Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Letušky v Tuchlovicích nacvičovaly pád letadla, z bazénu měly moře

  8:20aktualizováno  8:20
V Tuchlovicích spadlo letadlo. Ale jen na zkoušku. Záchranné manévry na moři tu nacvičovali letušky a stevardi společnosti Travel Service v tuchlovickém bazénu.

Letecká společnost Travel Service prováděla pro nový palubní personál cvičení evakuace letadla při nouzovém přistání na moři do záchranných člunů, tzv. ditching, v tuchlovickém bazénu. | foto:  František Vlček, MAFRA

Byl pátek osm hodin večer a tři desítky dívek a mladých mužů v nafouknutých plovacích vestách se houpaly jako žluté kachničky na hladině malého bazénu v Tuchlovicích na Kladensku.

Před sebou měli nácvik nouzového přistání letadla na otevřeném moři či oceánu. Nováčci mezi palubními průvodčími letecké společnosti Travel Service ve vodě nejprve zkoušeli šetřící polohu, tedy skrčené a překřížené nohy a ruce u těla, aby v ledové vodě, kam letadlo přistálo, udrželi tělesné teplo co nejdéle.

Plavali oblečení. Když tvořili ve vodě řady, nohy křížili okolo pasu člověka před sebou a celá linie pak pádlovala rukama pryč od potápějícího se trupu. Ještě stále byla realita situace, kterou simulovali, daleko a pro všechny, i přihlížející, to byla legrace. To se ale v jedné vteřině změnilo.

Fotogalerie

„Brace, brace, brace, hlavy dolů, předklonit,“ ohlušující křik Kamila Sabbagha naplňuje prostor bazénu.

Zbytek mladých lidí sedících na židlích na břehu zděšeně naříká a kloní hlavy mezi kolena. Opakující se hlasité anglicko-české povely vibrují v hlavě, atmosféra udělá kotrmelec a člověku běhá mráz po zádech z překvapivě nepříjemného sugestivního zážitku.

Rázem se ocitáme v trupu letadla, které se řítí k mořské hladině. Pilot-instruktor hlásí dvacet vteřin do dopadu a třicetiletému Kamilovi, který se jen před pár minutami stal vedoucím kabiny, běží hlavou všechny záchranné úkony, které teď bude muset zvládnout.

Na hladině bazénu se houpá předem nafouknutý zhruba šestimetrový šestiúhelníkový člun, který složený má asi 44 kilogramů, přesto ho musí útlé letušky v případě potřeby dostat z úložiště nad uličkou mezi sedadly k východům z letadla. Malá tlaková bomba a ventily umístěné na plášti člunu, které přisávají okolní vzduch, dokáží obří člun nafouknout do 30 vteřin.

Ve chvíli, kdy pilot-instruktor anglickou předepsanou frází hlásí, že letadlo přistálo na vodě, mění se stále křičené povely na: „Evakuace, rozepněte pásy, zujte boty s vysokými podpatky, pojďte tudy do řady, nafoukněte vesty, vkročte do člunu, rychle, rychle...“

Přes dvoje schůdky, které jsou pro tuto chvíli dveřmi letadla, nalézá posádka a cestující rovnou do člunu.

Všechno se děje rychle a člověka tlačí v žaludku tíseň vyvolaná zábleskem možné hrozivé reality. Kamil dál křičí pokyny, musí se stabilizovat člun, postavit stříška.

„Vyrolujte boky střechy nahoru a zavažte na tkaničky, nestoupejte na ty nohy, zachovejte pozici na bocích, roztáhněte se,“ zní ze člunu, který už teď zakrývá oranžová plachta. Svou roli vůdce v krizové situaci, až na malé zaváhání, dané postavením nováčka, ustál Kamil Sabbagh výborně.

Boeing 737-800 společnosti Travel Service s maximální kapacitou 189 cestujících, je vybaven čtyřmi žlutými čluny.

„Do jednoho se standardně vejde 56 lidí, v případě potřeby jich ale pojme až 84. Viděli jste, že vás tam teď bylo jen třicet a přesto nebylo lehké se pohybovat,“ nabádal nováčky instruktor palubních průvodčí Tomáš Legar.

Nafukovací plavidlo je oboustranné, podlážka je upnutá mezi nafouknutými polštáři a veškeré úchyty, ventily a podobně najdete zrcadlově na obou stranách, takže na moři si posádka nemusí lámat hlavu s tím, v jaké poloze člun do vln dopadne.

Překvapující je poznání, co všechno musí palubní průvodčí v tak vyhrocené situaci ohlídat a zvládnout. Kromě vydávání pokynů před přistáním letadla a následné organizace přemístění cestujících do člunu, který nafoukne a přiváže k letadlu, musí posádka také zkontrolovat, zda v letadle nikdo nezůstal, vzít odtud doktorskou a menší lékárničku, megafon, baterku a lokalizátor.

„První, co musí posádka v člunu udělat, je uzavření ventilu přisávajícího vzduch, pak přeříznout lano, které poutá člun k letadlu, vyhodit plátěnou kotvu, která jistí člun proti rotaci, dále vylovit záchranný balík připoutaný k plavidlu,“ vypočítává nejdůležitější úkoly palubní průvodčí a instruktorka Jitka Bergmannová.

Záchranný balík obsahuje signalizační prostředky, například fluorescenční prášek, který zbarví moře okolo člunu pro upoutání pozornosti záchranářů, nebo světlice, píšťalku, signalizační zrcátko či dokonce i Bibli. Je tu lékárna, houbička, látkový kyblíček na vylévání vody, opravářská a údržbářská sada na člun, pumpička, kterou letušky musí nafouknout středový polštář, na který se položí hlavní tyčka stříšky.

„Stříška chrání cestující před nepřízní počasí a zároveň zachytává dešťovou vodu, kterou mohou pít.

K vybavení člunu patří i umělohmotný kroužek na laně, který se hází cestujícím do moře, kteří se nemohou dostat ke člunu. Ve vodě se automaticky rozsvítí signalizační světlo, které vydrží svítit až 8 hodin.,“ vysvětluje povinnosti palubních průvodčích Jitka Bergmannová.

Infarkt, oheň i hysterie

Druhý pokus, tentokrát člun posádka neuvázala k letadlu, takže uplaval. Nalézt do neukotveného člunu po popruhovém žebříku je fyzicky hodně náročné. Proto si vedoucí kabiny a jeho zástupce musí nejprve najít silné jedince i z řad cestujících, kteří do něj vyšplhají a pomohou ostatním. Stříšku ještě budoucí členové posádek letadel neupevnili, když se stane něco nečekaného.

V celém bazénu zhasínají světla a na člun s lidmi začíná stříkat ze dvou hadic ledová voda, která se na ně „valí“ i z kbelíku. Ozývá se zděšený křik a sugestivní atmosféra se vrací. Nejprve ve tmě, ledových sprškách a vřavě povely polevují, za krátko se ale adepti novým podmínkám přizpůsobí a dokončí stavbu a zaopatření člunu. Nováčci jsou unavení, je po desáté večer, přesto je ještě čeká plavání na čas a nácvik potápění.

„Musím říci, že jste podali nejlepší výkon, jaký jsme tu letos mezi nováčky viděli, dobře jste spolupracovali,“ oceňuje na konci akčního cvičení nesamozřejmou duchapřítomnost většiny budoucích letušek a stevardů Jan Vorel, vedoucí směny leteckých techniků letecké společnosti Travel Service a instruktor.

„Nejtěžší bylo na člunu postavit plachtu pod tlakem a stresem, když zhasli a stříkali na nás studenou vodu. V tu chvíli mi to přišlo opravdové, snažila jsem se to zvládnout. Je to fyzicky náročné, klouže to, na člunu se nesmí stát, jen klečet na kolenou, ale pomáhali jsme si a zvládli to,“ řekla po skončení akčního cvičení dvaadvacetiletá Karolína Vaněčková ze středočeských Tachlovic a vystihla tak i pocity ostatních.

Karolína má krátce před státnicemi na vysoké škole obchodní, bude z ní ale letuška, což je celoživotní sen, od kterého ji, ani ostatní nováčky, vidina havárie letadla rozhodně neodradí.

Přestože jde o nejnebezpečnější druh přistání, letadlo má podle Jana Vorla šanci na hladině moře přistát. Je ale zapotřebí ideálních podmínek, tedy maximálně rovné hladiny, protože i tak je to náraz srovnatelný s dosednutím na betonovou plochu. Pilot navíc nesmí zpomalit, jak by chtěl, protože by ztratil vztlak pod křídly a letadlo by se propadlo. Nejznámější takový případ se odehrál v lednu 2009 v New Yorku, kdy se pilotovi letadla Airbus 320 se 150 pasažéry na palubě podařilo bez úhony přistát mezi mosty na řece Hudson a všichni cestující přežili.

„Moji kolegové při nácviku všichni věděli, co mají dělat z předchozí teoretické přípravy, ale rozhodně si uvědomujeme, že s cestujícími by to v reálu bylo mnohem náročnější. V nastalé panice nemusí zůstat sedět, když letadlo přistane na hladině a my musíme zkontrolovat aktuální ponor, než otevřeme dveře a nafoukneme čluny. Může tam být někdo nepohyblivý, zraněný, těhotná matka, dítě, nevidomí a tak dále. Všichni nemusí poslouchat, když na ně budeme křičet, aby nechodili doprostřed člunu, ale rozprostřeli se podél boků, aby společně stavěli stříšku a podobně. Ale z toho, co jsem tu dnes viděl, věřím, že bychom to zvládli, kdybychom museli,“ podotkl Kamil Sabbagh, kterého létání fascinovalo od dětství a jednou by se chtěl stát z palubního průvodčího pilotem, což není neobvyklé.

Nácvik „dičinku“, tedy přistání na moři s potopením letadla, je ale jen malý střípek toho, co všechno se musí během intenzivního měsíčního vstupního kurzu nováčci u letecké společnosti naučit.

„Musíme být zdravotníci, psychologové, hasiči, technici i obsluha. Musíme umět rozpoznat, co je člověku, který upadl do bezvědomí, musíme znát, jak zachránit člověka s infarktem, uklidnit rozrušeného cestujícího, musíme vědět, jak a proč letadlo létá, mít povědomí o příčinách leteckých havárií, znát odborné anglické termíny a fráze a mnoho dalšího.Prošli jsme třeba i cvičením, kdy nás zavedli do makety kabiny z nehořlavého materiálu, zapálili skutečně oheň a my jsme ho museli zvládnout, protože kdybychom to 90 vteřin neuměli zareagovat a uhasit ho, letadlo shoří,“ říká Kamil a dodává:

„Měsíční výcvik je dennodenní a velmi intenzivní, objem učiva je velký, instruktoři vyvíjejí stres, aby viděli, zda ho zvládneme, v sedm přijedete domů a ještě se musíte učit. Už po třech dnech odcházeli lidé, že to nezvládnou.“ Za pár dní čekají tyto nové palubní průvodčí zkoušky teorie srovnatelné s maturitou.



Dýňové rizoto
Dýňové rizoto

Zdravé a rychlé jídlo pro celou rodinu.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.