Víc než půl století uplynulo od doby, kdy takzvaný Umělecký mlýn Liběchov opustily poslední pytle čerstvě umleté mouky. Její zbytky jsou dodnes v mlýnici k nalezení stejně jako zachovalé mlýnské zařízení, které bylo využíváno až do počátku 50. let minulého století. Posledních několik desetiletí areál mlýna chátral podobně jako řada dalších památkově chráněných objektů, na které je Liběchov bohatý.
Bývalé sudetoněmecké městečko, které počtem obyvatel patří k nejmenším městům v republice, je už tři roky domovem pro vystudovaného biologa a archeologa Dušana Thurza a jeho životní partnerku, učitelku francouzštiny a překladatelku Abigail Rejchrtovou Kozlíkovou.
Dvojice se do historie 700 let starého Liběchova zřejmě zapíše jako ta, která místnímu mlýnu vrátila lesk a život.
Prvně se musely odklidit nánosy povodně
Areál s velkou mlýnicí, obytnou budovou a dvěma hospodářskými staveními koupil Dušan Thurzo v dražbě před rokem a od té doby na něm se svou partnerkou za pomoci a nadšení dobrovolných brigádníků odvedl pořádný kus práce.
„Zatím jsme stále ve vyklízecí fázi. Ještě před rokem ale bylo na dvoře mlýna obrovské množství odpadu, zeminy a bahna od povodní v roce 2002, během nichž voda sahala až do prvního patra. Po vyklizení se terén nádvoří snížil zhruba o půl metru. Podobné to bylo s mlýnicí, která po léta sloužila jako odkladiště komunálního odpadu. Některá patra byla odpadem zcela naplněná,“ popisuje majitel Dušan Thurzo.
Všudypřítomný nepořádek a také množství harampádí mlýnici v minulosti paradoxně prospěly, zneprůchodnily ji a ochránily ji tak před vandaly. Dnes už je mlýnice vyklizená a před nezvanými hosty zajištěná. Na dvoře mlýna navíc brzy nastane čilý stavební ruch. Jedna ze stodol má ještě letos dostat novou střechu. Celý areál by se měl v budoucnu otevřít veřejnosti.
Z mlýna se stane muzeum, budou tam probíhat akce
Podle majitele se mlýnské zařízení zachovalo v poměrně dobrém stavu, i proto má v úmyslu ve mlýně vytvořit muzeum. A nejen to.
„Co se strojů týče, dochovala se mlýnská technika od konce 19. století do 50. let 20. století. V prázdných prostorách plánujeme vybudovat vlastivědné muzeum Liběchovska a zázemí pro kulturní akce,“ popisuje Dušan Thurzo.
Už teď místní do mlýna nosí různé budoucí exponáty, které našli v prachu svých půd. „Přijímáme jakékoliv předměty, které souvisí s historií Liběchova a okolí,“ dodává Thurzo, do jehož rukou už se tímto způsobem dostala například účetní kniha firmy z Řepína, jejímž dodavatelem mlýn byl, nebo válečný pytel na mouku, který používal wehrmacht.
Historie mlýna sahá až do pozdního středověku, skutečného rozkvětu a dnešní podoby – tedy pětipodlažního objektu – však dosáhl ve 30. letech 20. století. Tehdy patřil české mlynářské rodině Papoušků a energii mu dodávala Francisova turbína o výkonu třiceti koňských sil, která poháněla nejen mlýn, ale byla i zdrojem energie pro veřejné osvětlení Liběchova.
Turbína se v mlýně nachází dodnes a jeho majitel nevylučuje, že se v budoucnu opět roztočí. Ne proto, aby poháněla stroje zpracovávající obilí, ale aby vyráběla elektřinu.
Byť si Dušan Thurzo se svou partnerkou pořídili velký objekt ve velmi špatném stavu vyžadující velké investice, žádnými milionáři nejsou. Počítají s tím, že budou mlýn obnovovat za pomoci dotací a případně i sponzorů. „Celkem mě mlýn stál méně než půl milionu korun, za to bych v Praze nekoupil ani garáž,“ poznamenává Thurzo. Důvodů, proč mlýn koupil, měl hned několik. Odjakživa ho to prý táhne k historickým objektům a měl doslova potřebu zdevastované stavbě pomoci.
Dům jako veterán
Liběchov si Dušan Thurzo se svou partnerkou oblíbili, ale koukat se na to, jak to všude kolem chátrá a je zdevastované, nechtěli.
„Vzbuzuje to v nás nutkání s tím něco udělat. Spousta lidí investuje své prostředky do drahého auta nebo do zálib, které z našeho pohledu nevytvářejí žádné hodnoty, my zachraňujeme historické nemovitosti. Je to pro nás totéž, jako když si někdo pořídí starého veterána a pak jej oprašuje,“ vysvětluje Thurzo, který zkušenosti s rekonstruováním památkově chráněné budovy začal nabírat už před třemi lety, když se s partnerkou přestěhovali z Prahy do Liběchova. Koupili starou evangelickou faru, v níž nyní žijí.
„Když člověk zrekonstruuje jeden historický objekt, u těch dalších nemá tolik strachu a je bohatší o spoustu zkušenosti,“ je přesvědčen Thurzo.
Ti, kteří by se do mlýna rádi podívali, mají jedinečnou možnost 10. září, kdy se návštěvníkům mimořádně otevře u příležitosti Dnů evropského dědictví.
