Ze své vilky na okraji Chodova se mohl slovutný malíř Max Švabinský ještě na sklonku 50. let minulého století kochat nerušeným pohledem na Prahu. Tehdy byl Chodov typickou obcí za hranicí Prahy. Dnes jej do značné míry pohltilo Jižní Město, „největší české sídliště“, jak se mu někdy přezdívá. V panelových domech, které zde začaly růst v sedmdesátých letech, žije na osmdesát tisíc lidí.
„Když jsme se nastěhovali, byla to noclehárna. Rodiče se sem jezdili z práce vlastně jen vyspat,“ popisuje Tomáš Pantůček, jeden z obyvatel Jižního Města, který zde žije od poloviny 80. let.
O vybudování takzvaného „Jižáku“ (lidový výraz pro Jižní Město) se uvažovalo už od 60. let minulého století. Podle původních záměrů přitom mělo jít o komfortní bydlení plné zeleně.
„Směrný územní plán z roku 1964 tuto oblast určoval jako jednu z nejvhodnějších z hlediska přírodních kvalit bydlení. Prostor měl zároveň předpoklady pro snadné zásobování elektřinou, zemním plynem a také vodou,“ uvedl historik Jiří Bartoň.
V projekčních výkresech tehdy byla již například hostivařská přehrada na Botiči, kterou by obklopil lesopark i trasa vodovodu ze Želivky do metropole.
O tom, jak by mohlo Jižní Město vypadat, rozhodovaly architektonické soutěže. Třeba návrh architekta Jana Krásného a jeho kolegů viděl budoucí sídliště jako zahradní město, tedy soubor staveb prostoupených zelení. „Jde o městský celek se značnou mírou samostatnosti vůči Praze,“ uváděl již tehdy architekt.
Dva až 30patrové paneláky předpokládala další z architektonických studií ze sklonku 60. let. Nové město východně od trasy dálnice měly tvořit tři obytné celky Háje, Opatov a Litochleby, doplněné Chodovem. Centrum plánovači umísťovali k Opatovu. Na západ od dálnice se předpokládala stavba například univerzitního areálu a technického zázemí.
Architekti měli jasné vize, nová čtvrť se nesmí změnit jen v noclehárnu, šedivou a nevýraznou oblast. Prolínat se zde měly nízké i výškové objekty.
Panelstory a bláto
S nadsázkou by se dalo říci, že prvními obyvateli vznikajícího Jižního Města byli geologové, kteří v rámci přípravných prací žili v maringotce zaparkované na Chodově. Okolo Mendlovy ulice posléze vyrostly první objekty, ty však sloužily stavbařům. První obytný komplex na Hájích začali stavbaři budovat v roce 1973, stará zástavba tehdy prakticky celá zmizela.
Když se v roce 1976 stěhovali první obyvatelé do domů v dnešní Hviezdoslavově ulici, bylo jasné, že se mnohé ze smělých plánů architektů na Jižním Městě I naplnit nepodařilo. Sídlištní šedé bloky postrádaly jakékoli přirozené centrum, o prostoupení zelení nemluvě.
„Kontrastní nízká zástavba na okrajích sídliště byla rozmělněna, vytratila se semknutost objektů kolem živých ulic,“ uvedl architekt Jan Zelený. Peripetie prvních obyvatel detailně popsal dlouho zakazovaný satirický film Věry Chytilové – Panelstory.
Místní žili na bezútěšném blátivém staveništi, bez nezbytných obchodů či zeleně. „To se naštěstí změnilo,“ říká v úvodu zmiňovaný jihoměstský obyvatel Tomáš Pantůček. „Dnes je zde víc příležitostí, kam zajít, kde nakoupit anebo jít třeba někam do společnosti. Dobře funguje veřejná doprava, spíš mám starosti, kam zaparkovat. Na kole se odtud dá jet na výlety,“ dodává.
Kvalita života však šla nahoru postupně. Architekti a stavbaři se o to snažili již při stavbě komplexu Jižní Město II, stavěném od roku 1979. „To má intimnější charakter, orientační systém. Každý z celků má specifickou doplňkovou barvu fasády,“ uvedl Bartoň.
Slunce, voda, vzduch...
Jednotlivé barevné celky na sídlišti dostaly názvy Slunce, Voda, Země a Vzduch a svá loga, použitá na slepých štítech, trafostanicích i komínech kotelen. Domy získaly atypické prvky, třeba předzahrádky, v areálu vznikaly školky a školy.
Život lidem usnadnilo také metro, které na stanici Kosmonautů (Háje) dorazilo v listopadu 1980. Jižní Město II však zůstalo nedokončeno, k další výstavbě směrem k Šeberovu podle původních záměrů už po roce 1989 nedošlo.
