Lítá po trati i sto čtyřicet za hodinu a přitom ještě nemá ani řidičák

Ondřej Vostatek v létě oslaví jedenácté narozeniny, chodí na základní školu v Braníku v Praze 4 a rád paří na počítači. Na první pohled je Ondra normální kluk. Přece jen je na něm, ale něco neobvyklého. V neděli ve španělské Seville nasedne na svou motorku Mini GP 140 a vrhne se do své další motoristické sezóny.

Jak se připravuješ na nedělní závod?
Se svou hondou jsem trénoval na okruhu v Chebu. Do Španělska pojedu pár dní před závodem na testování. Motocykl určený pro šampionát mám trvale tam. V Seville mě čekají ještě nějaké testy. Trénuji však i na motokrosové motorce a také běhám a cvičím.

Popiš nám svůj stroj.
Momentálně závodím na Hondě NSF 100 a Mini GP 140. Honda NSF 100 je čtyřtakt a má asi devět koní. Jezdím na ní už od sedmi let a je to už moje čtvrtá motorka. Mini GP 140 je na rozdíl od Hondy o něco rychlejší a má jen čtyři rychlosti.

Kolik máš vlastně motorek?
Jezdím na šesti. Začínal jsem jezdit na minibiku, pak jsem přešel na Hondu NSF 100. Mimo sezónu v rámci tréninku ještě jezdím na motardu Polini 110 nebo jezdím motokros na Hondě CRF 150. Na závody mám připravené dvě Hondy NSF100 a dvě Mini GP 140.

Jakou největší rychlostí jsi kdy jel?
Nejrychleji jsem zatím jel na okruhu ve Valencii, bylo to asi 145 kilometrů za hodinu.

Nebojíš se při té rychlosti?
Ani ne, mám celkem hodně ochranných prvků na kombinéze, takže zatím byly všechny pády bez nějakého většího zranění. Rodiče se asi trochu bojí, hlavně mamka.

Mluvíš o pádech. Měl jsi už nějaký těžký?
Před dvěma lety v Německu, když jeden ze soupeřů těsně přede mnou upadl a já jsem už nemohl nic dělat. Měl jsem štěstí, že dvě motorky, co jely za mnou, jen lehce trefily mou helmu. Naštěstí to odnesla jen naražená ruka, krk a měl jsem lehký otřes mozku. Byl jsem hrozně smutný, že jsem nemohl závod dokončit. Vždycky když upadnu, tak se snažím být opatrnější a neudělat znova chybu, ale že bych se bál závodit, to ne.

Co je na závodění nejnáročnější?
Pro mě je to asi hlavně cestování, protože u nás nejsou takové podmínky jako v zahraničí, kde je větší teplo a dá se trénovat celý rok. Taky konkurence je tam větší a můžu se tam toho více naučit. No a pak mi hodně času zabírá cvičení, protože musím zůstat v kondici i když zrovna nejezdím.

Stíháš i školu?
Docela i stíhám. Pokud cestuji na delší dobu, tak si učení beru sebou a všechno co zameškám, to se musím doučit.

Co děláš, když zrovna nezávodíš?
Když nejezdím, tak se musím fyzicky připravovat, takže hodně cvičím rovnováhu a posiluju. Občas trénuju na motardu v hale, a když je dobré počasí, tak jezdíme motokros. Kromě toho ještě dělám gymnastiku a capoeiru (pozn. brazilské bojové umění). Rád jezdím na kole nebo koloběžce a v zimě na snowboardu. Mezi moje další koníčky patří počítač, playstation, čtení a kreslení.

Jak si se vlastně k závodění dostal?
K motorkám mě přivedl táta, který mě od začátku trénuje. Na minibiku jsme nějakou dobu jezdili spolu, ale jak jsem přešel do vyšší kategorie, tak už mě jen trénuje. Občas se spolu svezeme na krosce.

Malý mistr

Ondra sedlá motorku už od šesti let. Je mistr Německa i České republiky.

• V roce 2012 se Ondřej Vostatek stal mistrem České republiky v kategorii Mini Moto Junior A.
• Rok později si vyjezdil tituly hned dva. Stal se mistrem Německa i České republiky v kategorii Mini GP 5.
• Sezóna 2013 byla zatím Ondrovou nejlepší. Z dvaceti závodů triumfoval hned jedenáctkrát. V ostatních zbývajících závodech se vždy dostal na pódium.