Počínající chřipka způsobená tuhou zimou mi nezabránila navštívit 5. ročník Student Festu, který pro mě byl premiérou. Hned na první štaci (v klubu Vagon) jsem se trochu orosila. Horečka v tuhle chvíli hrála druhý housle, protože sto padesát kaček za vstup na akci, co má v názvu chudobu, je trochu moc. Nebudu se ale přetvařovat, když dodám, že pár následujících hodin mi za tu investici opravdu stálo.
Široká nabídka hudebních stylů přilákala jak náročnější posluchače, tak lidi, kteří se přišli "prostě" pobavit. Na každém kroku jsem narážela do známých tváří mých přátel, nejen studentů.
Na Student Festu řádili studenti pod pódiem i na něm.
Ráda bych vzdala hold organizátorům za báječný výběr polohy jednotlivých "stage". Když člověk dostane chuť na trochu jinou hudbu, jen se odvlní o pár kroků dál. Ale příjemné prostředí dělá svoje. I když všechny kapely, které jsem chtěla vidět, perfektně navazovaly, tak jsem doplatila na svoji výřečnost: zdržela jsem se při seznamování se s kapelou, potkala jsem spolužačku, která mě úspěšně nalákala na další (tentokrát snad již skutečně) jarní festival Majáles.
A při odchodu z Popocafepetlu jsem se bohužel dozvěděla, že má další cesta je cíleprázdná, protože kapela První Hoře byla nucena zrušit svůj koncert. Pohotoví pořadatelé však První Hoře nahradili jinou skupinou.
Přiznávám, že jsem velký milovník hudby, a to samozřejmě nejde bez živých koncertů. Ať si říká kdo chce co chce, být svědkem hvězd světového formátu, být hlavou v několika tisícovém davu může být nezapomenutelný zážitek.
Rozhodně se to ale nemůže rovnat tomu, když stojíš metr od svých oblíbených umělců, kteří jsou navíc studenti jako ty. Můžeš s nimi pak jít na pivo, nebo můžeš začít hrát v jejich kapele a nebo se s nimi můžeš domluvit, že se uvidíte na nějakém dalším koncertu, který odezní v rámci Majálesu.
