Umělec maluje pomocí laků na nehty. Je skvělé, jak rychle schnou, tvrdí

Známý malíř Dominik Mareš přišel se zajímavým nápadem. Začal malovat obrazy barvami, kterými se zkrášlují ženy. Představil je už na čtyřech desítkách samostatných výstav.

Dominik Mareš instaluje svoje obrazy. | foto: Archiv Dominika Mareše, Metro.cz

Lak na nehty není úplně tradičním materiálem...
Jednou si u mě laky na nehty zapomněla jedna dáma. Zkusil jsem s nimi něco namalovat. Ani jsem netušil, jak je to fajn materiál. Rychle schnou, což je skvělé, protože v mém ateliéru na Václaváku je v zimě docela zima. A také mají velmi příjemné barvy. Miluji totiž výrazné barvy, třeba růžovou a červenou.

V Praze se před lety natáčel film Wanted s Angelinou Jolie a vaše obrazy částečně posloužily jako kulisy. Jak se to stalo?
Měl jsem pracovat pro Juraje Jakubiska na filmu Bathory, ale ze spolupráce sešlo. Po nějaké době se mi ozvali z produkce filmu Wanted, že by si nějaká plátna chtěli půjčit. Přijeli a do pár minut si odnášeli tři moje věci. Jak na mě filmaři tenkrát přišli, dodnes nevím.

Skvělá příležitost: prodal jste Angelině nějaké dílo?
Kdepak. Vůbec jsem s herci nepřišel do kontaktu. Ale některé moje obrazy visí u Dagmar Peckové. To je skvělá a úžasná ženská! Mají je i členové americké kapely Fun Lovin’ Criminals. Moje obrazy budou také v kmenové sbírce současného umění v Korei.

Výstava Lakovky

Známý výtvarník chce nepoužívané laky na nehty i od dalších žen.

• Dominik Mareš sbírá další staré laky, z nichž může dál tvořit. Lidé je mohou nechat v ECOart Salonu Rolland ve Francouzské ulici 17, kde se jeho výstava koná do 27. března.
• Mareš v září minulého roku vystavoval v Kafkově domě stovky svých prací. Obrazy maluje v duchu strukturální abstrakce a představil je na čtyřech desítkách samostatných výstav v Čechách i zahraničí. Jeho díla jsou součástí soukromých sbírek ve více než dvaceti zemích.
• Více, třeba o jeho kurzech pro děti, na www.domar.cz

Jste původem z Ostravy, jak se vám v Praze žije?
Bydlím v Holešovicích. Hodně inspirativní místo – oáza. Je tam třeba velkoprodejna s hutním materiálem. Prodávají tam šrouby, lepidla, různé tkaniny. Vždycky tam najdu zajímavý materiál. A ten přístav! Krása. Na pivko zajdu třeba do hospůdky k Budymu na Libeňském ostrově. To se najednou cítíte jako na vesnici. Líbí se mi ty kontrasty. Holešovice představují zajímavý mix industriuálu s poklidným prostředím. Rostou tu nové domy, tahle část města prostě žije. Holešovice jsou prostě báječné. Mám městské kolo a parádně se odsud jede do centra.

Máte ateliér na Václavském náměstí. Tady moc umělců netvoří. Jak jste k němu přišel?
Dostal jsem tip na prostor. Byl přes deset let nevyužívaný, úplná ruina. Šílenost. Ale mně se to zalíbilo a s městskou částí jsem se dohodl. Mám tam taky výtvarnou školu pro děti, kterým se zdarma věnuji. Já vlastně takhle oplácím skvělý přístup radnice Prahy 1 a vůbec celý společnosti, že mě nechá v klidu pracovat.

Jak s dětmi pracujete?
Mám děti ve věku od 9 do 12 let. Říkám jim sršni a moc mě to s nimi baví. Třeba jdeme do parku, koupím jim maliny a čokoládový dort. Když už mají dost, použijeme zbylé dobroty třeba s listím jako materiál a blbneme. Navíc moji sršni už dokonce vystavovali! Měli svoje obrazy v kavárně DOX. Z toho mám velkou radost.