Čí byl nápad dát desce název Potmě jsou všechny kočky černý?
Je to věta z našeho singlu Jaguár na krku. S nápadem, že by se podle tohoto verše mohlo jmenovat celé album, ale přišli bubeník Mates Vorda a klávesista František Bořík, kteří se o tom spolu bavili v Plzni, když byli na víně...
Je vám vlastní smysl pro humor a ironii? Na desce si občas děláte ze sebe legraci....
Přebal nejnovější desky skupiny Mandrage.
Rozhodně s tím nikdo nezápasil, on nám tam ten humor tak nějak sám vyplynul. Nahrávání probíhalo strašně uvolněně, v přátelské atmosféře, legrace bylo dost. Tak snad se něco z toho humoru dostalo i na desku. Že by nám ale byl smysl pro sebeironii nějak kdovíjak vlastní, to taky nemůžeme říct, jsme spíš vlastně asi docela ješitní.
Také jste se zvukově vrátili do sedmdesátých a osmdesátých let, proč?
Protože ta léta máme hudebně rádi! Tady je pořád tak nějak vžito, že jediná kvalitní muzika je rock, protože to tady za totáče nebylo, a když pak po revoluci přijeli Pink Floyd, všichni se z toho zbláznili.
To je úplně pochopitelný, na druhou stranu posledních šedesát let nebylo jen o rocku, naopak, svět prožil hudebně nejpestřejší půlstoletí v historii! A nám se docela zalíbila ta jistá dekadence a kýčovitost popovýho světa 70. a 80. let. Protože i tenhle svět je hrozně bohatý, pestrý a různorodý. Zapp & Rogers je něco úplně jinýho než Bee Gees, obojí je ale strašně dobře udělaná hudba, která kdykoli spolehlivě rozvlní boky. Tak jsme se téhle době chtěli alespoň trošku hudebně poklonit.
Oproti albu Siluety je vyznění nového alba pozitivnější. Byl to od začátku záměr?
Záměr to asi byl. Úplně původně jsme ale měli nápad na turné: chtěli jsme scénu plnou stříbrných barev a diskokoulí, chtěli jsme pódium, na kterém se bude vše, včetně nás, třpytit. A k tomuhle turné, které jsme si vymysleli, se prostě hodí tanečnější a veselejší písničky.
Když o tom přemýšlíme, je to vlastně asi docela logický vývoj. Siluety bylo album řekněme temnější, pomalejší, zasněnější, letos jsme jeli akustické turné po divadlech, dva roky jsme trávili v oblecích nebo černých kostýmech, půl roku jsme dokonce hráli vsedě... Asi to tak nějak přišlo, že se teď zas potřebujeme vyřádit.
Jste také typičtí tím, že máte pro vás při vystoupení kostýmy. Jak probíhá jejich tvorba?
Většinou přijdeme za návrhářkou s nějakou vizí a společně pak pracujeme. Kostýmy, které budeme nosit od příštího roku, má na svědomí Dita Petrusová-Filipová. Přišli jsme za ní s tím, že chceme stříbrné křiváky, po poradě s ní jsme vybrali a sehnali i látku. Ona pak vše malovala, střihala a šila, měla s tím hrozně práce a byla skvělá. Kalhoty ke kostýmu šila podle střihu našich nejoblíbenějších kalhot, abychom se v nich cítili co nejlépe. V zásadě asi můžeme říct, že ten proces nás baví a užíváme si ho.
Kostýmy pro jarní část turné budou údajně stříbrné a s albem bude ladit i scéna. Jak dlouho jste ji chystali, kdo vám pomáhal a jak se těšíte? Prý to celé bude vypadat jako „diskokoule“...
Skupina Mandrage v kostýmech pro jarní turné.
Z diskokoulí jsme se hodně inspirovali, to je pravda... Že bychom mohli jet stříbrné turné, nás napadlo už loni, tedy dva roky před tím, než vlastně startujeme. Tou dobou jsme ale dělali na akustickém turné, které diskokoulím úplně nepřálo, takže čím víc jsme museli vynalézat triky do divadel, tím víc nás bavilo přemítat nad vším tím leskem, který nás už za pár měsíců čeká. Všechny tyhle přípravy scény probíhají uvnitř kapely, nikdo nám s tím nepomáhá, když tedy nepočítáme našeho osvětlovače Tomáše. Ten má spoustu nápadů, je nesmírně tvůrčí, navíc na rozdíl od nás ví, co se reálně dá s naším rozpočtem udělat a co ne. Takže Tomáš nám pomáhal a Tomášovi děkujem!
