Co čtenáři v knize najdou?
Cílem všech čtyř knížek je ukázat tramvajové proměny Prahy. Z některých míst tramvaje zmizely úplně, ale místo samotné se v zásadě nezměnilo. Někde to je naopak: tramvaje zůstaly a proměnila se celá lokalita. Známe i místa, odkud zmizely i tramvaje i původní zástavba. A pak tu máme také téma, kterému říkám Tramvajová Praha dočasná. To jsou případy různých dlouhodobých rekonstrukcí a provizorních opatření, nejčastěji vyvolaných stavbou metra nebo některých komunikací. Nechtěli jsme do knihy dávat jen snímky z dob dávno minulých – z mocnářství nebo z první republiky. Chtěli jsme připomenout i tu Zmizelou Prahu, kterou ještě mnoho z nás pamatuje – léta sedmdesátá i mladší.
O knize
|
Jak dlouho vám trvalo shromažďování materiálů a jak je sháníte?
Na tuhle otázku se dá těžko odpovědět. Protože mnoho snímků dobře znám už dlouho. Fotografie hledáme po archivech a muzeích, ale i v soukromých sbírkách. Mám mnoho přátel, kteří tramvaje a s nimi i měnící se město fotografují dlouhá léta. Patří mezi ně například Ivo Mahel, Jiří Čermák. Lubomír Kysela, Petr Špitálský, Tomáš Dvořák, Michal Režný, Jan Arazim a mnoho dalších. Troufám si říct, že znám celkem dobře historii pražských tramvajových tratí. Podle dobových plánů mám představu, jak a kdy se některá místa proměňovala. No a na základě takto získaných informací je nutné se ptát a ptát a hledat a hledat. Tramvajové tratě fotografovali i mnozí slavní fotografové – ať už jde o tu nejstarší generaci fotografů z dob vzniku elektrických tramvají, do které patřil například slavný Jindřich Eckert, nebo o generaci o něco mladší, do které patřil například Václav Chochola.
Podařilo se vám dohledat vše?
Zdaleka ne. Je mnoho míst, kam fotografové z neznámých důvodů nechodili. Z nějakých důvodů je dříve nezajímala třeba dnešní Vinohradská třída mezi Florou a křižovatkou Vinice. Na území Prahy 4 marně hledáme obrázky ze staré konečné na křižovatce Chodovská. Samotnou trať do Záběhlic na fotografiích máme, ale konečnou z let 1938–1955 ne. Málo se fotografovalo například na staré trati v Podolí. Jen starší generace si pamatuje, že tramvaje původně jezdívaly dnešní Podolskou ulicí. Provoz se do dnešní trasy převáděl postupně v letech 1952–1956. Řadu let vedly tramvajové koleje v Braníku, tam kde je dnes ulice Na Mlejnku, po náspu mimo komunikaci souběžně s železniční vlečkou podolské cementárny. Ani tady fotka není. Nebo lépe řečeno: neznáme ji. Zatím. Věřím, že tam tramvaj někdo vyfotil. Podobně zatím marně hledáme tramvajové fotografie z dnešní Budějovické ulice z let 1930–1950.
Zaniklo na Praze 4 víc tratí než jinde? A proč zanikly?
Zatímco již zmíněná zaniklá trať v Podolí byla nahrazena novou souběžnou tratí, na svoji dobu značně pokrokovou, trať v Budějovické ulici zanikla z důvodů koncepčních. Když se stavělo na Pankráci metro, panoval názor, že je nepřijatelné, aby do stejné čtvrtě jezdily současně tramvaje i metro. Domnívám se, že to byla velká chyba. Paradoxní je, že zrušená tramvajová trať byla hned nahrazena autobusem, který musel zajistit spojení na náměstí Bratří Synků. Tratě v ulici 5. května a na Kačerov zanikly kvůli stavbě dálnice, respektive severojižní magistrály. Zrušení tramvají v Pankrácké oblasti bylo radikálním zásahem do podoby tramvajové sítě. Ale nebylo to jen tady. Severojižní magistrála přispěla k zániku tramvajové dopravy i v jiných částech města. Ve světě už dávno přišli na to, že tramvajová doprava má stále své místo v systémech městské hromadné dopravy.
Donedávna koleje připomínaly třeba bývalou konečnou třináctky. Připomíná ještě něco zaniklé tratě?
Zrušení tramvajové dopravy na Ryšánku je velmi zvláštní kapitolou v historii pražské tramvajové dopravy. V roce 1967 byla trať za velké peníze rekonstruována. V roce 1970 tu byl dočasně přerušen provoz kvůli výstavbě metra, konkrétně tzv. mostu Antala Staška. Tramvaje se na Ryšánku už nikdy nevrátily, protože kdosi rozhodl, že se na zmíněném mostě koleje prostě nepoloží. Paradoxní je, že tramvajové koleje ve zbývající části ulice ležely ještě více než 30 následujících let... Jinak moc stop po zrušených tratích na Praze 4 už nenajdeme. V Budějovické nebo v ulici Na Pankráci ještě rozeznáme tramvajové těleso, které dnes slouží jako parkoviště a sem tam na některém domě najdeme stopy po závěsech trolejového vedení. To v jiných částech města najdeme víc pozůstatků.
Jsou tratě na Praze 4 něčím zajímavé?
Snad u každé tratě v Praze bychom v její historii našli něco zajímavého, a tak ani ty v Praze 4 nejsou výjimkou. S oblibou připomínám, že i na území této městské části se tramvaje projevily jako významný městotvorný prvek. Nikomu v minulosti nevadilo, že například úsek na Spořilov vedl původně zcela nezastavěnou krajinou. Nebyla tu žádná teplárna, odstavné nádraží ani další objekty. Podobně trať od pankrácké vozovny na Kačerov, postavená v roce 1930, vedla zpočátku jen nepatrně zastavěnou oblastí. Během několika let se tu započalo s bytovou výstavbou. Jakmile někam vedla tramvaj, došlo k významnému zhodnocení pozemků a nové byty v přímém dosahu tramvajové dopravy byly považovány za kvalitní.
Vrátí se ještě někdy tramvaje na Pankrác?
To asi není otázka pro historika a archiváře. O obnově tramvajové dopravy na Pankráci se čas od času hovoří. Různé studie na toto téma existují už od poloviny 90. let, ale zatím se moc nepokročilo. Návrhy několika tratí se tu objevily i v konceptu nového územního plánu z roku 2009. Praha 4 má, myslím, nejvíc obyvatel ze všech městských částí, tak by si rozšíření tramvajové dopravy určitě zasloužila. Jen pro zajímavost připomínám, že když se na počátku 70. let plánovala stavba nové tratě na sídliště Pankrác, postavila se proti ní ostře tehdejší Československá televize s odůvodněním, že by docházelo k rušení vysílání, i když trať neměla vést blízko televizních budov. A tak z projektu sešlo. Nechápu odpůrce tramvajové dopravy. Je rychlá, kapacitní a především ekologická.
Jak dlouho už se historií MHD zabýváte a co vás k ní přivedlo?
Všechno začalo v roce 1977. Pro jednu studentskou práci jsem hledal informace o první pražské elektrické dráze, protože se mi nelíbilo, že v tehdejší skromné literatuře se opisovalo dokola asi deset stejných řádků. A dokonce s chybou v datu. A tak jsem začal pátrat v Archivu hlavního města Prahy a v Národním archivu (tehdy to byl Státní ústřední archiv). Poznal jsem, jaké poklady archivy ukrývají, a tak jsem tomu propadl. Historie, to není sběratelství. Získávat informace, to je jen část práce. Neméně důležitým úkolem je tyto informace zpřístupnit dalším zájemcům, tedy publikovat.
