Máte rád sociální sítě?
Michal Horáček: Mám, mně se ten fenomén líbí, ačkoliv má i svoje úskalí. Líbí se mi, že se setkám s lidmi, se kterými bych se jinak nesetkal. A to jak s těmi vtipnými, chytrými a inspirativními, ale i těmi, kteří zlí a netolerantní - takový je život.
O všech těchto lidech jste napsal v textech?
Michal Horáček: O všech ne, na to by dvanáct písní nestačilo. Jen o některých - a ti na desce mluví Richardovými ústy. Richard je tam tedy dvanáctkrát někým jiným.
Čí byl nápad vytvořit po čase společnou desku?
Michal Horáček: Richardův. My spolu pracujeme od roku 1987, což už je kus života. Kromě jiných projektů jsme spolu udělali desku „Richard Müller, zpěv/Michal Horáček, slova“ a najednou mi před časem volá a říká, že už je to patnáct let a jestli neuděláme společně něco nového.
Kdy se k projektu připojil Michal Pavlíček?
Michal Horáček: Já jsem říkal, že by bylo lepší vybrat jednoho autora, který by tomu dal svůj rukopis a svou osobitost. Richard přišel se jménem Michal Pavlíček a mě to překvapilo. Měl jsem Michala zařazeného jako někoho, kdo dělá jinou hudbu, pro mě je to rocker. Vlastně i to naše cédéčko tak nakonec dopadlo, i když on se tomu bude bránit. Hudební směřování, na kterém vyrostl, je v tom cítit.
Richard Müller: Michala Pavlíčka jsem znal víc jak dvacet let, ale osobně jsme se nikdy nesetkali. Jednou jsem ho viděl na koncertě a víte, měl jsem z něj pozitivní pocit. Často dám spíš na pocity. Řekl jsem si, že se ho zkusím zeptat, jestli by se mnou a Michalem Horáčkem neudělal desku. A k mému překvapení s tím souhlasil.
Teď se tedy musím zeptat i vás, jak jste reagoval, když ta nabídka přišla?
Michal Pavlíček: To snad ani nemusím popisovat. Nabídka od takových sympatických pánů mě potěšila a rád jsem do toho šel. Byla to pro mě i výzva.
Na co jste kladl důraz při skládání hudby?
Michal Pavlíček: Snažil jsem se to ušít na míru Richardovi. Ale nijak jsem se neomezoval. Nechal jsem se inspirovat Michalovými básněmi, různobarevnými pocity a emocemi, a vytvořit pro Richarda živnou půdu.
Následně jste písně nahrávali, jaké to bylo?
Michal Pavlíček: Natočit desku je vždycky proces, který zabere čas a energii. U mne to bylo o to náročnější, že vedle toho, že jsem ji složil , jsem ji ještě zaranžoval a celou vyprodukoval. Richard ji nazpíval na etapy se svým nezaměnitelným výrazem a charismatem.
Richard Müller: Když si píšu na desky svoje písně, vycházejí z mých vlastních zážitků. Ale od chvíle, kdy jsem před lety poprvé stál ve studiu a zpíval první písničky od Hapky a Horáčka, jsem si uvědomil, že je strašně zajímavé interpretovat texty jiných. Nikde není napsané, že se interpret musí plně ztotožnit se vším, co v textech zpívá. Nazpívat ale tyto Michalovy písně pro mě nebyl nejmenší problém.
Kde jste bral inspiraci na ty polohy? I Michal Horáček říkal, že jste dvanáctkrát někým jiným.
Richard Müller: To přišlo samo. Ale zase si nemyslím, že by tam bylo tolik poloh. Víte, mám vždy dost negativní názory na sebe samého a většinou s tím bývám dost nespokojený. Ale teď je to jiné, tu desku jsem slyšel už třikrát a mám z ní výborný pocit.
Vrátím-li se k textům. Vždy jste byl pro mě člověkem, který používá vznosný jazyk a najednou na Sociální síti jsou i sprostá slova. K villonským baladám to patří, přesto, jak se vám to tvořilo?
Michal Horáček: Má-li to být z prostředí sociálních sítí, musí to být pravdivé vzhledem k tomu, jak se tam lidé vyjadřují. Někteří se vyjadřují hezky a je vidět, že toho hodně přečetli a jsou kultivovaní, naopak někteří mají problémy i se základní gramatikou. To jsem musel zohlednit. Za 32 let svojí práce jsem snad žádné sprosté slovo nepoužil a teď jich tam hodně a jsou i rázná, ale potřeboval jsem promluvit jazykem těch lidí a ne je učesávat. Píšu kultivovaně, ale jsem normální člověk: v životě jsem ale zažil leccos. Takže já i tento jazyk ovládám. A kdybych jej neovládal, Facebook mi jej nabídne.
Nápad na tento žánr jste v sobě nosil jak dlouho?
Michal Horáček: Když Richard přišel s nápadem na společnou desku, řekl jsem mu, že zrovna píšu villonské balady a že jestli chce, můžeme to udělat z nich. Ale hned jsem dodal, že nebude lehké to zhudebnit, protože se nejedná o žádný půdorys moderní písničky, balada je středověký žánr.
Jak jste pak byl spokojený s hudbou?
Michal Horáček: Napřed jsem byl nejistý, jestli Michal Pavlíček takový žánr zmákne. Po poslechu prvních demosnímků jsem mu vzrůstající měrou věřil. Rozšířil mou zkušenost, a ačkoliv Michal říká, že to není rockové, pro mě je to rockové v energii. Kde je psáno, že šanson musí být jen ten francouzský styl s harmonikou? Tady žádná harmonika není, ale jsou tu pořádné kytary.
Moje ambice je, aby moje texty mohly stát samy o sobě a mohly vyjít třeba v novinách. Ale současně to platí i o hudbě. Já bych si na té jeho pochutnal i beze slov. Koktejl může být jen tak dobrý, jaké do něj dáte ingredience. Tady se to podle mne vše sešlo, tak to by v tom byl čert, aby to někoho nezaujalo.
Desku jste prý chystali tři roky, proč tak dlouho?
Michal Pavlíček: Album bylo udělané celkem rychle, následně jsme si dali pauzičku a nechali to chvíli u ledu. Navíc jsme ještě každý měli i své jiné projekty.
Michal Horáček: S Hapkou jsme v průměru dělali desku čtyři až pět let. Moje zkušenost je, že je dobré si dát odstup a pak si říct, jestli to, co nás původně uvádělo do euforie, je opravdu tak zajímavé. Nejde pak o velké změny, třeba jen o dvě procenta, ale u šansonů a vůbec písní s příběhem, je to jako padesát procent. My měli ten luxus si to dovolit.
Zamýšlíte se nad tím, jak tu desku publikum přijme?
Richard Müller: To je vždy loterie. Já osobně tápu, jako kdybyste se teď zeptala náhodného kolemjdoucího na chodníku. Ale chci věřit tomu, že tato trojice společně s pozvanými hosty udělala velmi smysluplné album, na kterém jsme se nesnažili nijak přiblížit laciným tématům. To se mi na mě strašně líbí.
Vyjedete s albem na koncerty?
Michal Horáček: O tom rozhodne pouť alba za posluchači. Chceme takové posluchače, kteří si příběhy vztáhnou na své životní zkušenosti a budou s nimi nějak pracovat. Jedině tak umělecké dílo žije. Uvidíme, podle zájmu posluchačů si možná pak sedneme a řekneme si, jestli nějaké koncerty nezkusíme. Nebo ne, on možná bude stačit život na tom albu, to je taky možné.
Michal Pavlíček: Není moc, co bych k tomu dodal. Samozřejmě rád bych si někdy tyto songy s Richardem zahrál na pódiu, třeba se to někdy vydaří, ale není to teď aktuální.
