Pozoruhodná mozaika v Milovicích, nacházející se na venkovní stěně domu určeného k demolici, se dočká částečné záchrany. Město Milovice se ji rozhodlo uchovat coby jednu z posledních připomínek doby před rokem 1989 a působení sovětských vojsk ve městě. Soukromý majitel domu kvůli tomu demolici objektu odložil.
„Už příští rok by měly být fragmenty mozaiky vystaveny v rámci expozice o vojenské historii Milovic v našem kulturním domě, s jehož rekonstrukcí chceme začít letos na podzim,“ řekl milovický starosta Milan Pour (ANO).
Z jedenáct metrů dlouhé a tři metry vysoké skleněné mozaiky budou vyjmuty dvě části. „Týká se to fragmentů srdce na dlani a figurálního motivu lékařů v nadživotní velikosti. Každý z fragmentů bude mít rozměry 2,1 na 2,5 metru. Jeden už jsme odvezli do ateliéru, transport druhého proběhne v září,“ sdělila MF DNES specialistka na restaurování mozaik Magdalena Kracík Štorkánová.
Podle památkářky Šárky Koukalové z Národního památkového ústavu (NPÚ), která se zaměřuje na 20. století a architekturu z období socialismu, je mozaika ze 70. nebo počátku 80. let 20. století ojedinělým dílem, které si určitě zaslouží být zachováno. Na hodnotě mu neubírá ani skutečnost, že je její autorství neznámé a její tvůrce zjevně nebyl žádným profesionálem, byť jistý talent a výtvarnou průpravu měl.
Mozaika s lékařskou tematikou zobrazuje záchranu života vojáka zraněného v boji a je situována na budově, která dříve bývala skladem léčiv a zdravotnických potřeb či ošetřovnou.
Autor neznámý, možná voják
Záchrana mozaikyO mozaice „srdce na dlani“ jsme psali již letos v dubnu, tehdy ještě byla odsouzena k demolici společně s domem, jehož boční stěnu zdobí. Většině místních obyvatel byla její existence zcela neznámá, stejně tak jako památkářům. Oslovení odborníci, jako například Tomáš Winter, ředitel Ústavu dějin umění Akademie věd ČR, mozaiku označili za dílo hodné zachování, neboť je jedním z nemnoha autentických dokumentů své doby. Starosta Milovic Milan Pour se následně zasadil o její záchranu a na červnovém zasedání zastupitelstva navrhlo vedení města její restaurování, což zastupitelé bez problémů schválili. |
„Traduje se, že tvůrcem mozaiky byl jeden z vojáků, o němž zatím neznáme žádné údaje. Velkoformátová figurální mozaika má především historickou a kulturní hodnotu. Nepostrádá ani umělecké kvality. Je zřejmé, že autor, či autoři, měl základy výtvarného vzdělání, cit pro barvu a kompozici. V podání je poněkud naivní, zvláště u figurálních výjevů, což ale dílu neubírá na působivosti. Zvláště propracovaný je ústřední motiv dlaně s vyjmutým srdcem,“ uvedla Koukalová, podle níž je mozaika pozoruhodná svým humanistickým poselstvím a je téměř posledním pozůstatkem specifického dějinného období města Milovic. Zároveň je prý dokladem vrcholného období mozaikové techniky 70. let 20. století.
„V segmentu dochovaných mozaik ze 70. a 80. let je možné toto dílo považovat za zcela ojedinělé. Národní památkový ústav snahu o záchranu mozaiky a její transfer do interiéru bývalého Důstojnického domu zcela podporuje,“ dodala Koukalová.
Diletantské, přesto hodnotné
To, jak ty nejzajímavější části skleněné mozaiky sejmout, aniž by byly poškozeny, musela restaurátorka Magdalena Kracík Štorkánová se svými kolegy pořádně zvážit.
„Mozaika je na zeď přilepená cementem, který je místy zcela prašný, jinde vypadá, jako by tam byl dán před rokem. Je to diletantská práce, někde je pod sklíčky pět centimetrů cementu, jinde pět milimetrů,“ popsala MF DNES svou nesnadnou situaci restaurátorka Štorkánová. Po odejmutí prvního ze dvou zvolených fragmentů je ale zatím spokojená.
Obavy z toho, že bude mozaiku nutné přesunout i se zdí, se nakonec nenaplnily a bylo možné ji odebrat jen s jejím cementovým podkladem. „Pokud bychom to museli brát i s cihlami, tak by to bylo mnohem náročnější, včetně exportu. Museli bychom to pak v ateliéru odebírat z rubové strany,“ sdělila Štorkánová. Uvolněná skla restaurátoři injektovali pomocí paraloidu a toluenu, celou mozaiku zpevnili a pak odřezávali, k čemuž používali diamantová lana a pily.
„Mozaika je z kousků obyčejného podmalovaného tabulového skla. Byla provedena naprosto amatérsky, je ale znát, že její autor měl nějaké základní umělecké vzdělání, byť asi ne v mozaice. Na druhou stranu je to unikát s výpovědním historickým významem,“ hodnotí zkušená restaurátorka Magdalena Kracík Štorkánová, která už má za sebou například záchranu kruhové interiérové mozaiky o velikosti 65 metrů čtverečních od výtvarnice Elišky Rožátové ze zdemolovaného pražského Hotelu Praha nebo velkou skleněnou mozaiku akvarijních rybiček z bazénu v Ústí nad Labem. Tak jako v případě Milovic, i tato díla se podařilo zachránit na poslední chvíli.
