MLADÁ KREV: Jakub se stal hvězdou ulice. Mladý busker vydává první album

Mladý muzikant Jakub Ondra je příkladem, jak se stát hvězdou, i když jste začínal hraním po ulicích. "Ze začátku nebylo tolik příležitostí ke hraní, proto jsem si je vytvářel sám. Nejjednodušší bylo si stoupnout tam, kde všichni každý den jezdí z práce či ze školy. Věděl jsem, že budu mít blíž k lidem," popisuje začátky své kariéry devatenáctiletý kytarista a zpěvák Jakub Ondra.

Právě na ulici našel mladého umělce hledač talentů Martin Červinka, který stojí za jmény jako Tomáš Klus, Marek Ztracený nebo Debbi. "Výrazný talent se na ulici nedá najít každý den... Ale pokud taková příležitost znovu nastane, určitě se nebudeme bránit tomu ji využít. Jinak nějaké obecné pravidlo pro hledání talentů neexistuje. Dá se říci, že pokaždé je to trochu jinak. V každém případě ale pomůže demosnímek a ještě lépe živá prezentace," říká o vyhledávání talentů Červinka.

Student gymnázia, který na ulici začal hrát v patnácti, teď díky němu vydává desku Malý princ, a ačkoli se z něj stala hvězda, ulici nezavrhl. "Nejčastěji jsem na Václaváku okolo 16. hodiny," láká Jakub. Pomohl mu právě busking, tedy pouliční hraní, které Praha nemá kvůli hluku příliš ráda, první městská část ho na několika místech úplně zakázala.

Holka nemůže být tak trochu těhotná

A co si o možnostech hraní na ulici myslí sám umělec? "Buď pouliční umění v Praze chceme, nebo ne. Jak říká můj dědeček, holka nemůže být tak trochu těhotná. Teď to funguje tak trochu. Na jednu stranu chceme svobodu slova, ale pak si hrajeme na cenzory umění v soutěži, kde se vyhrávají křišťáloví ptáčkové. Stejně tak chceme i živější ulice, ale děláme restrikce," říká Jakub. Podle něj třeba prodejci "tradičních českých suvenýrů – matrjošek" pouští hudbu ze svých krámků dvakrát tak nahlas, než by kdy zvládl pouliční umělec.

Jak to vidí Jakub

"Pouliční umění nemá pravidla," říká umělec.

• Smí se sice hrát, ale vlastně s určitými pravidly, ze kterých páni v černých uniformách občas dělají povidla tím, že si je dle libosti k potřebě své interpretují.
• Dokonce se mi párkrát stalo, že jsem byl pod nátlakem výhružky vyzván, abych odevzdal jakousi provizi. To si pak člověk připadá jako v Chicagu v první polovině 20. století.