Na podzim jedete s Elánem turné. Několikrát už ale bylo řečeno, že je toto plánované „poslední“.
Poslední je to pro nás vždycky proto, že nevíme, jestli o nás bude zájem a bude-li nějaké další. A když ano, rádi budeme hrát. Pravda ale také je, že v určitém období hlavně Jožo Ráž opravdu myslel vážně, že už koncertovat nechce. Ale i jeho každé další turné, které odehrajeme, nakopne a řekne, že to ještě zkusíme.
Jak se na turné těšíte?
Je to čím dál tím náročnější, nejsme už patnáctiletí kluci. Také nás svazuje zodpovědnost, nemůžeme si dovolit udělat špatný koncert nebo nedat našim fanouškům to, co od nás žádají. Moc se těším, že budeme hrát i v menších městech.
Píšou vám fanoušci, že ještě chtějí další koncerty?
Určitě, i když já tedy nejsem kamarád se sociálními sítěmi, na to máme management. Ale i v běžném životě potkáváme lidi a často se mě ptají, kdy bude nejbližší koncert. Zatím se mi nikdy nestalo, že by mi někdo řekl: „Doufám, že už nikdy nebudete hrát.“ (smích)
Jak se chystáte na koncerty?
Zkoušíme vždy tak dva měsíce dopředu, předem si projíždíme celý koncert na zkouškách. Musíme být v kondici. Třeba pro Joža s těžkou kytarou je náročné odehrát celý koncert a ještě ho odzpívat. Vždy během každého tak kilo zhubneme.
To je tedy dobrá odtučňovací kúra...
My to ale zase rychle nabereme. (smích) Nějaké tekutiny po koncertě se vždycky najdou a hodí se...
Kromě hraní s Elánem skládáte i hudbu. Třeba za tu k pohádce Sedmero krkavců jste byl i v užší nominaci na Českého lva. Je jiné dělat hudbu k pohádce?
Filmových hudeb jsem tolik neudělal, spíš dělám muzikály. Já jsem ale vystudovaný skladatel, takže poradit si musím se vším. Ale dělat hudbu k pohádce je velmi inspirující, navíc s takovou režisérkou jako Alice Nellis, která má jasnou představu o tom, co chce.
A jaké je skládat pro děti?
Už mám na svém kontě pantomimický muzikál, což je zajímavé, protože mimové běžně nemluví, ale tady občas zazpívali. Dělal jsem dětský baletní muzikál, který se jmenoval Sněhurka a sedm závodníků, kde trpaslíci jezdili na motorkách. Svého času jsem měl i pořad pro děti, kde jsem vysvětloval něco o hudbě. Je to pro mě zpestření, dělat jiný žánr, a posunuje mě to dál.
Mluvíte o muzikálu o mimech, ale ani hlavní představitelka Sedmera krkavců Bohdanka valnou část filmu nemluví...
Byla to zvláštní práce v tom, že mě oslovili celkem na poslední chvíli. Proč, to je otázka na produkci, ale já už skládal hudbu na hotový film. V jedné chvíli, kdy tam trhá kopřivy, jsem musel skládat hudbu přesně v rytmu, v jakém ona trhala. Kdyby byla dřív hudba, naopak ona by trhala v rytmu nebo by se s tím dalo pracovat. O to bylo pro mě těžší, že jsem na jednotlivé obrázky musel napasovat muziku a snažit se pochopit smysl filmu.
Nemáte pocit, že vás to omezilo v kreativitě?
Neříkal bych tomu omezování, spíš inspirování – a to mám rád. Taky když skládám písničky, rád píšu na hotové texty. Troufám si říct, že s muzikou umím zacházet a nedělá mi problém nechat se něčím a někým vést a pokusit se do toho zkomponovat nějakou logickou muziku.
Jak si povídáme, v jednu chvíli jste přepnul ze slovenštiny do češtiny. Stává se vám to často?
Taky jsem si všiml. (smích) Ale já už tady čtyři roky bydlím. Čeština je vlastně moje rodná řeč, narodil jsem se v Karlových Varech a na Slovensko jsme odešli až když mi bylo pět. Takže běžně mezi oběma řečmi přepínám.
Co vás teď čeká?
Děláme muzikál Alena v kraji zázraků, který bude mít 22. září premiéru v divadle Hybernia. Zkoušky už jsou v plném proudu. Mezitím mám různá vystoupení a už samozřejmě řešíme i dramaturgii koncertu s Elánem. Je toho dost.
Je ještě něco, co byste si chtěl pracovně vyzkoušet?
Je pravda, že většinou dělám na něčem, co mi někdo nabídne, na co mám smlouvu nebo na co jsou termíny, ale baví mě to. Když jednou nebudu mít co dělat, tak si vymyslím vlastní projekt. Vůbec nevím co, ale jen bych si tak s hudbou pohrával a udělal něco, co ještě nikdy předtím. A co se týče snů? Bylo by zajímavé, kdyby si někdo ze slavných zahraničních zpěváků vybral moji písničku a nazpíval ji.
