Čtveřice mužů s akuvrtačkou uvolňuje šrouby na dřevěné bedně. Jakmile víko povolí, vrhne se dovnitř drobný čínský archeolog s baterkou a v bílých rukavičkách náklad ohledává.
Chvilka napětí... a všem zúčastněným evidentně padá kámen ze srdce. Vzácný klečící bojovník ze slavné terakotové armády, který právě dorazil z Číny na Pražský hrad, je celý!
Tedy ne tak docela. Hlavu má v samostatné krabici. Ale to je v pořádku. Vyrobili jej tak umělci na dvoře císaře Čchin Š'-chuang-ti ve třetím století před naším letopočtem.
Klečící bojovník, jenž přijel do Prahy se svým stojícím kolegou, pochází z více než osmitisícové armády hliněných soch, které čínští rolníci nalezli náhodou až v roce 1974 zakopané pod zemí u hrobky zmíněného císaře. Budou největšími lákadly výstavy Poklady staré Číny, která v pátek začíná v Císařské konírně Pražského hradu.
„Upevňování do cestovní bedny už jsme měli vyzkoušené. V posledních letech totiž Čína zapůjčila vojáky do zahraničí již několikrát,“ vysvětluje čínský archeolog Yanmin Liang, který v pondělí s kolegy z dalších čínských muzeí dorazil s exponáty jako odborný doprovod.
Bojovníci terakotové armádyNa výstavu Poklady staré Číny do Prahy poprvé v historii dorazily dvě originální hliněné sochy bojovníků ze třetího století před naším letopočtem. Sochy patří k více než osmitisícové terakotové armádě, která byla součástí hrobky císaře Čchin Š'-chuang-ti. V roce 1974 ji zcela náhodou při kopání studny objevili rolníci poblíž čínského města Si-an. Armáda byla rozmístěná ve třech podzemních jámách. Sochy jsou vyrobeny z terakotové hlíny a měří od 166 do 187 centimetrů. Nejčastěji měly zelenou nebo červenou barvu, po odkrytí však zoxidovala. Jejich výzbroj byla pravá, ale nedochovala se. Do Prahy dorazil klečící válečník, zřejmě lučištník, a stojící bojovník. Od pátku je bude možné s další téměř stovkou exponátů spatřit v Císařské konírně Pražského hradu. |
I vyprošťování sochy schované do nejrůznějších obalů a popruhů tak probíhá přesně podle jejich pokynů. A za značné nervozity. Přece jen, kdo by chtěl rozbít více než dva tisíce dvě stě let starou sochu nevyčíslitelné hodnoty?
„Každá z osmi tisíc soch má jiný výraz. Zřejmě je dělali podle skutečných lidí. Nejčastěji byly sochy zelené nebo červené, ale za několik hodin po vykopání barvy zoxidovaly a ztratily se,“ vypráví o terakotové armádě archeolog.
Ze zajetí dřevěné konstrukce na výsluní výstavního stupínku jej archeologové přesně podle návodných fotografií v počítači vysvobozují více než půl hodiny.
I po nasazení hlavy se však zdá, že bojovníkovi něco chybí. „Pravděpodobně je to lučištník. Zbraně ale byly ze dřeva nebo kovu, takže se nedochovaly,“ vysvětluje kurátorka výstavy Helena Heroldová, proč má socha prázdné ruce. Lučištníci byli podle ní cennou součástí čínských armád a útočili vždy jako první. Až po nich nastupovala na protivníka pěchota.
A tento zvyk dodrželi archeologové i nyní. Socha stojícího pěšáka na ně totiž čeká až v druhé krabici. A napínavá vybalovací anabáze začíná nanovo.
