Nejvzácnějším vystaveným kouskem se stala večerní krajková róba herečky Adiny Mandlové z roku 1936, kterou léta ukrýval fundus vinohradského divadla. Tomu je hvězda podle jeho zápisů prodala jako svatební šaty i se závojem. V roce 1943 je měla pak mít údajně na sobě ve hře Šest postav hledá autora. „Ve hře nehrála nevěstu, ale nevěstku. Těžko říct, zda měla šaty možnost obléknout,“ řekla vedoucí restaurátorka textilu Národního muzea Veronika Šulcová.
Restaurátorka šaty opravovala dva měsíce
Šaty dostala před časem v papírové krabici. Byly značně poškozené. Nešly dopnout, chyběla většina knoflíčků, hedvábná krajka se zlatými nitěmi byla na mnoha místech potrhaná a kolem krku vytahaná, prodřená byla i hedvábná spodnička. Látku se snažil někdo zalátat.
Restaurátorka šaty opravovala loni v létě dva měsíce. Pro křehký materiál používala speciální špendlíky na brouky, které jsou jemnější. Poškozená místa vyspravila zvláštní hedvábnou tkaninou a hedvábnou nití, která je tenká jako lidský vlas. Podařilo se jí najít i malé krejčovství, které má dodnes starý přístroj na potahování knoflíků. „Museli jsme naši krejčovskou pannu poslat na liposukci a zeštíhlit ji. Usuzujeme, že šaty vznikly zřejmě přímo pro Adinu Mandlovou. Jsou na absolutně nekonfekční postavu - trošku chlapeckou s malými prsy, delším trupem a širšími rameny,“ popsala Šulcová. Šaty by dnes mohly padnout ženám, které mají velikost XS a neměří víc než 160 centimetrů.
Adina si nekupovala, nechávala si kupovat
Kolik by róba prvorepublikové star mohla dnes stát, není úplně jasné. Materiál i výsledek pocházejí z Francie. „Snažíme se hodnotu nevyčíslovat. Šaty jsou jedinečné nejen tím, kdo je nosil, ale i tím, jak jsou luxusní. Ze sbírky se vymykají. Zkuste vyčíslit cenu korunovačních klenotů,“ řekla vedoucí sbírky textilu Národního muzea Miroslava Burianová. Podle ní si herečka model sama nepořídila. „Adina si nekupovala, nechávala si kupovat. Žila v duchu hesla Užít si život,“ podotkla Burianová.
Platí to i u hereččina kompletu kabelky a lodiček z kůže krajty královské. „Platil je jeden z jejích ctitelů, bohatý pražský architekt. Máloco si Adina platila sama. O ctitele neměla nouzi,“ řekl sběratel bot Lubor Obendrauf. Podle něj hadinkový komplet vyšel zhruba na 27 tisíc prvorepublikový korun. „Limuzína Aero 30 stála asi 28 500 korun,“ podotkl.
Na svou dobu měla větší nohu
Také elegantní boty na štíhlém podpatku z hadinky si dnes mohli příchozí prohlédnout. Mandlové je v roce 1936 ušil malostranský švec Adolf Bauer. Materiál na ně byl pravděpodobně z Holandska. Hvězda měla velikost 37,5. Na svou dobu měla tedy větší nohu, nejobvyklejší byla podle Obendraufa pětatřicítka. Luxusní lodičky doplnila kabelka typu Grand Coeur neboli velké srdce, které tehdy letěly v Paříži. Mandlová si ji ale příliš neužila. Po roce a půl ji ztratila, když se vracela z barrandovského večírku.
Lodičky se sběrateli podařilo zhruba před sedmi lety pořídit na inzerát. Jak sám říká, získal je za „směšnou cenu“. Až později se dozvěděl, komu vlastně patřily a jaký je jejich příběh. Ten mají i ostatní kousky z jeho sbírky. Vlastní na 800 párů. Prague Vintage Fair se konal letos už podruhé. Zájem o originální kousky, které prověřil čas, totiž roste. „Věci z řetězců nemají šanci stát se vintage kouskem, protože jsou nekvalitní - nekvalitní je zpracování, materiál, šití. Nevydrží. Dřív bývalo obvyklé, že dobře a kvalitně zpracované byly i běžné věci, které nosili normální smrtelníci,“ řekla organizátorka výstavy Tereza Schmoranz.
Podle ní se o oblečení a doplňky staré i několik desetiletí zajímají nejen milovníci módy. Stojí o ně i ti, kteří oceňují právě kvalitu. Roli hraje také přijatelná cena. Kvalitní věci od světových návrhářů, co čerpají inspiraci v minulosti, si totiž může dovolit málokdo.
