„Zaber trochu přece!“ hecuje mě instruktor s německým nápisem Polizei na zádech, zatímco se snažím udělat co nejvíc sedů–lehů. Rozhodl jsem se totiž vyzkoušet fyzickou část testů pro přijetí k pražské městské policii. Ta se potýká s dlouhodobým podstavem, chybí jí asi dvě stě lidí, přičemž nejvíce uchazečů ztroskotá právě při těchto zkouškách fyzické a psychické zdatnosti.
Zatímco čekám na ostatní přihlášené zájemce, probíhá v přední části tělocvičny náborového centra městské policie v Praze 8 průprava v používání teleskopického obušku.
„Podle mě se profil uchazeče pořád zhoršuje. Lidé, kteří se k nám hlásí, jsou prostě ve stále horší fyzické kondici,“ říká instruktor fyzické přípravy Jiří Beňovský, který nábor vede. Tentokrát se do něj přihlásilo šest uchazečů. Nakonec ale dorazili jen tři: David, Jaromír a Anna. Po nutné administrativě si rozebíráme zelené rozlišováky s čísly. Všichni čtyři, čtvrtý jsem já, spadáme do kategorie pod třicet let a podle toho budeme v závěru také bodováni.
„Tohle není klik!“
„Většinu času stráví člověk venku a nemusí vysedávat celý den v kanceláři,“ vysvětluje ještě před začátkem testů uchazeč David svou motivaci, která ho vedla k tomu, aby se k městské policii přihlásil. Na testy se prý ale nijak zvlášť nepřipravoval. „Sport dělám pravidelně, tak by to snad nemusel být takový problém,“ říká bývalý student Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.
První disciplínou v testu je člunkový běh na čtyřikrát deset metrů. „Máte na to jen jeden pokus, tak běžte co nejrychleji,“ upozorňuje nás instruktor. Po rychlostní disciplíně následuje takzvaný celomotorický test. Ze stoje se musí uchazeč dostat přes dřep do lehu na břiše, zvednout ruce ze země, znovu se postavit a nakonec si lehnout na záda. To celé se opakuje po dobu dvou minut. Větší počet opakování logicky znamená větší počet bodů.
Ačkoliv se sestava na první pohled nezdá nijak náročná, opak je pravda. Po dvou minutách popadá dech celá naše skupina. A to přitom okamžitě následuje třetí část testu – kliky. „Čtyřko, níž! Tohle není klik!“ slyším někde zdálky, když se snažím splnit další disciplínu. Po chvilce mi dochází, že čtyřkou je označený můj rozlišovák.
Pod střechou tělocvičny nás už čekají jen sedy–lehy po dobu dvou minut. Tentokrát se cvičí ve dvojici. Jeden provádí cvik a kolega mu drží nohy. Poslední část fyzického testu je vytrvalostní. Běh na dvanáct minut probíhá na nedalekém venkovním běžeckém oválu. „Počasí je ideální,“ komentuje instruktor Beňovský poměrně vydatný déšť.
Po krátké instruktáži se řadíme na startovní čáru. Hlavně to nepřepálit, říkám si v okamžiku, kdy instruktor mačká stopky a dává povel ke startu. Že jsem svůj dílčí cíl splnil, mi dochází ve chvíli, kdy se ode mě pomalu, ale jistě vzdalují moji dva náboroví kolegové.
Po dvanácti minutách se každému z uchazečů přičítají body podle toho, jakou vzdálenost zdolal. Dobrý pocit z odběhnutých kilometrů trochu usměrňuje instruktor, když na otázku, jak jsme si jako skupina celkově vedli, odpovídá s mírnou rezignací v hlase: „No, co bych vám na to řekl. Byli tady i horší.“ Minimální hranice pro úspěšné splnění testů je pětačtyřicet bodů. Mám o čtyři více.
Riskéři neprojdou
Uchazeče, kteří u fyzického testu uspějí, čeká následující den ještě psychotest. „Hledáme lidi komunikativní, zdravě sebevědomé, psychicky vyrovnané a rozhodné, ale zároveň i empatické,“ popisuje požadovaný profil uchazeče mluvčí městské policie Irena Seifertová.
K psychotestu pokračuje i David, který ve fyzické části dosáhl třiasedmdesáti bodů. „Vždycky to může být lepší, ale s výsledkem jsem spokojený,“ komentuje svůj bodový příděl. Na psychotesty se podle něj nijak připravit nedá. „Záleží, jaká je člověk osobnost,“ myslí si. K další části naopak nemůže jeho kolegyně Anna. „Určitě to zkusím znovu, musím se jen lépe připravit,“ nevzdává se.
Z celkového počtu 331 lidí, kteří se za první čtyři měsíce roku zúčastnili náborových testů, jich uspělo jen devětašedesát. A velká část neúspěšných pohořela právě na psychotestech. „Během nich uchazeči vyplní IQ test a potom je čeká série osobnostních otázek, díky kterým poznáme, jaký uchazeč je, i to, když si třeba vymýšlí,“ popisuje mluvčí Seifertová.
Součástí psychotestu je také pohovor s psychologem. „Zájemci neuspějí často kvůli tomu, že jsou pasivní a mají nízké sebevědomí, přičemž si myslí, že uniforma jim ho dodá,“ vysvětluje mluvčí. Opačnou stranu spektra neúspěšných pak tvoří například lidé, kteří příliš riskují.
