Co je náplní práce Nadačního fondu ztracené děti?
Snažíme se pomáhat rodinám pohřešovaných dětí. Naším úkolem je primárně prevence. Máme školitele i psychology, kteří pořádají přednášky pro mateřské školky, základní školy i pro veřejnost. Na nich učí jak děti, jak se bezpečně chovat, tak jejich rodiče, jakým způsobem vychovávat, na co si dávat pozor, čeho si všímat, aby se dítě neztratilo.
Lze vůbec něčemu takovému předejít?
Myslím, že určitě. Nemáme hmatatelné výsledky, protože lidi především poučujeme, snažíme se, aby si děti zapamatovaly, jak se chovat bezpečně. Jsem přesvědčen, že se naše snaha vyplácí.
Mají děti zájem o prevenci?
Rozdělil bych je do skupin. Malé děti z mateřských škol zapojujeme formou her či soutěží, takže mají zájem. Žáci prvního stupně se snaží vstřebat, co jim říkáme. U mladistvých z druhého stupně už vzhledem k jejich věku zájem opadá. Zaměřujeme se ale i na téma drog, alkoholu, kyberšikany i týrání děti. To už ty větší děti zajímá, rády si například vezmou spojení na psychologa. Je nejhorší, když se nemají s kým poradit.
Kolik dětí se ročně ztratí?
Celorepublikově se ročně pohřešuje kolem pěti tisíc dětí. V Praze a středních Čechách je to číslo nejvyšší. Většinu tvoří útěkáři, kteří utíkají kvůli neshodám v rodině, nebo protože je rodiče týrají nebo se o ně nestarají. Dalším důvodem jsou problémy ve škole. Na druhém místě za útěkáři jsou únosy dětí jedním z rodičů. Dále existují únosy způsobené trestnou činností - prodeje kojenců do zahraničí párům, které nemohou mít děti, nebo třeba prodej dětí pro účel prostituce.
5. ročník Pochodu pro pohřešované děti
|
Jak často se něco takového děje v Česku?
Přesné číslo nelze říct. Dřív jsem pracoval u policie, nyní jsem soukromý detektiv. Od té doby, co toto povolání vykonávám, se na mě obrací spousta rodičů s tím, že jim například někdo unesl dítě, podle nich si policie neví rady a chtějí jej pomoct vypátrat.
V jednom případě přišli rodiče s tím, že jejich syn je drogově závislý a není s nimi v kontaktu. My jsme ho vypátrali, přivedli na správnou cestu a dostali ho domů. V dalším případě se na nás obrátila maminka, že jí bývalý partner, cizinec, odvezl syna do zahraničí. Pomohli jsme jí zkontaktovat právnickou firmu, která se specializuje na tyto případy. I jsme doporučili psychologa, neboť tato situace byla velmi stresující především pro tuto ženu.
V jakém momentě se na vás tedy rodiče pohřešovaného dítěte obracejí?
Až po nějaké době, když policie není úspěšná, nebo si myslí, že bychom měli v pátrání pokračovat jiným směrem, než policie. My se už zpětně nedostaneme k prvotním stopám, pátrání je proto podobné jako u policie - vyslechneme kamarády pohřešovaných, příbuzné, projdeme místa, kde se naposledy dítě zdržovalo.
Jakou máte úspěšnost?
To se nedá říct. Jakákoliv stopa je úspěchem, poskytneme ji dále Policii ČR.
Evidujete případy dětí, které nebyly nikdy vypátrány?
Takové v policejní evidenci skutečně jsou. U nás jich ale není mnoho. Každým rokem se přelívá do dalšího roku jedno až pět pohřešovaných dětí, které se nepovedlo ten rok nalézt.
Jednou z takových možná bude Michaela Muzikářová (víc o případu zde). Je šance, že se ještě objeví živá?
Vždycky je šance. Byť je to pět měsíců, co je pohřešovaná.
Video pohřešované Michaely Muzikářové ze sociálních sítí:
Jsou únosy dětí spíš impulzivní, nebo plánované?
Je to tak padesát na padesát. Někdy to je rychlá akce - maminka má dítě v kočárku a špatně ho hlídá, únosci se naskytne příležitost a využije jí. V jiných případech je to připravovaná akce.
Pomáháte také týraným dětem. Z jakých rodinných poměrů pocházejí?
Je to různorodé. Každý si myslí, že týrané děti jsou ze sociálně slabších rodin. Týraní se ale děje i v bohatších rodinách, kde není čas na výchovu.
