Nebála jste se, že na sebe s úkolem napsat nový příběh Hercula Poirota berete velkou zodpovědnost?
Brala jsem to tak, že Agatha Christie je tak slavná a úžasná spisovatelka, že není šance, aby ji někdo překonal. Já se o to ve Vraždách s monogramem ani nesnažila, pokoušela jsem se jenom napsat příběh hodný Hercula Poirota.
Takový, který by se starým fanouškům líbil a nové fanoušky třeba nalákal k přečtení těch původních knih. Zodpovědnost to byla velká, ale i kdybych napsala tu nejhorší detektivku na světě, čtenáři by nepřestali milovat Agathu Christie. Prostě by si řekli, že jsem úplně blbá. Ale to se naštěstí nestalo.
Čím to je, že knihy Agathy Christie stále přitahují čtenáře?
Agatha Christie měla do posledního detailu promyšlené geniální zápletky, rozuměla lidským motivům a povahám, byla si vědoma zla, které v nás všech číhá. Navzdory tomu jde ale o lehké čtení, které si čtenář může užít znovu a znovu.
V Česku vychází váš thriller Pusinka, což je příběh matky, která tvrdí, že její dcerku někdo vyměnil za cizí dítě. Přitom jí nevěří ani policie, ani manžel...
Ten nápad jsem dostala, když se narodila moje dcera. Porod u mě byl zdlouhavý, přenášela jsem, byla jsem v porodnici čtyři dny, během kterých do mě doktoři cpali všemožné prášky, ale děťátku se prostě ven nechtělo. Jakmile jsem konečně porodila, jenom jsem se podívala, že je dítě v pořádku, a okamžitě jsem usnula. Když jsem se pak probudila a viděla jsem, jak sestřička drží v rukou miminko, tak jsem předpokládala, že je to moje dcera. Jenže se ukázalo, že to je cizí dítě. Pak mi přinesli mou dceru, která vypadala úplně stejně, a já si najednou uvědomila, jak to je divné!
Jsem nejbližší příbuzný toho dítěte a přitom ho ani nepoznám. Noční můra každé matky, píše se na obálce Pusinky... Přesně tak. Najednou vás zamrazí, když si uvědomíte, že to malé bezbranné dítě na vás závisí a vy si ani nepamatujete, jak vypadá!
V Česku také vyšly vaše knihy Bludná sdělení, Ztráty a lži a Vraždy s monogramem. Kterou vás nejvíc bavilo psát?
To je těžké! Když jsem psala Pusinku, nevěděla jsem, jestli vyjde, takže to bylo náročné, ale je to moje první kniha, takže pro mě znamená nejvíc. Ztráty a lži jsou – myslím si, a potvrzuje to i okolí – moje nejlepší kniha, ale je dost temná a asi nesedne všem. Bludná sdělení, to byl zpočátku takový experiment, který aby se povedl, tak se musel mnohokrát přepisovat. Psaní Vražd s monogramem jsem si zase vyloženě užívala.
