Obměn, knigi, skidki, ekskursii. Že tato slova neexistují? V latince skutečně nikoliv, stačí si je však představit napsaná v azbuce.
Cizojazyčné nápisy se čím dál častěji objevují v pražských ulicích, zejména v historickém jádru. A samozřejmě nejenom v ruském jazyce. Nicméně po více než dvaceti letech, kdy není ruština ve škole povinná, je pro mnoho lidí azbuka zcela nečitelná.
"Už si někdy připadám jak někde v zahraničí, na východ od našich hranic," napsala nedávno MF DNES čtenářka Ilona Karásková. "Žijeme snad v Česku, nechápu, proč je tolik reklam v angličtině," přidal se k ní Jan Vitásek.
Azbuku jako hlavní jazyk reklamních poutačů před několika dny zakázali radní Mariánských Lázní. Dominantní musí být čeština a cizojazyčné nápisy mohou být vůči těm českým maximálně čtvrtinové (o nařízení města čtěte zde).
Každý rok přijíždí do metropole více Rusů
Je jasné, že Praha není ve stejné situaci jako lázeňská města v západních Čechách, nicméně i v české metropoli se najdou obchody, kde azbuka výrazně dominuje. A ono se ani není čemu příliš divit.
Rusů jezdí do Prahy rok od roku více. Zatímco před dvanácti lety se jich v pražských hotelech ubytovalo 50 tisíc, předloni se toto číslo vyšplhalo k 377 tisícům. V tabulce zahraničních turistů, které lákají historické památky, jsou po Němcích druzí. Navíc podle statistik ČSÚ v Praze žije téměř dvacet tisíc Rusů.
Hlavní město Mariánské Lázně zatím následovat nehodlá.
"Praha takový problém zatím neměla, nikdo nic podobného nepožadoval, a proto to nikdo nemusel řešit, ani neřešil," vysvětluje mluvčí magistrátu Tereza Králová. K ní se přidává i radnice Prahy 1, v jejíchž ulicích jsou cizojazyčné nápisy nejčastější. "V této době neexistuje právní předpis, který by nám umožňoval zakázat názvy obchodů v azbuce," říká mluvčí Prahy 1 Veronika Blažková.
"Tato věc není aktuálně řešena, ale určitě ji budeme sledovat a zkusíme navrhnout řešení, které by tento nešvar omezilo," dodává.
"Bez překladů se neobejdeme"
Ačkoliv tedy centrum hlavního města zatím nepřipomíná výraznou ruskou invazi, jistá hranice, kterou by už cizojazyčná reklama neměla překonat, existuje. Spíše však v subjektivní, a nikoliv právní rovině.
"V souvislosti s diskusí o cizojazyčných nápisech si myslím, že by samozřejmě měl být na prvním místě zásadně úřední jazyk, tak jak je to obvyklé ve světě. Potom samozřejmě mohou být varianty překladové, které by ale neměly přebíjet český nadpis," domnívá se Ondřej Šefců z pražské pobočky Národního památkového ústavu, a dokonce tvrdí, že by tento úzus považoval za jakousi národní povinnost.
"Na druhou stranu ale čeština samozřejmě není světový jazyk, takže se bez těch překladů neobejdeme," dodává s tím, že v Praze to není úplně fatální problém.
Podobný názor zastává i architekt a bývalý pražský primátor Jan Kasl. "Myslím si, že v Praze je důležité, aby orientace pro nečesky mluvící množství turistů byla snazší a obecně existovala vícejazyčná komunikace. Kdyby ale nápisy v jiném jazyce měly převládnout dominantně, že by třeba svítil na Václavském náměstí obrovský neon, tak bych byl asi proti," říká Kasl.
Richard Biegel z Filozofické fakulty UK upozorňuje, že jazyková pluralita je v zásadě pozitivní věc. "Když ale začne některý cizí jazyk převažovat, ohrožuje identitu místa, o to víc u azbuky, která je pro podstatnou část lidí nečitelná. Jako v případě Karlových Varů," vysvětluje Biegel, jemuž třeba anglické nápisy na hospodách v Praze nevadí.
"Je přístupná téměř všem a turisté alespoň vědí, kam jdou. Praha ale v situaci jako západočeské lázně zatím není. Pokud by se tak stalo, je potřeba to řešit," dodává.
