Stříbrná mince váží něco málo přes dvacet gramů a má průměr čtyři centimetry. V úterý začalo její první evropské turné po výstavních síních.
Do pátku bude vystavena v Nové budově Národního muzea v Praze. Pak zamíří do Skandinávie a dál po Evropě.
Dolar pochází z ČechNázev dolar vznikl z historického německého jména českých stříbrných mincí – tolarů, ražených od roku 1520 z jáchymovského stříbra na dnešním Karlovarsku. Dnes používá dolar třiadvacet států světa. |
Historie této legendární mince započala koncem 18. století na samém úsvitu dějin Spojených států amerických. V říjnu 1794 byly vyraženy první stříbrné mince, dolary.
Protože v té době byla ražba velmi komplikovaná a pomalá, vzniklo jen přes půldruhého tisíce této emise. Během staletí se však většina mincí ztratila a dnes je jich známo pouhých deset. Tato mince je na rozdíl od jiných bez poškození. Proto taková astronomická cena.
Čeští rekordmani
I Česko má své „vlasaté bohyně“. Ovšem ceně té americké se ani zdaleka nepřibližují. „Nejdražšími mincemi jsou československé zlaté svatováclavské dukáty z let 1937 až 1939. Tehdy bylo vyraženo jen pár desítek, nanejvýše stovek kusů a na trhu se dnes některé z nich prodávají za cenu blížící se dvěma milionům korun za kus,“ vysvětluje numismatik Zdeněk Petráň.
Tyto dukáty nebyly určeny pro běžné použití při placení. Stát je nechal razit jako obchodní mince, které si lidé kupovali jako investici.
Výhradní roli v ceně vždy přitom hraje letopočet vyražený na rubu mince. Například těch samých, ale z roku 1923 nechalo Československo vyrobit šedesát tisíc. Jejich cena je proto jen asi 10 tisíc za kus.
A jak je to s mincemi, které se razily po statisících a jejichž podobu znal ve své době každý? „Nejvzácnější československou oběžnou mincí je pětihaléř z roku 1924. Na trhu se jeho cena může vyšplhat až na čtyři sta tisíc korun. Dochovalo se jich totiž asi jen třicet čtyřicet exemplářů,“ říká Petráň.
Za ní se drží niklová pětikoruna z roku 1937. Cena kolem padesáti tisíc za jednu. Obě zmíněné mince jsou tak cenné proto, že jich mincovny ten rok vyrobily pouhých několik desítek na zkoušku.
V prvním případě si továrna připravila razidla, ale národní banka nakonec o zakázku nestála, protože stejných mincí už bylo v oběhu tolik, že stát další nepotřeboval. Ve druhém případě to bylo podobné až na to, že stát ani nestihl vybrat dodavatele kovu.
Třetí nejvzácnější mincí je stříbrná desetikoruna z roku 1933, jejímž autorem je akademický sochař Jaroslav Horejc. Do oběhu se jich za několik let dostaly miliony. Ovšem v roce 1933 se jich vyrazilo jen asi pět tisíc. Dochovalo se jich však jen několik stovek. Prodat ji lze za zhruba třicet tisíc korun.
V šuplíku ji však obyčejní lidé pravděpodobně nemají. Stejně jako jiný kousek, díky němuž by nečekaně zbohatli. U moderních mincí totiž platí zásadní pravidlo: co není vzácné od samého počátku, už není vzácné ani později.
Zlatí Keltové byli první
To platí, pokud člověk nenalezne poklad. Jako na konci minulého roku u Pardubic, kde se objevilo čtyři sta nejstarších českých denárů z doby vlády Boleslava II. Tedy přes tisíc let staré mince.
Nicméně na území Čech se razilo už za doby Keltů někdy před rokem nula našeho letopočtu. První mince, které razil český stát, přesněji Přemyslovci, byly právě denáry pocházející zřejmě někdy z roku 965.
„Každý kus z této doby, který bychom označili za běžný, by vyšel asi na třicet až padesát tisíc korun. Jsou však mezi nimi daleko vzácnější exempláře, třeba mince knížete Vladivoje nebo Jaromíra. Ty by byly i za stovky tisíc,“ upřesňuje Petráň. I mezi legendárními pražskými groši ze 14. a 15. století je řada velmi vzácných mincí.
Třeba groše Ladislava Pohrobka. Ty jsou na světě asi jen čtyři. Prodejné nejsou. I kdyby se však přece jen na trh dostaly, ceny deseti milionů dolarů by nedosáhly. Maximálně milionů korun.
