Nikola Zemánek se výrobě netradičního druhu umění věnoval jako jeden z prvních v tuzemsku a dělá zvířecí náhrobky bezmála devatenáct let. Pražané si jeho díly zdobí například dekorativní kameny v soukromých zahradách.
Jak jste se dostal k tak netradiční profesi?
Oboru jsem se začal věnovat v rámci rodinné firmy. Fotografie zvířat vznikly přirozeným vývojem, neboť původně jsme se zaměřovali jen na lidi. Před několika lety byly psí salony a jiné služby něčím zcela výjimečným a zákazníci se se zvířecími fotografiemi na nás obraceli s jistou dávkou obav z možného nepochopení. Každá druhá objednávka začínala slovy: „Vím, že je to zvláštní, ale chtěl bych nechat vyrobit fotografii na pomník mého pejska...“ Cítil jsem potřebu poskytnout v tomto směru ucelenou nabídku.
Co nejčastěji chtějí lidé mít na zvířecích pomnících?
Nejčastěji jsou to psi, kdy je na pietě vyobrazena jejich hlava. V poslední době jsou to ale také psi spolu s lidmi, protože byli nerozluční kamarádi. Už se ale objevují i další zvířata. Divili byste se, kolik lidí si nechá vyrobit pomníček s vyobrazením křečka nebo papouška.
Kde pomníčky nejčastěji končí?
Kromě speciálních hřbitovů jsou to zejména soukromé zahrady. To se ale většinou týká jen drobného zvířectva, protože pohřbívání větších psů na soukromém pozemku je v rozporu se zákonem.
Kolik pomníčků měsíčně vyrobíte?
Každá várka, kterou vyrábíme jednou do týdne, obsahuje vždy několik zvířat. Někdy jde řádově o tři, někdy o desítky psů či koček.
Jak se liší výroba psích piet od těch lidských?
U fotokeramiky pro psí piety lze určitě vybírat z většího množství možných tvarů a velikostí. Zákazníci v tomto ohledu nejsou tak konzervativní jako při zhotovení fotokeramiky pro smuteční účely lidí. Na rozdíl od černobílých portrétů lidí se fotografie psů i jiných zvířat vyrábí často v barevném provedení.
