Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jezdíme hrát do Prahy, kam mnozí chtějí na výlet, říká frontman No Name

Iveta Benáková Metro.cz
9. května 2016  8:46
Igor Timko - zpěvák, hudebník, herec a pedagog. Slovenská kapela No Name, jejímž je frontmanem, letos oslaví dvacet let na scéně. Nejen o oslavách formou koncertu ve Fóru Karlín vyprávěl v rozhovoru pro deník Metro.
Igor Timko z No Name na turné S láskou (Kongresové centrum Zlín, 15. března...
Igor Timko z No Name na turné S láskou (Kongresové centrum Zlín, 15. března 2016) | foto: Jan SalačMAFRA

Jste jedna z nejpopulárnějších slovenských kapel v Česku, také tu často vystupujete, čím to je?
Myslím si, že je to určitě hudbou a texty. Lidé taky vědí, že každý koncert hrajeme naplno, jako by byl náš poslední. Cestování je sice únavné, ale ta energie od lidí nejde ničím nahradit. Už máme za sebou přes 1800 živáků. Odpovídá to věku. Letos 1. listopadu to bude přesně dvacet let, co jsme se sešli a řekli jsme si, že chceme být slavní. Vypadá to, že to vyšlo. (smích)

Český mejdan s Rádiem Impuls

Podzimního koncertu pro fanoušky české a slovenské hudby se kromě kapely No Name zúčastní i další.

  • Český mejdan s Impulsem proběhne v sobotu 15. října v pražské O2 areně.
  • Vstupenky jsou již v prodeji v cenách od 590 korun.
  • Program je rozdělen do tří žánrových bloků. Na začátku akci rozjedou skupiny Jelen, No Name a Chinaski. Poté přijde blok 80. a 90. let, ve kterém zahrají Meky Žbirka, Peter Nagy, Janek Ledecký, Dalibor Janda či Vašo Patejdl.
  • Závěr večera bude patřit Michalu Davidovi a jeho hostům, mezi kterými nebude chybět Leona Machálková, Lucie Vondráčková nebo Sagvan Tofi.
  • Večerem budou provázet moderátoři Vlasta Korec a Petr Vondráček.

Na cestě z Košic do Česka už vás nic nepřekvapí?
Jasně, známe cestou všechny hospody, salaše, víme, kde je Zuzka, kde Jaro, kde je nejlepší nafta... Ročně najedeme 80 tisíc kilometrů. Je rozdíl mezi tím, jestli člověk musí cestovat, nebo chce. A my chceme, vážíme si každé příležitosti. Když nám třeba přijde nabídka hrát ples v Ústí nad Labem, a i když ani den před či po nehrajeme, jsme ochotní přijet. Vím, že jsou třeba kapely z Prahy, co nepřijedou do Krnova, protože říkají, že se jim to nevyplatí. Věřím tomu, že nebudeme schopní takto cestovat v šedesáti letech, i když možná ano! Petr Janda nebo Karel Gott pořád jezdí a mají úsměv na tváři, tak asi to má smysl.

Kdybyste měl jet někam do Česka na dovolenou, jaké místo byste vybral?
Určitě Morava, Podkopná Lhota, taková zapomenutá vesnička ve Zlínském kraji, letos tam pojedeme už podruhé. Poznali jsme tam spoustu milých lidí, je tam krásný bazén, hřiště a co vám budu povídat, je to kraj, kde se za slivovici neplatí... (smích)

V Praze máte oblíbené místo?
Město měst... Víme, kde mají dobré jídlo či pivo, navíc je to krásné město. Moji známí často říkají: „Vy už zase hrajete v Praze? Tam bych chtěl jet na výlet.“ Takže my jezdíme pracovat tam, kam mnozí chtějí jet na výlet. Řečnická otázka tedy zní, může být něco krásnějšího?

Během koncertu jste velmi akční a nezastavíte se, jak si dobíjíte baterky?
Čerpám z toho, že nám bylo dovoleno žít takový život. Je to přitom náročné a určitě to není tak, že za jedno vystoupení si můžeme koupit tři domy. Takže naší hlavní metou je hrát naši hudbu před fanoušky, ne jen vydělávat peníze. Díky českým a slovenským fanouškům se živíme tím, co nás baví, mnozí nám za to tleskají a ještě nám za to platí. Jít na pódium načuřený by mi přišlo nefér vůči lidem.

Na podzim budete hrát na koncertě Rádia Impuls v O2 areně, a to mezi prvními třemi kapelami, které mají lidi rozehřát. To je role vám blízká, i v největší hale jste už hráli...
Často hrajeme na festivalech buď večer jako hlavní hvězda, nebo už kolem poledne, protože pořadatelé vědí, že návštěvníky rozproudíme. No Name je pro ně dobrá značka, což je velmi lichotivé. Byli jsme jedna z prvních česko-slovenských kapel, která v O2 areně uspořádala vlastní koncert - její skalp tedy máme. Kluci z firmy, která nám to pomáhala organizovat, říkali, že tehdy, v roce 2006, to byla slušná partyzánština, protože lidé nebyli zvyklí tam chodit.

Nyní jedete turné ke své nové desce i po menších městech, je vám to bližší?
Platí, že čím menší město, tím vděčnější lidé. Jinak jsme ale hráli i Ostravu, Brno, Hradec... Takže krása nevídaná. Máme radost, třeba v Ostravě už bylo dva měsíce předem vyprodáno v hale s kapacitou dva tisíce, to zase není tak malé.

Sám jste to řekl, No Name letos slaví 20. narozeniny. Odhaduji, že to oslavíte.
1. listopadu budeme mít speciální narozeninovo-oslavný koncert v Praze ve Fóru Karlín, takže letos budeme ve vašem hlavním městě opravdu často. Bude to sto minut hudby, vše, co od nás lidé znají.

Kromě zpívání v kapele hrajete v divadle v Košicích v muzikále. Dlouho jste ale nehrál, ačkoliv to máte vystudované, proč jste tu nabídku přijal?
Až do roku 2002 jsem hrál ve Zvoleně, ale potom se nám to rozeběhlo s No Name, bylo sto koncertů do roka a bylo to unavující, navíc mi divadlo ani nemohlo proplácet náklady na dojíždění, tak jsem tam hry postupně dohrál a odešel.

A teď hraji v Košicích v původním slovenském muzikále Móric Beňovský, mám to kousek od domu a můžu tam dojít tak říkajíc „v papučích“. Víte, nebaví mě hrát stabilní a známé role a zaběhnuté party, toto je původní muzikál, s dobrým libretem i hudbou. Vznikalo to šest let, takže je cítit, že tam není nic podceněné.

Co to je za roli?
Je to náročné, hraju člověka, který celý příběh vypráví, ale nakonec hlavního hrdinu zradí a zabije. Protože mně, jako Stepanovovi, není dopřána ani láska, ani úspěch. Nejhorší na tom je, že tato negativní postava má takový vývoj, že se mu dá uvěřit. I ve skutečnosti mnoho lidí spáchá zločin z lidského neštěstí.

Také v mém okolí jsou lidé, kteří čím víc něco chtějí, tím méně se jim toho dostává. Prostě když někdo tlačí na pilu, tak to často takto dopadne. Je dost možné, že s tímto představením budeme vystupovat i v Praze, tak pak mohou lidé přijít posoudit, jestli je to opravdu tak dobré, jak říkám. (smích)

Rýsují se pro další divadelní nabídky?
Zatím ne, protože mám těch aktivit víc. Učím ještě i na konzervatoři, takže už bych to neměl kdy stíhat. Navíc jsem na doktorandském studiu, kde budu nyní obhajovat závěrečnou práci. Vlastně jak hraní v Mórici Beňovském, tak učení na škole dělám i kvůli tomu, že je pro dokončení studia potřeba mít nějakou divadelní praxi i odučené hodiny. Je to ideálně poskládané, že ani víc, ani méně by nebylo vhodné.

Všechno to znamená, že musíte mít dobře zorganizovaný čas.
Logicky člověk musí umět odmítat, a to jsem začal opravdu hodně. Snažím se, aby v první řadě byla rodina a plánovat čas tak, aby rodina o mě nepřicházela. Ráno děti odvedu do školy, pak mám pár hodin na to, abych stihl všechny svoje věci, je to jako bych chodil normálně do práce. Dá se to zvládnout tak, abych byl po obědě normální taťka, který si s dětmi hraje.

Jste typ, který má rád věci naplánované do detailů nebo to tak mít teď musíte?
Musím dělat věci, které jsem se sám rozhodl, že dělat budu. Věci, na kterých pracuji, jsou podložené slovem „můžu“. Když něco nebudu chtít nebo stíhat dělat, je možné to ukončit. Nemám nad sebou žádného šéfa, jen zadavatele, které nesmím zklamat. Ale hlavně nesmím selhat já, jak osoba. Ale když člověk má dost spánku, nefetuje, nepije, tak to jde zvládnout.



  • tisknout
  • sdílet
  • máte tip?


Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.