Experiment, první v republice. Po 200 letech se slavný hrad Krakovec na Rakovnicku konečně dočká střechy. Dominantní válcová věž však nedostane krásnou špičku tak, jak jí ji přičarovali trpaslíci v dětském filmu Ať žijí duchové, který se tu natáčel. Kastelán Jiří Sobek se spolu s odborníky rozhodl založit na vrcholu zdí travnatý palouk.
O zastřešení se kastelán snaží zhruba sedmnáct let, předložil za tu dobu památkářům několik řešení, nyní konečně komise kývla.
„Nezvolili jsme klasickou sedlovou střechu, jakou na hradě mohli lidé vidět jen v té pohádce, ale rozhodli jsme se pro experimentální přístup. Vybrali jsme zatím tři nejexponovanější místa, věž, prostor nad kaplí a jihozápadní nároží. Zatím je udělána dřevěná konstrukce, na ni přijde fólie, geotextilie, na ni pak plocha zeminy a střecha se zatravní. Bude tedy zelená, nejlépe kdyby na ní od příštího jara kvetlo kvítí,“ vysvětluje Jiří Sobek.
Krakovec je značně podmáčený, s čímž by travnatá plocha na vrcholu zdí měla pomoci. Hrad byl zapsán i na seznam ohrožených památek.
„V 80. letech se v dobré víře klub turistů a různí dobrovolníci vrhali na opravu objektu, jejich nadšení se ale přelévalo k vřelému vztahu k betonu. Ten do zdiva tlačili s takovou intenzitou, až se západní křídlo hradu celé utrhlo. Až v tu chvíli beton opustili. Přesto se z Krakovce stal jeden velký bazén a vypadávaly velké kusy zdiva,“ připomíná kastelán.
Žádní trpaslíci, ale zahradníci
Po 200 let na hradě žádná střecha nebyla, pohled na něj je zažitý. Pro mnoho lidí je podle Jiřího Sobka důležité zachování přirozeného vzhledu i romantiky místa. Objekt však zároveň bez zastřešení trpí a různé stavební detaily korodují a zcela by vymizely.
„Hledali jsme tedy kompromis. Nechtěli jsme, aby střecha byla najednou dominantní, rušila celkový ráz, na který jsou lidé zvyklí. Travnatá střecha by měla splynout s okolím,“ slibuje.
Zatravněné střechy jsou prastarou záležitostí, například v severských oblastech zcela běžnou. „V našich končinách jsme se s tím na takovém objektu a konstrukci ještě nesetkali. Jestliže se tento experiment osvědčí, slibuji si od toho, že to bude precedent pro další zříceniny, které jsou na tom podobně jako Krakovec. Po měsíci zastřešení věže mohu říci, že to funguje,“ prohlásil kastelán.
Plán je takový: aby zeminu neodplavovala dešťová voda a neodfoukal vítr, je na okrajích konstrukce vyskládána v pytlích. Tráva v nich proroste, pytle se rozpadnou a kořeny už hlínu udrží. Hotová je střecha v tuto chvíli již na věži, kde dokonce začala tráva díky teplému podzimu rašit. Odborníci pomalu dokončují také střechu nad kaplí.
Na příští rok zbude jihozápadní nároží. „Dřevěná konstrukce je čtyřvrstvá, půjde o to, aby se mezi vrstvami nesrážela voda a konstrukce nehnila. Na věži jsou proto tři odvětrávací komínky, které by tomu měly zabránit,“ je přesvědčen Sobek.
„Na věži již zastřešení bylo, švýcarskou fólií. Izolačně to bylo v pořádku, fólie
ale neodváděla vlhkost zpod ní, konstrukce tak celá zetlela, klenba byla neustále vlhká, v období dešťů z desítek míst crčela voda a ve věži jste stáli po kotníky ve vodě. Proto jsme hledali jinou variantu.“
Trávu na zelených střechách Krakovce prý bude sekat sám kastelán. „Musím ji zbavovat náletových dřevin. Zajímavé to také případně bude v horkém létě,
jako bylo to letošní. Pak bychom museli i střechu zavlažovat. Už tady vymýšlím třeba nějaké cvičení dobrovolných hasičů, v jehož rámci by střechu zakropili. Hasiči o tom ale ještě nevědí,“ plánuje Jiří Sobek.
Příští rok čeká známou zříceninu také stavba odvodnění. Začne se ve sklepení, pak přijde na řadu nádvoří. „Musíme jít postupně, aby rychlý úbytek vlhkosti nedestabilizoval zdivo. Dostat hrad z nejhoršího zavodnění bude podle mě stejně znamenat tak dvacet třicet let vysychání,“ je přesvědčen Jiří Sobek. Rád by sice dostal beton z hradního zdiva, to je ale nemožné, takže o
Celý záchranný projekt, tedy tři travnaté střechy a odvodnění, bude stát přes dva miliony korun. „Lidé se o zastřešení Krakovce zajímají. Píší, telefonují, fotí. Změna, byť šetrná, v nich probouzí pocit podobný vlastenectví. Spojení s minulostí je na takovém místě nepřerušené a lidé to vnímají,“ uzavírá spokojeně kastelán.
