Obrazové sbírky Pražského hradu obsahují na 4000 děl. Nejstarší díla pocházejí ještě z majetku císaře Rudolfa II. Podstatnou část sbírky zakoupil v roce 1650 císař Ferdinand III. v Antverpách jako náhradu za rudolfínské sbírky uloupené Švédy. V 18. století byly přivezeny z Vídně do Prahy některé obrazy arcivévody Leopolda Viléma. Díla českého baroka a 19. století byla zakoupena po první světové válce z Masarykova národního fondu a v roce 1965 byla sbírka obohacena o další akvizice.
V osudech hradní obrazárny se odrážejí pohnuté dějiny střední Evropy: proslulá galerie Rudolfa II. se stala válečnou kořistí, nová habsburská sbírka byla z prostor Pražského hradu vystěhována nebo rozprodána, cenná plátna posloužila jako běžná dekorace. Nejkvalitnější díla z historického souboru s obrazy z nových nákupů byla teprve v polovině 20. století odborně zhodnocena.
V obrazárně se našly skvosty
Počátkem 60. let po rozhodnutí tehdejší Ideové rady pro úpravy Pražského hradu provedl Jaromír Neumann průzkum, který odhalil, že obrazárna uchovává mimořádná díla významných mistrů v mnohem větší míře, než se soudilo. Pro jejich prezentaci se rekonstruovaly bývalé renesanční konírny na druhém nádvoří, kde byl instalován soubor nejvýznačnějších kusů. Obrazárna byla zpřístupněna 15. ledna 1965.
Těžké chvíle zažívala obrazárna i v nedávné době. Počátkem 90. let z ní zloději ukradli obraz Lucase Cranacha. Poté byla uzavřena a po dlouhé rekonstrukci otevřena až v roce 1997 při příležitosti velké rudolfinské výstavy. Kolekce evropského malířství zahrnuje díla dvorských umělců, starých mistrů německé a nizozemské renesance, italské renesance a manýrismu i umělců středoevropského a holandského baroka.
Odborník, který se stal marxistou i zločincem
Výstava, která potrvá od 15. ledna do 15. dubna, připomene nejen výročí otevření obrazárny, ale i osobnost Jaromíra Neumanna, od jehož narození nedávno uplynulo 90 let. Návštěvník uvidí i díla, která byla součástí Neumannovy instalace obrazárny, ale nyní slouží k výzdobě reprezentačních místností Pražského hradu, které nejsou veřejnosti běžně přístupné. Jaromír Neumann (1924 až 2001) se jako historik umění věnoval převážně baroknímu umění. Byl zejména odborníkem na dílo Petra Brandla, připravované zásadní monografické dílo o tomto malíři zůstalo ne zcela dokončeno a zatím nebylo publikováno.
Do roku 1970 přednášel na FF UK, v 50. letech zastával pozice velmi striktně marxisticky pojatých dějin umění. V období Pražského jara zastával reformní postoje a s příchodem normalizace nemohl publikovat ani přednášet. V 80. letech byl odsouzen za spolupráci na ilegálním obchodu se starožitnostmi.
