Mezi nástrahy Prahy řadí cizojazyčné bedekry vedle nepoctivých taxikářů také nevábné veřejné toalety, zvlášť ty v metru. MF DNES se rozhodla vyzkoušet jejich servis. Výsledek je poměrně znepokojivý.
Za okénkem veřejných toalet ve vestibulu metra u Anděla sedí zasmušilá starší paní. Do mističky před ní vkládám pětikorunu, kterou ode mne žádá nápis v několika jazycích. Dáma beze slov, jen očima naznačí, kde je toaletní papír.
Zážitky z veřejných WC v pražském metruMuzeum Vchod se žlutou mříží působí děsivě. Atmosféru dokresluje toaletář, který si nepřítomně listuje v časopise za pomoci otevřené kudličky. Dveře toalet jsou pokreslené a zamknout nejdou. Je zde cítit agresivní zápach chloru. Prostor zdobí několik rad, jako třeba: "Na osušení použijte elektrické zařízení, ne toaletní papír." Karlovo náměstí Silný zápach cigaret se mísí s pachem ze záchodových mís. Dveře do kabinek hlasitě vržou a na všech visí výhrůžný nápis "Po použití nezabouchávejte!" Vybavení je značně ošuntělé, ale jinak jsou záchody relativně čisté. Můstek Toaletářka sleduje televizní seriál, ale příchozí hlasitě zdraví. Vybavení je o pár let novější než třeba u Anděla. Dveře se dají zamknout a je zde i toaleta pro invalidy. Lepší dojem kazí "překvapení" na záchodovém prkénku. Sušák a jeden kohoutek jsou mimo provoz. Prostor páchne kouřem. Florenc Prostor je relativně čistý, ale mísa odpudivě znečištěná. Dveře jdou zamknout a toaletářka dokonce prodává hygienické potřeby. Náměstí Republiky Záchody silně zapáchají. Jinak je prostor celkem čistý, i když jeho návštěva působí jako cesta do daleké minulosti. Všechny kovové kryty na spouštěče vody někdo ukradl. Nápis hlásá zákaz holení a praní prádla. Inzerát láká na pozici toaletářky. I. P. Pavlova Prostor zapáchá, kachličky jsou oprýskané. Zámky dveří v kabinkách nefungují. |
Ten je tak tenký, že dostatečné množství vcelku nelze z role utrhnout. Pod zašlými zrcadly z nejasných důvodů parkuje nákupní košík. Většinu kohoutků umyvadel si někdo zřejmě vypůjčil.
V další místnosti mě čekají perné chvíle při výběru kabinky. U některých dveří chybí kliky, v mísách protéká voda, kachličky jsou oprýskané. Co se skrývá za několika rozpadlými dveřmi zatarasenými koštětem? Kdo ví.
Volím zdánlivě nejčistší kabinku. Trubka je k rezervoáru přilepena hnědou izolepou, místo splachovadla je jen kus špagátu, zamknout se není čím a o fyzickém kontaktu s prkénkem záchodu nemůže být řeč.
Kontroly jen namátkově
Podobně děsivý zážitek si lidé odnášejí z naprosté většiny veřejných záchodků na nejfrekventovanějších stanicích metra.
Kdo je za záchodky a jejich stav odpovědný? Veřejné toalety ve vestibulech metra vlastní Dopravní podnik. Ten je však pronajímá soukromým firmám. A do třetice je to pražský magistrát, kdo stanovuje cenu za použití záchodu. Tou je u naprosté většiny WC pětikoruna.
"Běžná údržba, úklid, vybavení hygienickými potřebami je v kompetenci nájemců. Dopravní podnik kontroluje stav veřejných WC namátkově, popřípadě na základě stížností cestujících. Nedostatky jsou převážně vyřešeny na místě nebo je uložen termín pro jejich odstranění," říká mluvčí Dopravního podniku Aneta Řehková.
Zkontaktovat firmy, které záchody v metru provozují, se MF DNES nepodařilo. Kontakt buď nelze ve veřejných zdrojích najít, nebo na uvedeném telefonním čísle nikdo neodpovídá.
Podle Řehkové se Dopravní podnik chystá záchodky v nejhorším stavu postupně rekonstruovat. Letos se tak stane ve stanicích Jiřího z Poděbrad a Vltavská.
O tom, že návštěva veřejných záchodků nemusí být nutně traumatizujícím zážitkem, svědčí třeba nové toalety na hlavním nádraží. Ty však Dopravnímu podniku nepatří. Platí se v nich také výrazně více - dvacet korun.
"Někomu se to může zdát drahé, ale cena odpovídá nabídce. Navíc je nižší než jinde v Evropě, kde WC stojí většinou euro," říká Martin Hamšík, mluvčí firmy Grandi Stazioni, která budovu rekonstruovala a záchody pronajímá.
Nicméně zkušenosti lidí, kteří po Evropě cestují, jsou jiné, na WC se velmi často platí pouze dobrovolná částka.
