Na dnešním náměstí Míru na Vinohradech se poprvé rozezněl posvátný zvuk kostelních varhan říjnu 1898. Ti, kteří se slavnostního aktu ve sv. Ludmile tenkrát osobně účastnili, si asi neuvědomili, o jak vzácný nástroj se jedná. Dnes už se to ví s jistotou, což dokládá i skutečnost, že byl na konci 80. let minulého století prohlášen za kulturní památku.
I po technické stránce jsou varhany vybaveny tehdy velmi moderními vymoženostmi, jako třeba mechanickou pamětí kombinace rejstříků nebo pneumatickým posilovačem ovládacího systému. Podobné vynálezy se v běžné praxi začaly užívat až o mnoho desetiletí později.
Jenže roky běží, cínové píšťaly stárnou a jejich technický stav se postupně zhoršuje.
Kostel sv. Ludmily na náměstí Míru.
"Tyto varhany jsou jedním z nejvzácnějších nástrojů svého druhu, jaký v Čechách vůbec můžeme najít. Jejich stav ale tomuto významu naprosto neodpovídá," řekla starostka Prahy 2 Jana Černochová.
Složitý mechanismus nástroje vyžaduje finančně stále náročnější údržbu. Proto před čtyřmi lety vzniklo občanské sdružení pro účely finanční sbírky na jeho opravu. Ta skončila koncem minulého roku, přičemž se vybralo zhruba 900 tisíc korun. Ani to ale nestačí.
"Proto se vedení městské části již delší dobu snaží pomoci se sháněním peněz na opravu - například pořádáním benefičních koncertů, jejichž výtěžek byl věnován do sbírky," řekla Černochová.
Neroztavili je ani v roce 1917
Ovšem i tato cesta se ukázala jako zdlouhavá. Praha 2 nemá peníze, aby mohla na obnovu sama přispět, hledá proto jiný způsob, jak dominantě Vinohrad pomoci.
"Iniciovala jsem jednání se zástupci církve a ministerstva kultury, abychom společně hledali možnosti, jak pomoci," říká starostka.
Nyní to konečně vypadá, že by se nutné opravy mohly zaplatit z ministerských fondů na obnovu kulturních nemovitých památek.
Novogotický kostel sv. Ludmily od Josefa Mockera byl posvěcen v říjnu 1893. Proto by oprava vzácných varhan byla v roce 120. výročí symbolickým počinem.
Unikátní nástroj umístěný na hlavním kůru v bohatě vyřezávané dubové skříni pochází z dílny Emanuela Štěpána Petra. Varhanář měl dílnu na Žižkově a odtud exportoval stovky nástrojů do tehdejší rakousko-uherské monarchie, ale i do řady jiných zemí, a dokonce do zámoří. Jejich výjimečnost spočívá v tom, že patří mezi největší Petrovy nástroje, jež doposud nepodlehly přestavbě nebo zničení.
"V pohledové části varhan jsou ještě původní píšťaly, které unikly válečné rekvizici drahých kovů v roce 1917. Takový smutný osud potkal většinu varhan nejen u nás, ale i v Evropě. O to větším unikátem jsou," dodal Stanislav B. Surma z farnosti.
