Nápad využít prorezavělé sloupy starého mostu se setkal vesměs s úspěchem. „Jsem vždycky ráda, když vidím umění mimo místa, která jsou k vystavování primárně určena. Alespoň se oživí ten šedivý prostor,“ říká Pavlína Čemusová, kterou na výstavě mrzí jen to, že akty prosvítá slunce a jsou tak méně vidět.
Využití mostu se zalíbilo i kamarádovi Pavlíny Čemusové Matisovi. „Je to dobrý způsob, jak to tu využít. Je pouze škoda, že jen málokdo na most opravdu půjde a akty si prohlédne zblízka,“ dodává Matis.
Mezi těmi, které deník Metro v okolí železničního mostu oslovil, byli i tací, kterým se podařilo novou dekoraci úplně přehlédnout. „Toho jsem si ani nevšiml. To jsou nahotiny? Tak to tam napište, že je to dobrý!“ směje se Jaroslav Novák, který do Prahy vyrazil s manželkou z Plzně.
Podle odborníka podprůměrná díla
Výstava měla podle svých tvůrců Petra Eichea, Miloše Tancibudka, Jiřího Řehořka a Petra Doubravy důmyslně propojit ženské akty a básně.
Našla však i výrazné kritiky. Podle Ondřeje Horáka, autora doprovodných programů Galerie Rudolfinum, držitele Magnesie Litery a tvůrce pořadu UM! na Stream.cz, jde jen o trapné pokračování pražské kulturní politiky, která umožňuje v ulicích metropole umístit jakýkoliv umělecký brak. „Díla dosahují jen stěží kvality prací studentů středních škol,“ tvrdí Horák, podle něhož je umění ve veřejném prostoru problém, který se přes svou významnost vůbec neřeší.
„Železniční most je jedním z nejkrásnější a zaslouží si, aby o podobném projektu rozhodovaly kompetentní osoby,“ dodává Horák.
