Parkování v aleji značek. Ulice plné parkovacích stání pro invalidy nejsou výjimkou

Značky pro parkování invalidů se v některých ulicích Prahy množí jako houby po dešti. Proč jich je často tolik na jednom místě se diví čtenář David Sedlecký. „Chodec jdoucí po ulici by si mohl myslet, že mu oči přecházejí a vidí tutéž značku několikrát,“ diví se Sedlecký.

Parkovací místo pro invalidy

Obec ho musí v blízkosti bydliště žadatele zřídit vždy, pokud prokáže stupeň postižení platným průkazem ZTP nebo ZTP-P.

• Parkovací místa jsou povolována pro konkrétní vozidlo, které osoba zdravotně postižená využívá nebo na které je odkázána, a to na dobu maximálně dvou let. Pokud nezažádá o prodloužení, je parkovací místo zrušeno.
• Obce by těmto žádostem měly vždy vyhovět, s výjimkou situací, kdy zřízení parkoviště brání závažný důvod a postižený může využít adekvátní náhradní řešení.
• Pokud obec odmítne zřídit individuální parkovací místo a nenabídne jiné řešení, dopouští se diskriminace ve smyslu zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací, takzvaného antidiskriminačního zákona.

Podle mluvčího Prahy 5, kde se na několika místech řada stání pro invalidy nachází, Jana Klindery, posuzuje počet vyhrazených parkovacích míst odbor dopravy příslušné městské části ve spolupráci s Policií ČR z pohledu dopravy.

„Sdružení těchto parkovacích míst je z dopravního hlediska logické nejen z titulu docházkové vzdálenosti do místa bydliště osoby zdravotně postižené, ale také z pohledu rozměrů jednotlivých parkovacích míst,“ říká Klindera. „Dvě parkovací místa mohou využívat společný prostor určený pro pohyb osob s postižením,“ dodává Klindera.

Žadatel o parkovací místo musí prokázat stupeň postižení, o kterém rozhodují lékaři, platným průkazem osob zvlášť těžce postiženým (ZTP) nebo osob zvlášť těžce postiženým s průvodcem (ZTP-P). Parkovací místa jsou povolována pro konkrétní vozidlo, které osoba zdravotně postižená využívá nebo na které je odkázána, a to na dobu maximálně dvou let.

Pokud po uplynutí této lhůty není městská část požádána o prodloužení, parkovací místa jsou rušena.

Pokud by se přesto rozhodla povolení neudělit, podle kanceláře ombudsmana se jedná o diskriminaci. „Obec by měla se zřízením parkování pro zdravotně postiženou osobu souhlasit vždy, pokud tomu nebrání závažný důvod a pokud postižený nemůže využít jiné, srovnatelné řešení,“ vysvětluje Klindera.

„Pokud obec odmítne zřídit individuální parkovací místo a nenabídne jiné řešení, dopouští se diskriminace ve smyslu zákona o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací,“ doplňuje Klindera.