„Když řekneme, že jsme patologové, lidé odpovídají: ‚To máš fajn, tam není co zkazit‘,“ směje se přednostka Pracoviště klinické a transplantační patologie IKEM Eva Honsová.
Jenže patologové už nejméně od druhé světové války nepitvají pouze mrtvoly. Naopak jsou podle svých slov klíčem ke zdraví a právě s tímto sloganem chtějí u příležitosti středečního Mezinárodního dne patologie vyvrátit zažitý mýtus z kriminálních seriálů.
Ty patology většinou ukazují coby lehce podivínské experty, kteří s vyšetřovateli diskutují nad zavražděnou obětí.
„Výjimkou je snad jen seriál Případy 1. oddělení, kde to říkají správně,“ říká Honsová s tím, že pitvu a ohledání těl má na starosti výhradně soudní lékař.
„Patolog je finální arbitr našich domněnek. My se domníváme, že má pacient nějakou chorobu, ale až patolog nám řekne, že to tak skutečně je, nebo že se mýlíme. Před nasazením konkrétní léčby, která může být velmi náročná a specifická, je potřeba si ověřit diagnózu vyšetřením v patologické laboratoři. Spolupráce nefrolog-patolog funguje v IKEM na denní bázi,“ popisuje také přednosta tamní Kliniky nefrologie Ondřej Viklický.
Patolog je důležitým článkem i u operací. Když se chirurgovi něco „nezdá“, vzorek tkáně pošle do laboratoře a během deseti minut má zpět výsledek. A to i ve tři ráno - patologové v IKEM totiž jako jedni z mála drží služby, díky kterým jsou nonstop na dosah.
Za rok jim rukama projde přese deset tisíc vzorků tkání ledvin, jater, srdeční aorty nebo slepého střeva. Z každého se přitom musí nařezat několik ještě menších tak, aby se daly použít na další vyšetření. Nic se nevyhazuje, nikdo se nesmí splést.
Zodpovědnost je proto obrovská. „Tady každý diagnózu určuje sám a sám se pod ni podepíše. U nás se o tom nerozhoduje ve skupině na chodbě cestou z vizity,“ upozorňuje Honsová. Než se přitom lékař vůbec může stát nefropatologem, trvá to dva až pět let.
