Pražská policie 10. července otevřela novou místnost pro výslechy týraných...

Pražská policie 10. července otevřela novou místnost pro výslechy týraných dětí. Sloužit může také seniorům a týraným ženám (10.6.2016) | foto: Yan Renelt, MAFRA

Policie otevřela nový výslechový byt, má kuchyňku i kamery

  • 0
Pražští policisté v pátek otevřeli speciální výslechovou místnost pro týrané děti či oběti domácího násilí. V klidném prostředí s květinami a hračkami je větší šance, že se traumatizované oběti uklidní. Takto provedený výslech má u soudu i větší výpovědní hodnotu.

Oběti a svědci domácího násilí, zneužívání nebo znásilnění. Ženy, senioři, postižení, ale zejména děti. Všechno obzvlášť zranitelné oběti. Právě pro ně včera otevřeli pražští policisté ve čtvrtém patře jedné z budov v ulici Na Perštýně speciální výslechovou místnost.

Hned za rohem se přitom v Bartolomějské ulici nachází již od 19. století tradiční „policejní ulice“ se stanicí, která v sobě skrývá dostatek míst vhodných k výslechu. Ne však vždy a ne pro všechny. Tato a jí podobné stanice se totiž hemží policisty a podezřelými a ke zpovídání rozrušených obětí se příliš nehodí.

Ve výslechovém bytě dostávají poškození i svědci možnost vypovídat v příjemném prostředí, za účasti vyšetřovatelů, kteří procházejí speciálním výcvikem na Policejní akademii. „Snažíme se tak předejít další traumatizaci a viktimizaci obětí,“ říká šéfka mravnostního oddělení pražské policie Alena Kolářová. V hlavním městě je podle ní takovým způsobem ročně vyslechnuto více než sto lidí.

Samotný byt není zdánlivě ničím zvláštní. Má všechna sociální zařízení, kuchyňku a dva zařízené pokoje. Při bližším zkoumání ale nelze v jednom z nich přehlédnout několik mikrofonů a širokoúhlých kamer.

Ty nejsou vůbec skryté, naopak. Oběti a svědci moc dobře vědí, že je jejich výslech dokumentován. „Je potřeba s nimi jednat narovinu. Ani dětem se nesmí lhát a musí se jim všechno říci,“ říká Alexandra Machková, psycholožka, která posuzuje duševní stav obětí a pomáhá vyšetřovatelům s nimi navázat kontakt.

Květiny, obrazy a loutky

Pokoj je vybaven tak, aby se v něm vyslýchaní cítili přirozeně a co nejbezpečněji. Jsou v něm květiny, obrazy, barevný nábytek i několik hraček. Mezi nimi je také skupina loutek znázorňují celou rodinu, včetně prarodičů. Ty podle Kolářové dětem pomáhají lépe vyjádřit, jak k trestnému činu došlo, případně kdo je za něj odpovědný. Pachatelem zločinů na dětech je totiž ve většině případů osoba blízká.

Kamery zabírají místnost z různých úhlů a ve vedlejší místnosti záběry zatím sledují další osoby, které musí být podle zákona u podobných výslechů přítomny. Jde například o soudce, státní zástupce, sociální pracovníky, či advokáty.

Do místnosti mají přístup i rodiče obětí, vyšetřovatelé se je však snaží přesvědčovat, aby tak nečinili. „„Mají často tendenci dítě po výslechu sami dovýslýchávat. Navíc pokud dítě ví, že je rodič v druhé místnosti a potencionální pachatel je někdo z rodiny, je ve velmi velké tenzi a nic neřekne,“ dodává Machková.

Obrazový a zvukový záznam má pro vyšetřovatele velkou cenu i z jiného důvodu. Zachycuje nejen samotnou výpověď poškozených, ale i jejich neverbální projevy a emoce. „Takto provedený výslech má u soudu mnohem větší výpovědní hodnotu než pouhý psaný protokol,“ říká Kolářová. Jeho výhodou je i skutečnost, že jej mohou později podrobně zkoumat soudní znalci.

To je obzvlášť důležité, protože podle zákona o obětech trestných činů mohou být zvlášť zranitelné oběti vyslýchány pouze jedinkrát. Přitom předškolní děti se podle Machkové dokáží během výslechu koncentrovat maximálně půl hodiny, starší přibližně dvojnásobek.

Oběti se nemusí bát vypovídat

Případy sexuálního zneužívání dětí jsou často oznamovány s velkým zpožděním. „Nezřídka tak máme pouze nepřímé důkazy a stěžejním důkazem je proto právě výslech dítěte,“ říká Kolářová. Podle odborníků, kteří se problematikou zabývají, jsou z deseti podobných případů oznámeny pouze dva.

„Je důležité, aby o existenci místnosti lidé věděli a zjistili tak, že se zde vůbec nemusí bát hovořit o příkoří, které jim bylo způsobeno,“ dodává Kolářová. Řada obětí se podle ní zdráhá na policii chodit právě ze strachu, že budou muset o svých nejintimnějších záležitostech vypovídat před velkým množstvím lidí.

Praha byla prvním městem, kde podobná výslechová místnost vznikla, a to již v roce 2004. Nápad se tehdy zalíbil Ministerstvu vnitra a projekt se začal šířit po celé zemi. Dnes je již takových bytů v České republice 62 a mezi lety 2011 až 2015 v nich proběhlo 8325 výslechů, z toho 4477 výslechů dětí. Úprava bytu v ulici Na Perštýně a jeho vybavení stály 270 tisíc korun. V Praze jde o třetí takové zařízení.