Postapokalyptické ragby baví dokonce i pražské strážníky

Šermují mezi sebou a ještě se snaží uchránit svého spoluhráče, který nese psí lebku – hrají jugger.

Nejdřív byl film

• Obě verze hry jugger mají jedno společné. Vznikly na motivy filmu Pozdrav od Juggerů, který měl premiéru na konci 80. let.
• Děj béčkového sci-fi, které se odehrává v roce 2200 v postapokalyptickém světě, vypráví příběh novodobých gladiátorů, kteří se ve „hře se smrtí“ snaží probojovat do první ligy.
• Jako „míč“ používají hráči psí lebku a jejich zbraně rozhodně nejsou polstrované.
• Poprvé se v reálu jugger hrál v roce 2008 v USA.
• V Česku se hře věnují desítky hráčů a sport má zároveň stovky diváků.
• Nejvíc týmů je v Praze – pět. Jugger se však hraje také v Brně. Týmy vznikají v Českých Budějovicích, Písku, Plzni a Liberci.
• Tento alternativní bojový sport je také často k vidění na festivalech, které se věnují postapokalyptické tematice. Naposled se jugger hrál ve velkém na festivalu Junktown. Ten se konal v červenci na základně Bratronice nedaleko Prahy.

Trochu ragby a trochu šerm. I tak se dá popsat jugger – hra, která v Praze právě zažívá rozkvět. Respektive její méně brutální verze. Pravidla adrenalinového sportu jménem jugger jsou jednoduchá. Dva týmy se v herní době snaží dát soupeři co nejvíce gólů a tak vyhrát utkání. Ale z pěti lidí v každém týmu pouze jeden smí sahat na míč a nosit ho po hřišti.

„Zbylí čtyři mají bohatě polstrované klacky, se kterými svádějí šermířské souboje s protihráči a chrání tak sebe i svého běžce, protože zasažený člověk si musí na přibližně osm vteřin kleknout a nezasahovat do dění,“ popisuje hru Jan Hanzelka, kterého hra zlákala také proto, že má slabost pro souboje s mečem. Sám dělá kromě juggeru také aikido. Právě přes toto bojové umění se k adrenalinové hře dostal. „Jednou jsem na YouTube hledal další techniky a možnosti cvičení, jeden klik vedl k dalšímu a najednou jsem se díval na video, kde se kupa lidí honí sem a tam po hřišti, mává při tom tlustýma klackama,“ vypráví, jak mu hra s polstrovaným klackem učarovala.

Hanzelku s kamarády často potkáte v Riegrových sadech, kde trénují bezkontaktní formu juggeru. „Tento sport ve formě, v jaké ho hrajeme my, je v Praze čerstvým nováčkem, máme za sebou zatím teprve pár tréninků,“ dodává.

V Česku se hraje také i poněkud brutálnější verze této hry a hráči juggeru jsou hákliví na to, aby se zaměňovaly. Hráče „ostřejšího“ juggeru poznáte jednoduše – mají na sobě chrániče, které mají spíš než k výbavě z ragby blízko ke kostýmům ze sci-fi filmů. „Tato forma se vyvinula před lety v Česku a hodně se od našeho juggeru liší. Je o dost více kontaktní, hráči proto musí mít chrániče na celé tělo,“ upřesňuje Havelka.

Drsnější varianta se ale od bezkontaktní verze liší ve více věcech. „Naše zbraně jsou těžší a tvrdší. K vyřazení soupeře nestačí jakýkoliv zásah, ale právě zásah do hlavy. Zasažený musí lehnout na zem zády nebo břichem, pak se může zvednout. Počítání času u nás nehraje roli. Zdržení a námahu vyvolává už jen samotný proces lehání si na zem a opětovné zvedání,“ říká hráč tvrdšího juggeru Tomáš Doležal.

V této verzi hry jsou také v poli pouze čtyři hráči oproti běžným pěti. Rozdíl je také ve zbraních hráčů. „My se omezujeme pouze na hole a řetězy, kdežto mezinárodní juggeři mají širou paletu zbraní,“ říká Doležal. Právě kvůli bitevní stránce hry jsou chrániče pro hru nutností. „Modřiny jsou samozřejmost, únava svalů také, občas dojde k nějakému vyvrknutému kotníku. Nejvíce zranění vzniká při pádech na zem,“ říká Doležal.

Protože hra na první pohled vypadá jako rvačka, pražské tréninky často pozorují strážci zákona. „Konflikty s policií ale nemáme. Trénujeme ve veřejném prostoru, kde policie hlídá, a tak se často stává diváky – a často nadšenými,“ dodává Doležal.