Je možné, aby tak vysoké stavby na Pankráci vůbec vznikly?
Když vznikal nový metropolitní územní plán, zcela logicky byla Pankrác jednou z lokalit, kde se počítalo s tím, že proběhne veřejná soutěž. Zadáním bylo prověřit výškové limity, které jsou dobré pro danou lokalitu. My jsme dospěli k výšce plus minus sedmdesát metrů. A také k doporučení, že bytové domy nemají příliš exhibovat, že mají být docela civilní. Jsou jiné typologické druhy staveb, kde jsou tvarové kreace více namístě.
Právě výška místním nejvíc vadí...
Aby mohl být soubor staveb co nejvíce vzdušný, prohlédnutelný a aby mohl mít co nejpropustnější parter, musí se jít do výšky. Uvážené zastavovací limity územního plánu je také dobré vyčerpat. Za to se na developera nikdo nemá zlobit, přece si musí počínat hospodárně. Předchozí projekt s nižšími domy, který má vydané stavební povolení, více zastavuje území pro privátní využití, zatímco pro veřejné využití zbývá málo. Proto jsme neváhali jít do výšky. Dvacet dva podlaží není mrakodrap. S takovou výškou by neměl mít problémy nikdo - dokonce ani památkáři a Unesco.
Chystáte svůj první velký bytový projekt, proč vlastně?
U mě je vždycky všechno novinka. Vždycky se spojím s nějakým záměrem, kde cítím, že může být vykonána dobrá věc. Primárně nepracuju proto, aby se točila práce, aby to šlo jako u Baťů. To nedělám. Nikdy jsem nedělal velký obytný soubor a docela jsem na to měl chuť, ale ne za každou cenu. Dlouho jsem se tomu vyhýbal, před dvěma lety jsem ale Central Groupu kývl.
Josef PleskotČeský architekt a urbanista patří mezi nejznámější a nejrespektovanější české tvůrce. Mezi jeho nejznámější díla patří rekonstrukce Lvího dvora, průchod valem Prašného mostu v Jelením příkopu na Pražském hradě, bytový dům v Horažďovicích, ústředí ČSOB v Praze-Radlicích nebo revitalizace průmyslového areálu Vítkovických železáren. |
Proč jste změnil názor?
Čekal jsem na zadání, u kterého se konečně podaří umístit bydlení nad opravdu veřejný parter s obchody, prostě čekal jsem na závažnější zadání. Celý život se zabývám teorií veřejného prostoru. Zkoumám, jaká forma veřejného prostoru konvenuje českému naturelu. Vidíme něco například v Berlíně, líbí se nám to, rádi si tam sedneme do kavárny, ale něco podobného vytvořit neumíme. Mít veřejný prostor v téhle kvalitě je velká oběť. Je to velká společenská úmluva - s městem, s nájemníky. Bráníme se mít pod svým bytem hospodu, protože tam je hluk, ale dá se to udělat dobře, aby hluk nebyl.
Líbí se vám některý současný developerský projekt?
Nemohu říci, že ano - a to hlavně urbanisticky, určitě mě žádný neinspiroval. Zdá se mi, že to, co by bylo možné udělat na Pankráci, se po listopadu ještě neudělalo. Je k tomu ale zapotřebí participační spoluúčast městské části. Ale ještě k vaší otázce: někdy projíždím místy, kde jsem dlouho nebyl, a vidím tam projekty, které se mi v době vzniku nelíbily. Pak je vidím zarostlé v zeleni a často to přehodnotím, žádný totiž nezpůsobil Praze nějakou viditelnou újmu.
Lepší se projekty?
Asi ano. A myslím, že by tomu mohly pomoci nové pražské stavební předpisy. Bude možné stavět v městských proporcích - společensky, ne pouze podle fyzikálních parametrů. Pozemků není nazbyt. Budeme také moct lépe využívat severních orientací. Nové předpisy je nezavrhují tak příkře jako staré normy. Domy se například všelijak kroutily, otáčely se kvůli normám za sluncem a znehodnocovaly veřejný prostor.
Je rozdíl mezi Prahou a světem?
Asi ano. V Česku se na rozdíl třeba od zmíněného Berlína více separujeme. Mám ten dojem, že Češi se víc zavírají. Berlín je mnohem sousedštější město. Česká mentalita není horší, je jiná, přitom toužíme sdílet veřejný prostor. Proto jsme se na Pankráci rozhodli vytvořit takovou širokou stuhu podloubí. Díky jeho stropu se oddělí ruch dole od bydlení nahoře.
Domy na PankráciV roce 2011 získal stavební povolení projekt počítající s tím, že vedle parku vyroste pět klikatých řad osmipodlažních domů. Lidově se jim začalo říkat Housenky. V roce 2012 koupil projekt Central Group, který se ho rozhodl přepracovat. Soutěž vyhrál projekt Josefa Pleskota. |
Proč zrovna podloubí?
Je to prastarý princip. Ochrání člověka před deštěm, poskytne mu stín, restauratérovi umožní, aby nemusel uklízet stolky s první kapkou deště. Je to obrovská nabídka pro lidi. Nikdo z našich kritiků tohle nevidí.
Co vás inspirovalo?
Historie, tradice, třeba Litomyšl, ale přeneslo se to i do moderní architektury, viz třeba rozdělovské sídliště na Kladně nebo urbanistický návrh pankráckého sídliště ze 60. let od architekta Jiřího Lasovského. I tam jsou prostory před obchody kryté.
V jakém stadiu je váš projekt pro Central Group?
V chabém. Máme propracovaný projekt na úrovni žádosti o územní rozhodnutí, ale nemáme ani schválenou studii. Hledáme shodu s komisaři a politiky městské části, s památkáři....
Vznikají proti němu petice...
Myslím si, že to hodně pramení z neinformovanosti a z přesvědčení, že žádná nová stavba přece nemůže být dobrá. Jde o složitý projekt, jehož souvislosti je potřeba pochopit, to se nikomu nechce. Přesto jsem přesvědčený, že je to projekt ve prospěch veřejného prostoru, zeleně i občanů Prahy 4.
