Galerie ve výklenku - architektonický návrh, jak využít niky v nábřežní zdi.

Galerie ve výklenku - architektonický návrh, jak využít niky v nábřežní zdi. | foto: Vizualizace: Petr Janda

Náplavky u Vltavy můžou být ve „vídeňském stylu". Problém jsou vandalové

  • 38
Pražský magistrát má do konce května připravit jasný plán, co podnikne s náplavkami na břehu řeky Vltavy. Zajímavých nápadů na jejich využití totiž vzniklo v poslední době několik. Nevzhledné prostory může zaplnit lehký nábytek po vzoru evropských měst. Problémem je vandalismus.

U nábřežní zdi se tísní nevábné barevné kontejnery. Jen o kus dál stojí vedle mobilních toalet a zaparkovaných aut rozpáraná popelnice. Toto je poněkud zhuštěný popis negativní podoby pražských náplavek. Jaký rozdíl oproti Vídni či jiným evropským městům.

Nápady posledních dvou let, jak využít náplavky

Nápadů, jak využít pražské náplavky, se za poslední dva roky objevila řada. Od bláhových až po skutečné architektonické perly. Omezením je zde však nebezpečí povodní. Zde jsou některé z vizí:

Galerie ve výklenku

Architektonický návrh, jak využít niky v nábřežní zdi.

Plovoucí promenáda

Město ve městě

  • Kobky jako galerie

V nábřežních zdech jsou zaklenuté prostory, některé uzavřené, jiné slouží jako zázemí barů či sklady. Vstupy do nich dnes chrání nenápaditá a jednolitá plechová stěna. Architekt Petr Janda navrhl prosklené kruhové vstupy. Chodci by viděli dovnitř a v kobkách by byl dostatek světla. Ideální místo pro malé galerie. Brzdí to technický stav a majetkoprávní vztahy objektů.

  • Plovoucí promenáda

Se zajímavým návrhem přišli architekti z ateliéru Demoplan. Chtějí při pravém břehu Vltavy vytvořit jakousi lávku, která bude plavat přímo na hladině řeky a spojí Jiráskovo náměstí s Alšovým nábřežím nedaleko Mánesova mostu. Lávka překlene vzdálenost skoro kilometr a půl. Ale ačkoliv plave a je ji možno odtáhnout do přístavu, bude to přes vltavské jezy problém.

  • Město ve městě

Na vydlážděných březích Vltavy má podle vizí společnosti Adobe Service vzniknout síť módních butiků, kaváren, restaurací, občerstvení či vodních nádraží. Různé náplavky se zaměřují na odlišné možnosti trávení volného času. Zatímco třeba u Pařížské má být luxusní nabídka, na smíchovské straně to má být sport a pod Vyšehradem zázemí pro rodiny s dětmi.

Před pár týdny rada Prahy pověřila nově vzniklou magistrátní Kancelář veřejného prostoru, v čele s architektkou Pavlou Melkovou, aby vymyslela, jak neutěšený stav vltavských břehů napravit.

Po letitých debatách a k ničemu nevedoucímu vzájemnému ubezpečování o důležitosti tohoto místa se konečně rýsuje přehledný a zejména dlouhodobý plán.

"O využívání a úpravě náplavek a břehů se dosud rozhodovalo bez souvislosti s celkovou koncepcí rozvoje prostoru řeky, ta v podstatě neexistuje," říká Melková.

Poradní skupina expertů, nazývaná Ozvučná deska, se shodla, že není vhodné za každou cenu usilovat o masové využití všech náplavek, protože jde o prostor s unikátním geniem loci, který je cenný sám o sobě a není jej třeba zatěžovat zbytečnými, třeba i výdělečnými atrakcemi.

Pryč s parkovištěm a "smetím"

"Veřejný prostor prostě nemá vydělávat. Kulturní a sociální potenciál místa je důležitější než potenciální finanční příjmy," tvrdí koordinátor projektu Ozvučné desky Eugen Liška.

To je odlišná strategie od té, která ještě před rokem zaznívala z magistrátu. "Náplavky jsou místa, která mohou na jedné straně plnit zajímavou kulturní a sociální úlohu a na straně druhé přinést zajímavé zisky," řekl tehdy primátor Bohuslav Svoboda.

Od Vltavy mají zmizet třeba parkoviště, která lze chápat jako zbytečný luxus na tak atraktivním místě. I když něco vydělají. Stejně tak zmizí ohyzdné popelnice, koše a mobilní záchody. Zázemí náplavek, ať je to občerstvení, WC či prodejny lístků na parníky, má být v budoucnu soustředěno jen na určitých úsecích a tvořit jakési uzly.

"Tyto objekty by město pronajímalo podnikatelům. Z architektonického hlediska je cílem získat kvalitní návrhy těchto uzlů," vysvětluje Liška. Architekti budou navrhovat i podobu mobiliáře, jako jsou lavičky, koše, světla a tak dále.

Architekti se bojí, že volný nábytek "zmizí"

Tak je to běžné právě ve Vídni. "Přímo u vody dunajského kanálu v centru města vznikla řada kaváren či barů, nicméně jejich estetická podoba musí být dle zásad, které Vídeň stanovila. Například použití decentních barev, kvalitních materiálů. Navíc vše musí být lehké a rychle demontovatelné," upozorňuje Magdalena Kordová z Kontaktní kanceláře města Vídně.

Mnozí architekti by preferovali, kdyby se na náplavkách objevily desítky stolků s jednoduchými židlemi. Žádné napevno přidělané lavice a stoly přivázané řetězy. Tak by si návštěvníci mohli v podstatě sednout kdekoliv v celém prostoru.

I v tom lze spatřovat inspiraci v zahraničí. Kdo si někdy dal kávu na břehu Dunaje, Seiny nebo Šeldy v belgických Antverpách, ví, o čem je řeč. Je otázka, zda toto řešení projde i v českém prostředí. Může se totiž stát, že nábytek jednoduše "zmizí". Buď skončí v řece, nebo někde na soukromé chalupě.

"Volný mobiliář je jedním ze základních způsobů oživení jakéhokoliv veřejného prostoru. V Čechách je ale obava z vandalismu, proto se to u nás bohužel zatím nezažilo," zamýšlí se Melková, ale dodává, že je načase kultivovanost společnosti vyzkoušet.