Skrz lipové listy, které zdobí zábradlí hotelu International, jsou vidět...

Skrz lipové listy, které zdobí zábradlí hotelu International, jsou vidět dejvické činžáky a silueta Pražského hradu. (8. listopadu 2016) | foto:  František Vlček, MAFRA

Prohlédněte si Prahu z „vošklivého“ hotelu, kde chtěli přivítat Stalina

  • 24
“Proti nebi se rýsovala taková obrovská stavba. A z ní šla věž a ještě jedna věž a ještě jedna věž - a bylo to vošklivý!” Tak kdysi žertoval Jan Werich o pražském hotelu Družba, dnes International. Fotograf iDNES.cz vystoupal na všechny ty věže, aby vám ukázal Prahu z nezvyklých úhlů.

Plány byly veliké. Postavme v Praze přepychové ubytování pro ruské generály a maršály, budovu inspirovanou monumentálností Lomonosovovy univerzity v Moskvě. Tak velel obávaný ministr obrany Alexej Čepička a těšil se, že si při slavnostním otevření potřese rukou se samotným Stalinem.

Stavět se muselo v tehdy dominujícím stylu sorely, socialistického realismu.

První návrh vypracovali architekti Karel Prager a Jiří Kadeřábek (později spolu pracovali třeba na budově Federálního shromáždění v Praze).

V této fázi se ještě počítalo se stavbou vojenského hotelu na Vítězném náměstí v Dejvicích. Jenže z tohoto místa by tak vysoká a mohutná (původní plánované rozměry byly větší) budova rušila výhledy na Pražský hrad.

Nakonec se v roce 1952 začalo stavět v Podbabě podle skromnějšího návrhu, který vypracoval architekt František Jeřábek s kolektivem. Kdo všechno byl v tomto týmu, asi zůstane záhadou, k neoblíbené stavbě se nikdo moc nehlásil.

„Jeden starší architekt mi vyprávěl, že pod návrhem jsou podepsaní téměř všichni tehdy známí architekti, jako byli například Věra a Vladimír Machoninovi (hotel Thermal) a Karel Filsak (Hotel InterContinental),“ uvádí příklady možných Jeřábkových spolupracovníků architekt Zdeněk Lukeš.

U konečné tramvají na severním okraji Dejvic vyrostla 88 metrů vysoká, šestnáctipatrová budova. Její součástí byl i atomový kryt, který by dokázal dva týdny ochránit 600 lidí.

Pražské rozhledy

Méně obvyklé pohledy na město a jeho okolí

Z krytu jsou dnes šatny pro zaměstnance, to byla ale jediná větší změna, kterou prošel interiér v nové době.

Hosté tak mohou i dnes meditovat před tapisérií s dělníky hledícími do šťastné budoucnosti, ale také třeba obdivovat design mobiliáře v bruselském stylu, který se prosadil na přelomu 50. a 60. let.

Hvězda měnila barvu

Specifikem hotelu je velká hvězda umístěná na vrcholu věže. Ta je konstruována tak, aby mohla zajet dovnitř a být vyčištěna. V minulosti se myla hlavně v noci, ve dne by chybějící symbol komunismu mohl vyvolávat nežádoucí rozruch.

V 50. letech byla pochopitelně rudá, ozdobená zlatým lvíčkem s lipovými květy. Později, když hotel odkoupili Američané, hvězda dostala zelenou barvu řetězce Holiday Inn. Konečně nyní je zlatá a natočená směrem k Pražskému hradu.

Chráněná kuriozita

V druhé polovině 90. let byl hotel zařazen na seznam kulturních památek, což vyvolalo kontroverze.

„Sorela byl sice proklínaný styl, který nám byl nařízený z Ruska a většina architektů ho nenáviděla, na druhou stranu je to z památkového hlediska zajímavá kuriozita,“ potvrzuje rozhodnutí památkářů architekt Lukeš.

Umístění hotelu do Podbaby je podle něj dobrým příkladem toho, že je možné v Praze, navíc v širším centru postavit výškovou budovu, která nepřekáží, nedominuje rozhledům a nebije do očí.

Hotel pomohl navodit atmosféru 50. let ve filmovém muzikálu Šakalí léta.

,