Ještě donedávna byla pětadvacetiletá brunetka nejmladším vozkou ve středu metropole. Zkušeností má ale přesto na rozdávání. Poprvé vyjela sama s kočárem do pražských ulic v osmnácti letech, jakmile získala řidičský průkaz.
Do zapřažených teplokrevníků, kteří ke Staroměstskému náměstí neodmyslitelně patří, se však zamilovala daleko dřív. „Už od osmi let jsem se tady motala kolem koní, protože jsem bydlela ve vedlejší ulici. Začala jsem s nimi pomáhat jedné paní, která je zde i s kočáry měla,“ vzpomíná.
Vánoční romantika: žádost o ruku v kočáře
Jak sama říká, její práce je sice v mnohém rutina, ale má své kouzlo. A to obzvláště v období Vánoc. Přestože v Praze je v čase adventu turistů stále požehnaně, místa, která cizinci jindy během roku dychtivě vyhledávají, zdaleka nejsou středobodem jejich zájmu.
Vánoční atmosféra s nimi podle usměvavé brunetky dělá divy.
„Lidé jsou kolem Vánoc takoví příjemnější. I když je zima a počasí škaredé, nevadí jim to. Jsou veselejší a podstatně pohodovější než jindy během roku.“
Advent, rozsvícená Praha a projížďka v kočáře pak mnoho zamilovaných mužů přímo vybízí k žádostem o ruku. „Stává se to někdy i během roku, ale o Vánocích jsou takové situace mnohem častější,“ říká kočí, která se prý zatím nestala svědkem scény, kdy by byl žádající odmítnut.
„Naštěstí to vždycky dopadlo dobře. U takového trapasu bych opravdu být nechtěla,“ děsí se podobné představy.
Snad jediná věc spjatá s Vánocemi, která jí dělá občas vrásky na čele, je ochota lidí podělit se s koňmi o dobroty, které k trhům na Staroměstském náměstí patří.
Nenápadně jim podstrkují trdla, perníky, ovoce v čokoládě i klobásy. „Lidé se v období Vánoc bohužel snaží dělat z koní popelnice. To jim pak může hodně ublížit,“ stěžuje si Černá a zdůrazňuje, že zvířata, s nimiž jezdí, nestrádají.
„Je o ně výborně postaráno, mají šestihodinové služby a pracují obden. Rozhodně to nefunguje tak, že by tu stáli denně od rána do večera. Spousta lidí si to ale myslí, a proto je chtějí krmit. Tím jim ale jen škodí.“
Koně se těší na dovolenou
Zatímco turisté si v adventním čase v centru Prahy užívají pohodu s punčem v ruce, v případě samotných koní se o klidu nedá mluvit ani vzdáleně, byť to při projížďce běžný zákazník nepozná.
Pro zvířata totiž blížící se příchod nového roku znamená začátek každoročních tříměsíčních prázdnin. Koně to moc dobře vědí, a tak začínají mít, jednoduše řečeno, roupy.
„Cítí, že se jim blíží volno, a přemýšlejí, jak všemožně by si pracovní dobu zkrátili,“ vysvětluje zkušená kočí. Její svěřenci tak okusují jednak sebe navzájem, ale také všechno a všechny kolem. „Když se kolem nich začne shlukovat více lidí, začnou být protivní a odhánět je. Není to tím, že by byli zlí nebo zákeřní. Jen už jsou takoví neklidní,“ dodává.
Lidé by chtěli jezdit celou noc
A jak působí Vánocemi prosycené centrum metropole na ni? Při vyjížďkách s pasažéry prý téměř všudypřítomné melodie koled, vůni svařeného vína ani záři tisíců žároviček zdobících pražské ulice nevnímá.
Kouzlo vánočního města na ni nejvíce doléhá, když se večer vrací s prázdným kočárem do stájí na Střeleckém ostrově.
„Teprve když mám padla, přijde na mě takový ojedinělý klid a ráda si užívám pohled na Prahu, která je prostě nádherná. Jindy se nad tím ani nepozastavím, ale všechna ta světla ještě vyzdvihují krásu zdejších památek,“ líčí zasněně.
Letos nebude Kateřina Černá na Staroměstském náměstí chybět ani na Štědrý den. Zatím ještě nemá děti, a tak jí nevadí dělat na Vánoce radost cizím lidem právě třeba tím, že je proveze sváteční Prahou.
Z toho, že by se v práci nudila, strach nemá, zákazníků prý bude dost. Jako každý rok. „Je to až zvláštní, lidé by v ten den nejraději jezdili až do noci.“
