Režisér Svatopluk Innemann natočil Vraždu v Ostrovní ulici podle románu Emila Vachka Muž a stín. Už 24. března měl film premiéru. V pražských kinech Kotva a Lucerna se promítal dva týdny. Toho roku bylo v ateliérech vyrobeno dalších 28 českých titulů a čtyři mezinárodní velkoprodukce.
Barrandovu pomohla hospodářská krize
Bohatá historie
|
Barrandovský historik Pavel Jiras ve druhém pokračování knihy o "filmové továrně" na barrandovském kopci nazvaném Zlatý věk uvádí, že o otevření studia a prvním filmovacím dni referovala spousta novinářů. Předseda společnosti A-B a majoritní akcionář Miloš Havel jim dal dokonce k dispozici dvě kanceláře s telefony, aby mohli všichni oznámit, že na Barrandově se natáčí.
Slavnostní výkop základů ateliérů se odehrál 23. listopadu 1931. Kniha připomíná i těžkosti spojené s výstavbou ateliérů, kdy Havel musel za některé položky rozpočtu ručit rodinným majetkem. Paradoxně však pomohla všeobecná hospodářská krize, protože obrovský rozsah prací zaměstnal značný počet lidí bez práce.
Věčné filmové město
"V Havlovu myšlenku věčného filmového města uvěřili především ti, kdo s ním začínali ateliéry budovat. Osobnosti celonárodního a někdy i nadnárodního významu jako Karel Čapek, Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht nebo Vladislav Vančura, příslušníci umělecké avantgardy, ale také další osobnosti vědy a umění si po otevření ateliérů a jejich organickém zapojení do moderní obytné čtvrti uvědomily dalekosáhlý význam Barrandova pro kulturní život Prahy a Československé republiky," uvedl Jiras.
Popsal i možnosti, které tehdy moderní Barrandov nabízel. Například v pravém křídle objektu sídlila správa a administrativa. K tomu přiléhal kinosál pro 300 osob a dvě studia pro synchronizaci a mixáž. V prvním patře byla noblesní restaurace a moderní kantýna. Herci a zahraniční hosté mohli využívat patnácti komfortních hotelových pokojů. Jednotlivá apartmá sloužila některým hereckým osobnostem jako maskérna a šatna. Dále tam byly šatny pro herce, kompars, zkušebny a pracoviště střihačů.
