Držím se příček kovového žebříku a pomalu šplhám dolů. Spolu se mnou klesají také čárky signálu na mobilu. S mluvčím Prahy 9 Jiřím Houdkem a radním Zdeňkem Davídkem se vydáváme do proseckého podzemí.
Do míst, která dlouhá léta využívali pouze teenageři, bezdomovci a taky satanisté, jak později zjistíme. V roce 1999 radnice nechala vstup zazdít a o dva roky později vybudovala štolu spojující povrch s podzemím.
Jediná možnost, jak se nyní dostat dolů, je tudíž onen asi dvacet metrů dlouhý žebřík. Ale ani to není obvykle možné, střeží ho totiž zamčený poklop. To se má za pár let změnit.
Městská část chce podzemní štoly zpřístupnit veřejnosti. První návštěvníci by sem mohli zavítat na podzim v roce 2017. Žebřík už tou dobou bude minulostí.
V současné době vrcholí první etapa, tedy obnova naučné stezky Amerika, jejíž součástí je i stavba vyhlídky, kterou městská část otevře v květnu. Právě v jejích prostorách vznikne návštěvnické centrum.
Probourá se také zeď, za kterou chce městská část vybudovat točité schodiště do podzemí, ze kterého se spojovací asi dvě stě metrů dlouhou chodbou lidé dostanou až do spletitých chodeb prosecké štoly zvané Močálka.
Pak tu je ještě štola Amerika, která vede na druhou stranu. Ta prozatím přístupná nebude. Vraťme se proto k Močálce.
Pískem se mylo nádobí, lháře usvědčil
Nacházíme se v provizorně vyztužené štole, která nás vede do bludiště.
„Kvůli návštěvníkům musí projít opravou, v této fázi není bezpečná,“ říká Davídek. Jdeme dál, až se ocitáme v samotném bludišti. Písek je tu velmi jemný, proto se také dlouhá staletí těžil a byl využíván především na mytí nádobí a přiškvařených hrnců. Lidé jej dobývali bez použití techniky. Těžilo se tu do druhé světové války.
Celý labyrint tvoří nespočet chodeb, štol a různých propojek, uvnitř kterých je až nečekané teplo, někdy až deset stupňů Celsia. Některé chodby jsou sotva metr padesát vysoké, jsem proto ráda, že jsem na začátku dostala helmu.
S bezpečností si dřív příliš nelámaly hlavu prosecké děti, které sem po celé generace chodily za dobrodružstvím, na první rande či se tu tajně učily kouřit cigarety. Panovaly obavy, aby si děti neublížily nebo se neztratily, i proto nechal úřad v roce 1999 vstupy na Americe i na Močálce zazdít.
„Moje známá žijící odmala na Proseku tam chodila v pubertě pravidelně, a přestože doma ty návštěvy podzemí statečně zapírala, její matka vždy poznala, že tam byla - podle velice jemného písku na botách,“ popisuje Houdek.
Ačkoli oficiálně byly vstupy zazděny, už za měsíců je lidé krumpáčem opět probourali. Radnice proto vstupy opět nechala zazdít, celý proces se několikrát opakoval. Naposledy se o probourání dovnitř někdo pokusil před pár týdny, když se snažil probít si cestu do Ameriky.
Tajnou chodbou šel Napoleon
Nyní snad bude těmto nelegálním snahám konec. Už za dva roky by se do Močálky mohli vydat první oficiální návštěvníci. Projekt zpřístupnění podzemí bude z větší části financovat Evropská unie.
„Předpokládáme, že podzemní část si vyžádá 15 až 20 milionů korun, bude záležet na rozsahu vyhlídkové trasy. Nejnákladnější bude vynošení nánosů písku,“ říká Davídek.
Samo podzemí je opředeno několika legendami. „Povídá se, že údajně, když byl v Čechách Napoleon, prošel tajnou chodbou Proseckými skalami až do Staré Boleslavi,“ vypráví Houdek.
Prosecké podzemí
|
Ověřené příběhy jsou podle něj dva: Za 2. světové války se v Proseckých skalách schovávali lidé před gestapem. Ještě předtím do podzemí utíkali mniši z blízkého kláštera, kteří se schovávali před vojsky vypalujícími vesnice.
Těžko říct, zda se všichni dostali ven. Zabloudit v různých zákoutích a chodbách se dá snadno. I my občas bloudíme, ale pomáhají nám fialové šipky, které kdosi nakreslil na pískovcové stěny. Nejen díky nim je patrné, že sem předtím, než město nechalo vstup zazdít, chodili lidé.
Na zemi se válí lahve od alkoholu a další smetí, které je nyní potřeba odvézt. Další „památku“ pak lidé zanechali na stěnách, které jsou počmárané různými nápisy.
Jedním z nich jsou i tři šestky za sebou, tedy symbol vyznavačů ďábla. Podle radního nebude problém nadpisy odstranit. Horší je to s odvozem vrstev písku, který je všude na zemi.
„V letošním roce máme vyčleněno asi půl milionu korun na projektové práce, z nich už část ukouslo geodetické zaměření, teď se bude dělat projektová dokumentace pro stavební řízení, na kterém bude záviset i rychlost dalších prací,“ říká radní Davídek.
Prosecké podzemí je impozantní, ale po nějaké době už návštěvníkovi přece jen chybí denní světlo. Nejlepší proto bude zamířit nejdříve do podzemí a pak si užít procházku na nové trase kolem Proseckých skal.
