Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Éra trolejbusů v Praze začala před 80 lety, první linka vyrazila k Matěji

  10:01aktualizováno  10:01
Stejně jako nyní Pražané čekají na zprovoznění metra D, stejně tak čekali na slibovanou trolejbusovou trať na sklonku 20. let. První linka zvaná „Káčko“ se rozjela v srpnu před osmdesáti lety a vedla od střešovické vozovny ke svatému Matěji v Dejvicích.

Spolehlivé a za přijatelnou cenu. i to byly argumenty ve prospěch zavedení trolejbusové dopravy v metropoli v polovině 30. let. Jejich éra skončila po třech desetiletích (18-8-2016) | foto: Dopravní podnik hl. m. Prahy

Čtvrthodinku trvala pasažérům cesta od střešovické vozovny přes Velvarskou ulici (dnes Evropskou) ke svatému Matěji v Dejvicích. Tedy pokud využili tehdy nový dopravní prostředek, trolejbus. Šlo o historicky první trasu v Praze i samotném Československu. Linka s názvem K se rozjela před 80 lety, v srpnu 1936.

„Nápad na provoz trolejbusů je však mnohem starší, pochází z počátku století. Tehdy jejich zavedení Praze nabídla vídeňská firma Ganz,“ uvedl historik Libor Hnica. Elektrické podniky královského hlavního města Prahy však vídeňskou nabídku odmítly, přednost měly v té době tramvaje.

Trolejbusy v Praze

1901 - firma Ganz z Vídně nabídla Praze zavedení trolejbusů. Dopravní podnik to odmítl.

1935 - Vznikla premiérová trať, takřka půlkilometrový zkušební okruh ve Vysočanech.

1936 (srpen) - první linka s označením „K“ ze Střešovic ke kostelu sv. Matěje měřila 3,5 kilometru.

1947 - linka W, později 52, zamířila z Jinonic na Václavské náměstí.

1955 - trolejbusům začala sloužit zbrusu nová vozovna ve Vršovicích.

1959 - síť trolejbusů dosáhla svého maxima, délky 56,8 kilometru. Spoje mířily i za hranice tehdejší Prahy do Velké Chuchle. Zrušena byla nejstarší trať ke sv. Matěji.
1972
- 15. října se cestující naposledy svezli pražskými trolejbusy. Spoj jel z Orionky na Strahov.

Ve 20. letech minulého století slavily trolejbusy úspěchy v Anglii, Německu i za oceánem v USA a metropole mladé republiky nemohla zůstat pozadu. Tiché, čisté, pohyblivé a s relativně malými pořizovacími náklady, to představovalo hlavní plusy pro jejich zavedení do služeb pražské hromadné dopravy.

„Dočkáme se i my linky trolleybusové?“ tázal se například článek v poledním Českém slově na sklonku 20. let. Zavedení očekávané novinky pro hromadnou dopravu se slibovalo v čase komunálních voleb v roce 1927 i 1931. V projektech dopravních inženýrů se však začaly teprve rýsovat první návrhy tras.

Debatovalo se o možnosti vést trolejbusy z Karlína do Vodičkovy ulice nebo mezi Vysočany a Kbely. Ambicióznější plány posílaly stroje za tehdejší hranice Prahy do Hostivice, Zbraslavi, anebo dokonce do Štěchovic. Což by zajisté potěšilo zástupy trampů, pro něž okolí Štěchovic představovalo v té době eldorádo. „Pro různé problémy se však nic z toho nedočkalo realizace,“ vysvětlili dopravní odborníci.

„Poprvé se návrh na stavbu trati v trase Ořechovka-Hanspaulka objevil v roce 1934,“ uvedl historik Michal Skala. Návrh dopravních expertů posvětil o rok později i pražský magistrát vedený primátorem Karlem Baxou.

Hlavní město začalo shánět první vozy pro trolejbusovou flotilu. Přednost dostaly tři prototypy, které sjely z výrobních linek českých továren, Škoda 1 Tr, Tatra T 86 a Praga TOT. Poruchovou Tatru po necelých dvou letech provozu dopravní podnik vrátil do Kopřivnice k rekonstrukci.

Zlatá éra trolejbusů

Novinka v síti hromadné dopravy se okamžitě ujala. Enormní zájem cestujících mezi Bořislavkou a kostelem sv. Matěje si záhy vyžádalo posílení „káčka“. Na Bořislavce vznikla nová smyčka. Na počátku protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 na linku vyjíždělo již 23 strojů.

Ani okupace a s ní spojené zavedení pravostranného provozu vítěznou jízdu trolejbusů nezastavily. Od Anděla k jinonické Waltrově továrně vyrazila nová linka W. „Tady mohly trolejbusy naplno předvést své schopnosti,“ shodli se dopravní historici. Mimo jiné vozy musely na náročné trase zvládat příkré stoupání.

Trolejbusy dostaly též novou vozovnu, dělníci pro ni adaptovali někdejší stavbu pro odstavení tramvají ve smíchovské Libušině ulici (dnešní Na Valentince). „Wéčko“ si udrželo celotýdenní provoz i v době válečného omezování veřejné dopravy. Sváželo totiž dělníky do Waltrovky, důležité pro německou válečnou mašinérii.

Zlaté časy pražských trolejbusů odstartovaly s koncem války. Provoz tramvají a autobusů potřeboval posílit a trolejbusy se k tomu znamenitě hodily. Linka W se vydala ze Smíchova přes Jiráskův most a Žitnou ulici na Václavské náměstí. Záhy se změnilo i její označení na linku 52. Označení linky K se pak analogicky proměnilo na 51.

V 50. letech trolejbusový provoz dosáhl svého maxima. Síť pokryla metropoli, napojení se dočkaly například také Prosek, Čakovice a Letňany či Velká Chuchle. Speciálně pro trolejbusy vznikly mimo jiné nové vršovické garáže.

Jenže v 60. letech s rekonstrukcemi ulic, levnou sovětskou naftou a plány na stavbu metra začala trolejbusům zvonit hrana. Dopravní podnik rušil jednu linku po druhé, mezi prvními také tu nejstarší ke sv. Matěji v šestém městském obvodě. Poslední vůz na svou trasu vyjel na podzim 1972. O znovuoživení provozu se vášnivě diskutovalo na počátku 90. let. Trolejbusy se však do ulic nevrátily.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.