Nemají uniformy a jako jedni z cestujících sedí nenápadně v tramvaji. Čekají na vhodnou chvíli, pokud možno na delší úsek mezi zastávkami, a pak bleskově zaujmou pozice každý na opačném konci vozu a cestující zamrazí.
"Přepravní kontrola, prosím, ukažte svou jízdenku," vyřkne obávanou větu revizor. Pak pročeše spolu s kolegou celou tramvaj.
Příběhy revizorůTak si zaběháme On je snad němý Provokatér hlupák Spící hipík SMS? Pozdě! |
Tak se pohybovali revizoři v lince 22, kde byl ten den jejich rajon. MF DNES byla s nimi. Ale taktik mají víc. Třeba si tipují černé pasažéry. Jak je vlastně poznají? Je to trénink a zkušenosti z terénu.
"Na konci vozu obvykle postávají cestující bez jízdenky. To proto, aby měli přehled, co se v celém voze děje," říká jeden z revizorů při výstupu z tramvaje krátce poté, co na konci vozu vyhmátl neplatiče.
Jen co nastoupí do dalšího spoje na Malostranském náměstí, ukáže se jeden z případů, se kterými se revizoři setkávají. Ve slovníku revizorů se jim říká strojkařky.
"To je slušně vypadající žena, kolem padesáti let. Sedí u strojku na označování jízdenek. Jen co vstoupíme do vozu, je vidět, jak nás pozoruje. A vzápětí vytáhne z kabelky lístek a označí si ho. Kdybychom nenastoupili, jela by načerno," popisuje revizor prý typický obrázek, se kterým se často setkává.
Zatáhl za popruhy batohu a... běžíme
Strojkařka ale není jediná, koho revizor pozná. Dalším v typologii cestujících je běžec - obvykle mladší muž. "Řekne, že vystupuje, my vystoupíme s ním. Jakmile má batoh na zádech a utáhne si popruhy u batohu, je jasné, že si zaběháme," říká jeden z revizorů.
Zároveň ale přiznává, že s černými pasažéry už tak často nezávodí ve vytrvalostním běhu. "Ale kolegové o něco mladší si zrovna nedávno zaběhali. Byl to prý nejdelší běh jejich života," vypráví, zatímco si nechává ujet přeplněnou tramvaj a čeká na prázdnější. "V těch plných se špatně pracuje," dodává.
Každý revizor má prý vlastní taktiku. Někteří mají raději krátké tramvaje, jakou je například stará T3, a jiní zase dlouhé jako ForCity.
"Mně osobně se lépe pracuje v krátkých vozech. Když jsme s kolegou každý na opačné straně tramvaje, vidíme na sebe. To je pro mě důležité. Když se mu něco nepříjemného děje, mohu mu rychle přiběhnout na pomoc," vysvětluje revizor, který se mezi cestujícími lehce ztratí - ti, kteří jezdí na povrchu, nemusí nosit uniformy. Revizoři v metru je nosí, aby naopak byli jasně rozeznatelní.
Revizoři v tramvajích a autobusech ani nemají archy, kam by zapisovali, kterou linku právě zkontrolovali, a to jak jinak - z taktických důvodů. "Píšu si to do mobilu, jsem pak nenápadnější," popisuje své krytí. Někdy mu ale vůbec nepomůže. "Černí pasažéři si nás tipují, jako si tipujeme my je. Zkoumají, jak se oblékáme, jak se chováme," dodává.
