Režisér Jaroslav Brabec začal natáčet televizní film Americké dopisy, inspirovaný životem a dílem českého hudebního velikána Antonína Dvořáka.

Režisér Jaroslav Brabec začal natáčet televizní film Americké dopisy, inspirovaný životem a dílem českého hudebního velikána Antonína Dvořáka. | foto: Česká televize

Poslouchejte hezky babičku, psal svým dětem Dvořák z Ameriky

  • 0
I tři dopisy denně posílal slavný skladatel Antonín Dvořák při pobytu v Americe. Obsáhlá korespondence rodáka z Nelahozevsi na Mělnicku se nyní stala předlohou filmu Americké dopisy, který právě natáčí režisér Jaroslav Brabec.

"Že neustále na Vás vzpomínám, nemusím Vám ani povídati. Copak asi všichni děláte? Buďte hodní a poslouchejte hezky babičku," píše skladatel Antonín Dvořák v jednom z dopisů, které posílal své rodině z Ameriky.

Pobýval tam v letech 1892 až 1895, když vedl Národní hudební konzervatoř v New Yorku.

Za svůj život napsal několik tisíc dopisů a některé byly vydány i knižně.

"Někdy napsal i tři za den. Nejvíce psal právě z Ameriky. Byly to obyčejné dopisy, které píše tatínek svým dětem o tom, co viděl nebo koho potkal," vypráví muzikoložka Jitka Slavíková.

Právě na skladatelovu korespondenci odkazuje film Americké dopisy, který právě natáčí režisér Jaroslav Brabec. V rámci natáčení zamíří třeba i na zámek Vysoká nedaleko Příbrami.

Námět snímku vychází z milostného trojúhelníku mezi Dvořákem, jeho manželkou Annou a jeho údajnou nenaplněnou láskou Josefínou Kounicovou.

S Josefínou se Dvořák potkal v Praze v Prozatímním divadle okolo roku 1865 a díky ní se seznámil i s její sestrou Annou, kterou si později vzal. Podle některých ho milostné vzplanutí k Josefíně nikdy neopustilo.

Deset svazků, 2 850 dopisů

"Ta láska odezněla a už se nevrátila. Annu nesmírně miloval a Josefína mu zůstala jako švagrová a milá přítelkyně. Vážil si i jejího muže, hraběte Kounice. Když posílal dopisy, adresoval je většinou celé rodině," odmítá Slavíková spekulace o nenaplněné lásce s tím, že to byl zbožný člověk, milující otec i manžel.

Korespondenci psal v češtině, němčině i angličtině, což nebylo v té době vůbec obvyklé.

Dvořák si psal i s organizátory zahraničních festivalů v Anglii, s nakladateli v Berlíně. Podle Slavíkové byl velmi schopný a nenechával se ošidit.

"V dopisech se objevuje i motiv vlastenectví. Když jeho dvorní německý vydavatel Fritz Simrock chtěl vydat jednu z jeho symfonií jen s německým textem, trval na tom, že musí připojit i znění v češtině," zmiňuje Slavíková.

Dvořák pomáhal i svým studentům či dalším skladatelům, jako například Janu Kubelíkovi, když psal doporučující dopisy, aby jim usnadnil cestu do ciziny.

Korespondence z let 1871 až 1904 vyšla jako desetisvazkové dílo. Jeho součástí je 2 850 dopisů, kterých byl příjemcem i adresátem, ale i telegramy nebo noticky.

"Dopisy se hledaly po celém světě. Byla to šílená práce. Část jich pocházela z pozůstalosti a zbytek se hledal po archivech. Podařilo se nám získat kopie dopisů z amerických a anglických měst, z Německa, Vídně, ale i z Maďarska," říká Slavíková.

Originály ze soukromých sbírek si majitelé ponechali, v aukci by za ně mohli dostat i čtyři tisíce liber.