Stavební změny v metropoli posuzuje mimo jiné takzvaný magistrátní sbor expertů. Ročně se zabývá desítkami staveb v městské památkové rezervaci. Jeho členy jsou architekti, památkáři či úředníci. Připravují podklady k závazným stanoviskům pro odbor památkové péče, zároveň však mnozí projekty kontroverzních staveb v centru zpracovávají pro investory. Hlasy, že z tohoto systému profitují, sílí.
"Sbor podléhá politickým tlakům a v rozhodnutích je z principu nesystémový a korupční. Rozhoduje subjektivně a bez pořádné argumentace mění stanoviska Národního památkového ústavu," tvrdí architekt Tomáš Vích.
Primátor Bohuslav Svoboda šestnáctičlenný poradní sbor hájí. "Asi čtyři z nich jsou aktivně projektující architekti a tři zpracovatelé stavebně historických průzkumů. Ostatní jsou teoretici. Účast lidí z praxe je potřebná," míní.
Pro jedny střet zájmů, pro druhé ti správní experti
"Jak je možné, že o budoucnosti památky rozhodují lidé, kteří na projektu, jenž počítá s jejich demolicí, participují?" ptají se někteří odborníci, které MF DNES oslovila. Podle Jakuba Bachtíka z Klubu Za starou Prahu lze členství ve sboru spojené s tak intenzivní prací v rámci památkové rezervace považovat za střet zájmů.
Příkladem toho je projekt Novomlýnské brány v Revoluční ulici od ateliéru DaM, který vede Petr Malinský. Zároveň je předsedou sboru expertů. "O jeho souhlasný názor se stanoviska odboru opírají. V případě Revoluční se sice hlasování zdržel, ale jeho vliv je i tak nepopiratelný," tvrdí Bachtíkova kolegyně Kateřina Bečková.
Případů spojených se jmény členů sboru je několik. "To, že názory významných architektů a dalších odborníků mají váhu a vliv, je zcela legitimní. Prověřoval jsem si, že při účasti na konkrétních projektech se neúčastní hlasování," tvrdí primátor. Bachtík však naznačuje, že mnohdy stavby navrhují lidé nejen kvůli svému umu, ale i kvůli vlivu, který na magistrátu mají.
To architekt Malinský rezolutně odmítá. "Spolupracoval jsem s městem jako poradce dřív, než sbor expertů vznikl, a jsem přesvědčen, že si náš ateliér investoři vybírají výhradně kvůli tomu, že umíme v historické části města postavit kvalitní architekturu," oponuje. Tvrzení opírá o řadu cen, které získal.
Dobrodružství s nejasným koncem
Jak se však zdá, v Praze ani tak nejde o kvalitu novostaveb. Nejde ani o architektonickou či historickou hodnotu ohrožených památek, které komerčním projektům ustupují. V praxi nakonec ani tak neplatí celkem vžitá představa, že investor je a priori bezohledným stavitelem.
V podstatě se totiž stává obětí nejasnosti pravidel. Architekt Rostislav Říha popisuje pražskou praxi následovně: "Zahraniční investor koupí zanedbaný dům v historickém centru a chce ho přestavět, vytvořit novou hodnotu a vydělat. Všude platí, že komerční úspěch závisí na tom, že vytvoří něco, z čeho mají prospěch i ostatní. Praha je jiná. Řada nesmyslných požadavků památkářů postupně osekává původně logický záměr do nefunkční absurdity," tvrdí.
Investor podle něj absurdní podmínky akceptuje, nechá projekt přepracovat a v dalším kole čelí ještě nesmyslnějším podmínkám. To umožňuje absence jasných pravidel výstavby v historickém centru. Celý proces stojí čas a peníze, a když už investor nemůže od projektu upustit, přichází nabídka.
"Vše, o co jste dosud zažádal, stáhněte, začneme znova od začátku, ovšem s jinými architekty, které dodáme. Pochopte, bez nás souhlas nedostanete!" popisuje inženýrka, jejíž jméno MF DNES zná a která se do tohoto soukolí už dostala. Když si k tomu připočteme podmínky dalších magistrátních odborů, které se k projektům vyjadřují, dostává se investor do podivného víru, z něhož již nelze couvnout.
