Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ozbrojenci v Praze mají smysl, i když riziko útoku nestouplo, říká expert

  19:00aktualizováno  19:00
Policisté kráčející po pražských ulicích s automatickými puškami jsou podle generála v záloze a bezpečnostního analytika Andora Šándora logickým důsledkem pondělních tragických událostí v Berlíně. „Žádná vláda, kterou jsem za svou dlouhodobou praxi zažil, by se nerozhodla jinak,“ říká.

Do pražských ulic se znovu vrátili policisté vyzbrojení samopaly. Mají tato opatření smysl?
Já se tomu nedivím. Být premiérem a mít zodpovědnost za bezpečnost státu, také svolám policisty do ulic a viditelně posílenou ochranou význačných míst se pokusím případné útočníky odradit. Uvažoval bych i o tom, zahradit betonovými zátarasy vstupy ulic, které vedou k vánočním trhům na Staroměstském náměstí. Obzvláště když již máme druhý incident po sobě, kdy někdo vjel kamionem mezi lidi. (Rozhovor vznikl v úterý, v čase vydání na iDNES.cz už se zátarasy na Staroměstském i Václavském náměstí instalovaly z rozhodnutí bezpečnostních složek, pozn. red.)

Podobná opatření jako teď, dokonce silnější, byla v Praze již po útocích ve Francii. Po čase se ale znovu oslabila. Kde je v tom logika? Zvyšuje útok v Berlíně pravděpodobnost útoku v Praze?
Dovolím si říct, že ne. Může se stát, že je teroristický útok stupňovaný, jako jsme to viděli v Londýně nebo v Paříži, to ano. Tato taktika má za cíl způsobit mnohem větší chaos a tříštit úsilí zasahujících jednotek. Že by však teroristé naplánovali útok v několika zemích najednou, to se mi zdá jen velmi málo pravděpodobné.

Generál v záloze Andor Šándor

Generál v záloze Andor Šándor

Proč tedy počty a výzbroj policistů vůbec posilovat?
Je to zejména proto, aby měli lidé větší pocit bezpečí. Důležitý je i psychologický efekt zastrašení, o kterém jsem mluvil. Případný útočník si skutečně může říct, že když je všude tolik policistů, je pravděpodobnost úspěšného útoku nízká, a může si svůj čin rozmyslet.

Snižuje ale skutečně přítomnost policie jeho šanci na úspěch?
Obávám se, že příliš ne. Když je člověk odhodlaný, zachová chladnou hlavu, což ale nemusí být jednoduché, a půjde se odpálit do metra, tak i kdyby ve stanici bylo policistů dvacet, těžko mu v tom zabrání. Žijeme ve světě, kde žádný bezpečnostní aparát nedokáže každému občanu zaručit, že ho ochrání. Není toho schopen Kim Čong-un, autoritářské Rusko ani Čína, natož liberální demokracie typu České republiky.

Chvíli v pražských ulicích pochodují s policisty vojáci a o pár měsíců později ne. Proč?
Za současného stavu policie a Armády České republiky nelze takováto opatření držet dlouhodobě. Armádě chybí jedna brigáda. Policii navíc pouze asistuje a její primární role je někde jinde. Vláda by musela vyčlenit prostředky, ale také zajistit nábor odpovídajících lidí. To ale nevyřešíte během týdne.


Nevyvolávají zpřísněná opatření spíše strach z bezprostředního nebezpečí, než aby obyvatele uklidňovala?

Já myslím, že lidé si již jaksi zvykli, že ty útoky jsou a že vždy přinášejí hrůzu a děs, obzvlášť ve vypjaté době před Vánocemi. Někoho mohou opatření strašit, jinému dávat pocit bezpečí. Na to nemám jednoznačnou odpověď. Vláda se ale k jejich zavedení rozhodla a já si nedokážu představit, že by to neudělala.

Jak je na tom Praha ve srovnání s ostatními metropolemi, pokud jde o případné terče útoku?
V Praze jsou zrovna tak citlivé měkké cíle (ideální místa pro útok, kde se pohybuje velké množství lidí a která ze své podstaty nemají silné bezpečnostní zabezpečení, pozn. red.) jako v Berlíně, Mnichově nebo v Londýně. Praha je také centrem středoevropského židovství, což je pro islámské fanatiky velmi lákavý cíl.

Je tu také řada zahraničních institucí či škol. Máme zde například International School of Prague v Nebušicích, kde je osm set studentů šedesáti národností. To je třeba měkký cíl, promiňte mi ten výraz, jako řemen. Útočníci si zkrátka cíl vždycky najdou. Těch aspektů, které by mohly k případnému teroristickému útoku vést, je ale více. Je to podmíněno i tím, jak velká je u nás muslimská menšina a jak mnoho je tu migrantů, kteří mohou být zradikalizováni a na takovýto útok najati. A také tím, jak se Česká republika profiluje v zahraničí.

Praha zatím útoku vystavena nebyla. Myslíte si, že by se to mohlo v blízké době změnit?
To je těžké odhadnout. Já jsem ale stále přesvědčen, že otázka není, zda k útoku dojde, ale kdy. Je pravda, že patříme mezi velmi bezpečné země, ale to se může změnit. Žijeme ve volném schengenském prostoru, kde se lidé, kteří se do něj jednou dostanou, mohou pohybovat bez omezení. Máme v Evropě minimálně tři sta tisíc lidí, o kterých nikdo nic neví. Kdyby jen promile z nich bylo indoktrinováno, je to vážná bezpečnostní hrozba.

Fotogalerie

Zdá se ale, že Praha zatím není pro útočníky lákavým cílem.
Ano, to ale platilo i o Paříži. Francie dlouho nebyla terčem teroristických útoků, protože se nezúčastnila invaze George Bushe do Iráku, dokonce ji tehdejší francouzský prezident Jacques Chirac velmi otevřeně kritizoval. Stala se terčem až poté, co se začala angažovat proti Islámskému státu, proti Středoafrické republice či proti Mali. Když tedy pominu případ časopisu Charlie Hebdo, což však byla rituální vražda novinářů za karikaturu proroka Mohameda.

Takže je to dosti závislé na zahraniční politice české vlády.
Naprosto. Samozřejmě v kombinaci s velikostí a utěšeným, či neutěšeným stavem muslimské populace.

Měli by se podle vás Pražané hrozícímu nebezpečí, byť nikoliv akutnímu, přizpůsobit? Například nějak měnit své návyky?
Šance, že se kterýkoliv Pražan stane obětí teroristického útoku, je podstatně menší, než že se stane svědkem či nedej bože účastníkem automobilové nehody. To by si měli lidé uvědomit. Každý Pražan má dvě možnosti. Může být zalezlý doma, nic nedělat a bát se. To už ale podle mě není život. Nebo prostě přijme skutečnost, že žijeme v době terorismu, který tady s námi bohužel bude i nadále.

Takže není nic, co by mohli lidé dělat jinak?
Po pravdě řečeno příliš toho dělat nemůžeme. Já vím, že je ten teroristický útok vždy ohavný, ale počet lidí, kteří zemřou jakýmkoli jiným způsobem, byť i třeba násilným, je podstatně větší než při teroristických útocích. Samozřejmostí ale je, že by lidé neměli chodit nebezpečí zbytečně vstříc. Například by neměli jezdit na dovolenou do míst, která jsou poměrně nestabilní, jen proto, že tam cestovní kanceláře nabízejí dovolené za hubičku.

Není namístě ani nějaká větší všeobecná opatrnost?
Pokud někdo chodí na místa, kde se schází více lidí, není asi na škodu občas se kolem sebe rozhlédnout. A pokud se takovému člověku bude zdát cokoliv podezřelého, tak by to místo měl okamžitě opustit. Rozhodně nemá smysl hrát si na hrdinu. Hrdinů jsou plné hřbitovy. Pokud se někdo náhodou stane svědkem útoku a je k němu blízko, ideální je zalehnout, nevystrkovat hlavu, třeba i předstírat, že je mrtvý, a počkat, až bude po všem. Pokud je od něj dál, je nejlepší na nic nečekat a utéct. Hrdinství se v tomto ohledu vážně nevyplácí. Něco jiného samozřejmě je, pokud chráníte své dítě nebo manželku.

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.