Prohlásila jste, že z olympijských her nervózní nejste, ale před začátkem sezony ano... Jak to jde dohromady?
Je to o tom, že teď ještě z olympiády nervózní nejsem. Ale uvidíme, jak bude vypadat ten první závod, který mi do té sezony dá jakousi odpověď na tu letní přípravu. A pak uvidíme, na co se víc zaměřit. Až se odjedou ty tři nebo čtyři světové poháry, který jsou do konce prosince, tak pak je teprve čas na to začít být nervózní, protože pak teprve začne jít do tuhýho.
Podle Karolíny Erbanové máte za sebou nejlepší přípravu. Cítíte i vy, že jste na tom nejlépe za celé ty roky?
Myslím, že příprava byla letos opravdu hodně těžká, ale naštěstí jsme to všichni zvládli. Myslím, že jsme hodně dobře připravení, což se potvrdilo i na těch závodech, které jsme absolvovali. A nejen u mě, ale i u Karolíny a těch mladých holek, takže se ukázalo, že to děláme dobře.
Máte teď lepší pocity než před hrami ve Vancouveru?
Pocity mám pořád stejné, uvidím, jak to bude vypadat na prvním Světovém poháru, protože tam už o něco půjde. Já už mám limit zajetý, ale dráhy v Kanadě a Salt Lake City jsou o něco rychlejší, takže tam půjde o to zajet dobrý čas a kvalifikovat se mezi první osmičku, která bude startovat v těch posledních rozjížďkách na olympiádě.
Trenér se těší do Kanady na rychlé trati. Jak to máte vy?
Pro mě je to taky oblíbená trať. Když člověk jezdí rychle, tak je to i na psychiku dobré. Tam na těch drahách je to specifické, je tam i výborná atmosféra, spousta lidí třeba pojede i na světový rekord, a já se na to těším, až se na to budu moct dívat.
Bude před olympiádou ještě chvíle na odpočinek?
Neřekla bych, že budu mít čas si odpočinout, spíš tam bude ke konci nějaký čas, kdy se bude dolaďovat forma, tak tam si člověk trochu odpočine. Ale že by byl nějaký čas na odpočinek, to si myslím, že si teď nemůžu dovolit.
Kolik chcete medailí ze Soči?
To člověk nikdy neví. Já doufám, že nějaká bude, ale samozřejmě soupeřky budou připraveny. Já taky, ale uvidíme, jestli někdo nebude rychlejší. Doufám, že něco přivezu.
Je nějaká trať, na kterou se těšíte, nebo jsou všechny tři stejně důležitý?
Já se těším hlavně na olympiádu, co tam všechno pojedu, se ještě uvidí. Ale samozřejmě tři a pět kilometrů, na to se těším vždycky.
Olympiáda je hlavní závod nadcházející sezon. Ale přesto je tady knížka, film, nová kombinéza... Jak těžké je se potom soustředit na olympiádu?
Film je naštěstí o tom, co dělám, takže jsem dělala všechno co normálně, jenom jsem za sebou měla kameru, což není tak hrozný. A co se týče knížky, tak když jsem večer po tréninku seděla doma a Radka Červinková přijela a dotazovala se mě, co potřebovala, tak mi neutíkal žádný trénink, takže to probíhalo v pohodě.
Proč se dokument i kniha jmenují Sama proti času?
Název není ode mě, ale na druhou stranu se mi to docela líbí.
A od čeho to je odvozené? Že na vás nikdo nemá?
Ne, to je daný asi tím, že člověk stojí na startu sám a má ten čas a jede sám. Takhle bych to asi přeložila já.
Knížka v šestadvaceti letech, není to brzo? Nebylo by lepší počkat třeba až po Soči?
Knížka vznikala s filmem a ten končí tím, že se bavíme o Soči, jaké to tam bude, takže divák to potom dožije v Soči. Myslím, že to má dobrou náplň a Soči pak bude další kapitola.
Co jste v knížce prozradila navíc oproti tomu, co už se o vás fanoušci dozvěděli dříve?
To si musí každý přečíst. Myslím, že každý mě zná jinak a nikdo mě nezná tak, jak je to v té knížce. A kdo mě zná úplně, to jsou moji nejbližší, a to v té knížce opravdu není.
Řekla jste, že v knize se lidé dozví tak devadesát procent o vás. Tak řekněte teď těch deset procent, které v knížce nejsou...
To nejde.
Co jste chtěla v dokumentu ukázat, co lidé nemají možnost normálně vidět?
Je tam i to, jak se chovám, jak prožívám různé situace.
Některé momenty vás prý při sledování dokumentu rozbrečely. Jaké to byly?
To byly spíš ty momenty štěstí, nebo pak při sledování toho, co o mě říkají ostatní.
