V jaké fázi je očekávané české album? Má tuzemské publikum vůbec šanci vidět vás na pódiích?
Jsem aktuálně porotkyní v polském X Factoru, takže každou sobotu tam musím být na přímém přenosu, ale jinak prakticky každý pátek hrajeme v Česku. Na léto pak máme naplánovány další koncerty v obou zemích. Na desku nám chybí natočit poslední tři písničky. Jsem důslednější, co se textů týče.
Půjde o českou verzi rok starého polského CD (W)inna?
Ano. Jsem na to album hodně pyšná, takže se těším na jeho českou podobu. Uvidíme, jestli se fanouškům moje cesta zalíbí.
Proč se jeho vydání tak protáhlo?
Jsem vůči sobě náročnější. K tomu zákulisní „politické“ komplikace, které vše protahují, ale nedají se tu snadno vysvětlit. Navíc jsme měnili aranže k hlavnímu singlu. Pořád se něco objevuje, bohužel vydání desky není jen o jejím natočení. Po téhle práci vidím do celého kolotoče víc než kdy předtím.
Přečtěte si náš květnový magazínČerný den pro průvodčí připomíná jen starý kabát. 9. května začalo platit nové nařízení - kam jede metro, tam nepojedou tramvaje.
|
Na tomto albu se také více než kdy předtím podílíte autorsky. Jste před jeho vydáním o to nervóznější?
Ano, jsem. Doufám, že existuje ještě pár fanoušků, kteří se na tu desku těší. Čekají už hrozně dlouho. Na začátku jsem si přitom i nastolila závratné tempo, jenže teď ho stěží stíhám. Kvůli přípravě na maturitu a přijímačkám na vysokou jsem holt celý proces zastavila a dodnes se to snažím dohnat. Seděla jsem pořád v knížkách, mám za sebou období plné stresu. Neměla jsem o čem zpívat, chyběla inspirace k textům. A já chtěla, aby ta deska o něčem byla.
Dokonce jste přerušila studium práv v Polsku. K čemu vás zvolnění tempa dovedlo?
Vrátilo mi chuť užívat si všeho, co je, naučilo mnoho v těch praktických věcech kolem mé profese. Našla jsem novou radost, nové hobby, čas na dobrou knihu a tak podobně. Jsem pro vzdělávání, myslím, že je velice důležité. Ale momentálně mám práci, v níž se mi daří, navíc jsem si vybrala příliš ambiciózní obor, který mě zastavil ve vývoji, pokud jde o zpívání a skládání. Neviděla jsem strašně dlouho své nejbližší, byla jsem nespokojená a podrážděná. Neměla jsem čas na nic, cítila jsem se nešťastně.
Berete přerušení studia za dosud největší oběť své profesi, nebo vás napadají ještě větší?
Určitě je to největší oběť, vedle času, který jsem nemohla trávit s rodinou.
Do jaké míry se vaše představy o chystaném albu slučovaly s představou vydavatele? Rodila se nová Ewa Farna v horkých diskusích?
Jéje, toho bylo! Je to jedna z těch politických věcí, jak já je nazývám. Naštěstí si tuhle desku dělám docela po svém, takže jsem spíš zvědavá, jak na ni zareaguje trh, hudebníci, fanoušci. Nevím, jestli jde o novou, ale určitě první dospělou Farnou.
Než jste si sama začala psát texty, jak vypadaly vaše schůzky s jejich autory? Jakým způsobem jste je navigovala, aby pochopili, o čem chcete zpívat?
To dělám dodnes. Když někdo napíše dobrý text, nevidím důvod ho nezpívat, pokud je mnohem lepší než ten můj. Zkrátka se s ním sejdu, něco mu o sobě řeknu, povyprávíme si o námětu a pak si prostě povídáme.
Své umělecké aktivity poctivě dělíte mezi Polsko a Česko. Rozpoznáváte ještě, v jaké zemi momentálně jste?
Nedělám rozdíly. Lítám tak často a tak často sedám na letišti do taxíku, že v Polsku začnu mluvit česky a naopak. Nevím, jestli své aktivity dělím poctivě, Polsko je přeci jen mnohem větší země, takže je tam logicky i větší poptávka po koncertech, víc příležitostí, tudíž v Polsku vystupujeme častěji. Ale když se přihlásí český pořadatel, rádi tu zahrajeme. Poláci taky mnohem dřív blokují termíny, jinak tam pracují s městskými rozpočty… Sloučit koncertování ve dvou zemích s tak odlišnou hudební branží je pro management hodně těžký úkol.
Je jasné, že trh v bezmála 40milionovém Polsku se nedá s tím českým srovnávat. Proč jste vlastně stále aktivní i na našem malém písečku?
Ze sentimentu, loajality a vděčnosti českým fanouškům za to, jak dlouho se mnou jsou, jak moc mi pomáhají a pomáhali na začátku. Kdyby nebylo jich, nerozběhla bych nic v Polsku. Za mnoho jim vděčím a mám je ráda. Časově je to těžké skloubit, ale nikdy jim nezapomenu ty chvíle na pódiu, které jsem s nimi mohla zažít. A nejde pouze o koncerty. Taky na mém facebookovém profilu mohou mít pocit, že na ně míň myslím, ovšem to je dáno právě mým momentálním účinkováním v X Factoru, kolem něhož je velké haló, spousta rozhovorů a tak podobně, takže teď je víc informováno polské publikum. Rozhodně jsem na české fanoušky nezanevřela, jen jim po čtyřech letech od minulé desky nechci nabídnout něco, za čím si nebudu stát.
Rezervovaný postoj katolického Polska k tématům, jakými jsou potraty či práva sexuálních menšin, je známý. Mohla byste si dovolit se k nim z pozice mladé hvězdy vyjádřit, nebo ani nemáte chuť se takových otázek dotýkat?
Nevím, koho by měl zajímat pohled zpěvajdy na potrat v Polsku… Nemíchám se do takových věcí – už z toho důvodu, že pak v bulváru stavějí titulky na základě mých nehudebních proslovů. Často mám názor jiný než většina, nebojím se ho říct nahlas, nestydím se za něj, ale vyjádřím se jen tehdy, když jsem na něj tázána a má nějaký význam ho veřejnosti sdělit.
Už jsme zmínili, že v Polsku, podobně jako předtím v Česku, jste zasedla do poroty talentové soutěže. Sledujete její účastníky s obavami z konkurence?
Já si navíc sama tu konkurenci vybírám! Objevila by se stejně, to je jasné. I tak si budu dál dělat své a doufat, že se moje muzika bude ještě někomu líbit. Když ne, život půjde dál. Nechci být chorobně závislá na své práci a nemít jiné zájmy, něco takového vás může pěkně semlít. Miluju zpívání, ale budu v životě šťastnější s rodinou a s přáteli.
Ewa Farna
|
Prožívají Poláci televizní výběr talentů jinak než my?
Mnohem víc, pěvecké soutěže tam mívají větší význam. Producenti je opravdu sledují, hledají talenty a hodně lidí ze soutěží se pak živí muzikou, fungují na trhu. Sami účastníci mají jiný přístup, prožívají to, poněvadž vědí, že jim opravdu o něco jde. Ani pořadatelé koncertů tuhle nálepku neodmítají tak, jak se často děje v Česku.
Zacloumala s vámi v nějakém smyslu vaše loňská dvacítka?
Řeknu vám upřímně, že ani ne. Ale celý rok byl pro mě velmi důležitý a zásadní. Jsem teď opravdu šťastná.
Vzpomenete si na nějaký konkrétní moment či reakci okolí, kdy jste si poprvé připadala dospělá?
Okolí se chová většinou tak, aby vás dostalo tam, kde vás chce mít. Když doma něco pokazím, jsem pořád děcko svých rodičů a musím se chovat podle dohodnutých pravidel, dokud s nimi žiju pod jednou střechou. Ovšem pokud něco potřebuju, s velkou chutí mi řeknou: "To zvládneš, jsi přeci už dospělá!" Takže sranda.
Jak jste se postupně učila snášet kritiku? Jednou jste zmínila, že ohlasy na první singl Měls mě vůbec rád jste dokonce i oplakala…
Do té doby jsem se totiž skutečně osobně nesetkala s vlastnostmi jako závist, nepřejícnost, zloba či agrese. Musela jsem si tudíž začít zvykat a zvykám si stále. Ale hodně mě to posílilo, už mě jen tak něco nerozhodí. Ať si lidé myslí své, nikdo ještě nepadl do noty se všemi. Mnohem důležitější mi přijde nestydět se podívat kdykoli do zrcadla nebo rodičům do očí.
Jak poslouchám při vyprávění váš hlas... jak se vám podařilo vypěstovat takový uchu lahodící chraplák?
Jé, děkuji. Není to hlas propařený z večírků ani prokouřené hlasivky… Málo se to ví, ale i holky prochází mutací. Tak možná ta je na vině. Nebo jsem jen trochu vyzpívaná. To jsem zvědavá, jak budu mluvit ve čtyřiceti!
