Češi jsou houbařským národem, proč každoročně vyrážíme do lesů
Slovanské národy obecně houby rády sbírají a není pravda, že by se houby nesbíraly i jinde v Evropě, například Italové nebo Francouzi jsou také vášniví houbaři. Češi jsou možná specifičtí tím, že houbaření je pro ně národním sportem. Důvodů bude zřejmě více, ale velkou roli sehrála popularizace houbaření. Její počátky lze vystopovat zhruba na přelomu 19. a 20. století, kdy o houbách vášnivě přednášel Jan Bezděk, který měl řadu pokračovatelů. Nejznámějšími z nich jsou otec a syn Smotlachové, kteří působili v České mykologické společnosti. Díky dlouhodobě probíhající přednáškové činnosti, výstavám hub a mykologickým poradnám je zájem o houby udržován. Houby rády hledají i děti, a tak rodiče začínají s houbařskou výchovou poměrně brzy a zájem o houbaření se předává dál.
Rostou houby v průběhu let pořád stejně?
Na konci 70. let nastal zřejmě kvůli kyselým dešťům rapidní úbytek některých hub, zejména lišek, ryzce syrovinky, některých holubinek či hřibů. Díky odsíření uhelných elektráren došlo pak k částečné nápravě neutěšeného stavu a na některých místech se zdá, že se tyto houby do naší přírody začínají znovu vracet.
Jak se na houbách projevuje znečištění prostředí? Nabízí se třeba radioaktivita z Černobylu...
Po havárii reaktoru v Černobylu došlo k uvolnění značného množství radioaktivního cesia, které zamořilo velkou část Evropy. Některé druhy hub – mezi nimi i jedlé hřibovité houby – mají schopnost toto akumulovat, což vedlo k rapidnímu zvýšení radioaktivity hub, zejména na přelomu 80. a 90. let. Přestože to nelze považovat za nic pozitivního, zdravotní riziko konzumace hub v běžném množství zřejmě nebylo velké. Houby jsou radioaktivní dodnes, jejich aktivita ale stále klesá. Radioaktivní cesium je škodlivé, protože kontakt s ním nás vlastně zbytečně vystavuje působení radioaktivního záření, které vzniká při jeho rozpadu. Nicméně podobné záření je přirozeně všude kolem nás a z konzumace hub si dávku, kterou přirozeně dostaneme, zvýšíme pouze nepatrně.
Jak houby ovlivňuje globální změna klimatu?
Globální změna klimatu, a teď ponechme stranou, do jaké míry je za ni odpovědný člověk, se v Česku už projevuje. Alespoň se tak soudí podle šíření některých teplomilných druhů hmyzu a pavouků. Houby na případné teplotní změny budou reagovat pomaleji, ale pokud bude trend pokračovat, nelze vyloučit častější výskyt některých druhů, které u nás zatím byly relativně vzácné a hojněji se vyskytovaly v jižní Evropě. To se může týkat i některých druhů hřibů.
Setkal jste se s nějakými mýty a fámami?
Čas od času se o houbách šíří fámy, což je dáno i dostupností internetu. Jednou z nich je informace, podle které houby označované jako babky způsobují rakovinu. Nic takového nikdy prokázáno nebylo. Faktem ale je, že tyto houby jsou dosti měkké, snadno nasáknou vodu, pak rychle plesniví. Plísní napadené houby už bychom neměli sbírat, protože v nich mohou být toxické látky. Pokud je houba z části napadená, plíseň už může být přítomná v celé plodnici.
A která je asi nejnebezpečnější fáma?
Některé pověry s houbami spojené jsou, ale je otázkou, zda se opravdu doposud tradují mezi lidmi, či za ně mohou mykologové, kteří je připomínají. Nejnebezpečnější pověry se týkají způsobů určování jedlosti hub. Takže určitě neplatí, že jedovaté houby nemohou být ožrané od slimáků nebo napadené larvami hmyzu. Houbové jedy nejsou univerzální a některým živočichům nemusí vůbec škodit. Také neexistují žádné spolehlivé recepty, jak rozeznat jedovaté houby pomocí testů typu „zčernání stříbrné lžičky“ při kontaktu s houbovým jídlem, houby se nestanou jedlými po namáčení v mléce a podobně.
A co ta, že když najdu malou houbu a zakryju si ji, tak když se po pár dnech vrátím, už nevyroste...
Vzácné nálezy takto někdy schovávají i mykologové – a s úspěchem. Na druhou stranu, ne všechny houby vyrostou do dospělosti a může být řada důvodů, proč se růst zastaví. Tato pověra však může mít reálný základ. Pokud se totiž v blízkosti nalezené houby příliš dupe, může to vést k narušení houbových vláken v půdě a v konečném důsledku i k ukončení růstu plodnice.
Co říkáte na komerční sběr hub?
Lesní zákon umožňuje sběr hub komukoliv pro soukromé využití. Pro komerční sběr je třeba povolení vlastníka lesa, v praxi se tak zřejmě neděje. Přestože není jasné, do jaké míry sběr plodnic houbám škodí, třeba tím, že omezuje jejich možnost se šířit díky uvolňování výtrusů, zdá se, že samotný sběr není hlavním faktorem, který houby ohrožuje. Spíš by se mělo dbát na ochranu hub v chráněných územích přírody.
Čím to je, že houba z nějakého místa, kam na ně chodíme, prostě zmizí?
Některé houby plodí třeba jen jednou, jiné se ale mohou na místě vyskytovat desítky let – to se týká druhů, které žijí v symbióze se stromy. Jenže pokud houba plodnice nevytváří, nemusí to nutně znamenat, že v půdě není. Metody molekulární genetiky nyní umožňují přítomnost hub zjišťovat přímo z půdy nebo z kořenů pomocí analýzy DNA.
Může existovat ještě nějaká houba, která u nás nebyla zatím objevena?
To je více než jisté. V Evropě roste asi osm tisíc druhů velkých hub, u nás jich bude asi pět tisíc. Řada z nich u nás ještě nebyla zjištěna, prostě proto, že mykologů je velmi málo a určovat houby je velmi složité. Ale opravdovou bombu letos na jaře odpálili čeští mykologové v čele s panem Šutarou. Podařilo se jim popsat pro vědu dosud zcela nový druh hřibu. To je ve střední Evropě na počátku 21. století věc naprosto výjimečná! České jméno je hřib šedorůžový a byl nalezen pouze na několika místech na východní Moravě. Pravděpodobně je jedlý, je to ale extrémně vzácná houba. V Česku roste řada hub, které běžný houbař nikdy nemá šanci najít, lze je totiž objevit jen v několika rezervacích.
Konečně zapršelo, jaký je váš výhled na růst hub? Bude to konečně lepší?
V létě to bývá tak, že houby rostou ve vlnách a poměrně lokálně. Je těžké říci, kde je s jistotou najít. V současné době ale na řadě míst houby rostou. Jsou to některé hřiby, hlavně dubové a takzvané modráky – koloděj a kovář, dále lišky, holubinky, muchomůrka růžovka a ve vyšších polohách i hřiby smrkové.
Kde rostou? Kolem Prahy a ve středních Čechách máloPočasí je pro houby jako dělané, nicméně zatím rostou jen na několika místech v Česku.
|
