Jak poznáte, že je si stavba postavená relativně nedávno zaslouží památkovou ochranu?
K rozeznání kvalit této architektury by nám měla pomoct nová komise pro ochranu památkového fondu vzniklého ve 2. polovině 20. století, složená z odborníků, jako je Rostislav Švácha, Jiří Kotalík, Zdeněk Lukeš a další.
Jak se posuzují stavby z 20. století?
To je velmi složité. Úkolem komise je co nejobjektivněji posuzovat objekty z této doby, protože památková péče k těmto dílům přistupuje v současné době velmi nevyrovnaně. Bohužel zatím neexistuje ani systematický průzkum těchto památek. Máme dobře zmapovanou první polovinu 20. století, umíme se samozřejmě vypořádat i s návrhy ze starší doby, ale novější stavby společnost těžko vnímá jako památky.
Jak je to u památek z období komunistického režimu?
Pro tuto dobu je to ještě složitější, také proto, že sama společnost se na tyto stavby dívá kriticky a má pro ně stigma socialistické architektury. Na druhou stranu v této době vznikala řada kvalitních děl, obzvlášť po Světové výstavě v Bruselu v roce 1958. Česká architektura se dostala na výsluní, reflektovala světové trendy, stala se výkladní skříní socialismu.
Co by si určitě zasloužilo stát se památkou?
Některé stavby už jsou evidované jako kulturní památky a staly se památkou poměrně brzy, příkladem může být slavná bruselská restaurace EXPO 58 na Letné. Už v roce 1968 byla prohlášena kulturní památkou.
To je ale výjimečná záležitost. Normálně se budovy za památky neprohlašují hned po deseti letech.
Ano, ale to ukazuje na výjimečnost této architektury. Příkladem může být i hotel Internacional v Brně, ten byl památkou prohlášen zhruba po dvaceti letech.
Ten však byl před časem "odpamátněn".
Bohužel po 25 letech došlo ze strany Ministerstva kultury ke zrušení památkové ochrany. Požádali jsme o přezkum tohoto rozhodnutí.
Které nové objekty už památkou jsou?
Po roce 2000 byla vyhlášena třeba v Praze památkou řada objektů, třeba budovy ČKD a hotelu Jalta na Václavském náměstí nebo obchodní dům Máj.
To nejsou typické příklady socialistických staveb.
O socialistickém stavebnictví si můžeme myslet cokoliv, ale z rozpočtu každé stavby bylo několik procent určeno na umělecká díla. Příkladem může být třeba brněnské sídliště Lesná, plné výjimečně kvalitních uměleckých děl ve veřejném prostoru od předních československých umělců té doby. Naše komise na svém posledním zasedání navrhla plošnou ochranu tohoto ukázkového sídliště.
Lidé už chápou význam bruselské architektury, ale málokdo chápe, proč chránit paneláky…
Architektura 70. let nejsou jen paneláky. Byly to i individuální stavby, které sloužily kultuře, školy, nákupní centra. Příkladem může být třeba pražský obchodní dům Kotva, hotel Thermal v Karlových Varech nebo i Nová scéna Národního divadla, která vzbuzuje velké emoce.
Zvenku krásná stavba a uvnitř mauzoleum obložené kubánským mramorem...
Tenhle dojem má asi každý. Uvnitř najdete jeviště a hlediště s netradičními parametry a hodnotný je hlavně ten plášť, složený ze skleněných tvarovek od sochaře Libeňského. Díky Nové scéně vznikl i prostor divadelní piazzetty. To je velká přidaná hodnota této stavby, také proto se komise přiklonila k návrhu na její prohlášení za kulturní památku.
Kolik má Praha památek z 20. století?
Praha nemá těchto památek tak málo. V Česku je 42 tisíc památek. Památek moderní architektury po roce 1900 je 1800, celkem zhruba 4 procenta. Památek z doby po roce 1945 je v Česku jen 0,4 procenta a v Praze asi 0,6. Jen pro srovnání, Praha je na tom lépe než Brno.
