Pražská primátorka Adriana Krnáčová (ANO) je ve funkci již 814 dní a dalších 647 dní jí ještě do řádného konce mandátu zbývá. Už dnes však ví, že chce na primátorskou židli zasednout i v příštím volebním období. „Chci být i nadále primátorkou Prahy. Začali jsme zde nějakou práci a myslím, že by bylo fér, abychom ji dokončili,“ říká.
Po teroristických útocích v Berlíně Praha znovu posílila počty policistů v ulicích. Dá se ale bezpečnost v tomto ohledu řešit nějakým dlouhodobým způsobem?
Na to, co se stalo v Berlíně a v Nice, se nedá připravit a nedá se tomu preventivně zabránit. Lze samozřejmě monitorovat pohyb podezřelých osob, sledovat celoevropskou teroristickou scénu a vyvozovat z toho poznatky. Chceme, aby se z Prahy stalo smart city, tedy chytré město řízené prostřednictvím dat a informací. Díky tomu budeme lépe připraveni okamžitě zasáhnout, když se něco podobného stane i zde. Zatím ale Praze bezprostřední teroristický útok nehrozí a opatření jsou zaváděna zejména pro uklidnění veřejnosti.
Jste ve funkci primátorky více než dva roky. Co považujete za své největší úspěchy?
Zbavili jsme se závislosti na společnosti EMS a její Opencard a máme náš vlastní systém Lítačku, který můžeme rozvíjet podle našich představ. Založili jsme také městskou společnost Operátor ICT, která je kompetentní systém spravovat a navíc Praze pomůže s rozvojem chytrých řešení. Pohnuli jsme se Škodovým palácem, kde jsme se s pronajímatelem dohodli na velké úspoře bez soudních sporů. Máme platné a účinné Pražské stavební předpisy, u nichž hrozilo, že je mít nebudeme. A snad se také po jedenácti letech konečně povede opravit spodní část Václavského náměstí.
Původní koalice vydržela jen rok a trvalo sedm měsíců, než se dala v takřka nezměněné sestavě opět dohromady. Vnímáte to zpětně jako selhání?
Selhání koho?
To mně řekněte vy.
Můžeme to připsat na vrub tomu, že lidé, kteří tehdy přišli do politiky, včetně mě, byli nezkušení v tom, jak se v politice zorientovat a jak dosahovat dohod. My jsme byli nejsilnější klub a z něj byli kdysi v politice jen asi dva lidé. Ostatní byli v tomto ohledu nováčky a vedení Prahy není vůbec snadné sousto. Ne úplně dobrou roli tehdy sehráli kolegové z Trojkoalice, kteří neslyšeli na naši žádost, abychom se více zabývali územním plánem a rozvojem města. Nebyli schopni dotáhnout Pražské stavební předpisy. To, že jsem je odňala kolegovi Matěji Stropnickému, mohlo být považováno za brutální akt. Já jsem ale na druhou stranu odpovědná za Prahu, nikoliv jen za koalici.
Jak sedmiměsíční období omezené vlády Prahu poznamenalo?
Myslím si, že nijak zásadně. Rada byla funkční a v podstatě jsme pracovali stejně, jako kdyby byla obsazená jedenácti hlasy. Pracovalo se na Metropolitním plánu i na přípravách dalších projektů. V rámci krize jsme byli schopni uvést i tu Lítačku. Spíše to mělo psychologický efekt navenek, že nejsme schopni se domluvit. Ale musím říct, že jsme se na nové koalici domluvit snažili. Požadavky jiných stran ale byly navzájem natolik vylučovací, že se nakonec zjistilo, že původní koalice byla jediná, která je pro Prahu za daných okolností možná.
I tak to vypovídá o názorových rozdílech, které v radě máte. Ty se projevily například v případě změn v Institutu plánování a rozvoje (IPR).
Ano. Bohužel jsme byli v posledním roce svědky jeho destabilizace a zastavení prací na územním plánu. Naši kolegové se velice nekompetentně vyjadřovali k práci lidí, kteří už něco dokázali, a mluvili o paskvilech. Přitom k tomu, aby takto hodnotili jejich práci, nemají vzdělání a možná ani právo.
Architekt Roman Koucký, o jehož působení v IPR se spor vedl, nakonec na Metropolitním plánu znovu pracuje (čtěte zde). Jediným výsledkem se tak zdá být několikaměsíční zpoždění přípravy plánu a to, že institut již neřídí Petr Hlaváček, ale Ondřej Boháč (víc zde).
Je to tak. To je něco, co jsem vytýkala a vytýkám našim kolegům. Tedy že nemají manažerské zkušenosti, ale ani strategické uvažování. To, že je Ondřej Boháč ředitelem, je podle mě stabilizujícím prvkem. Hrozilo, že se budeme o novém řediteli dohadovat další dva měsíce.
Mluvilo se o tom, že by jím mohl být bývalý primátor Prahy a architekt Jan Kasl.
To pro nás bylo neakceptovatelné. Není možné, aby politik vstoupil do vedení institutu, který se snažíme depolitizovat. Myslím, že Boháč je možná lepším manažerem, než byl pan Hlaváček. Toho si vážím kvůli úplně něčemu jinému, ale je to člověk, který neumí říct ne. A to je v takovéto funkci důležité. Zejména vůči politikům, kteří přijdou a zasypou ten institut různými požadavky a on pak nestíhá a je zahlcen.
Zmatečnost rady se ale ukázala i v jiných věcech. Rozšířili jste letos například i parkovací zóny bez vybudování záchytných parkovišť P+R.
Vyšli jsme vstříc požadavkům městských částí, které chtěly rezidentům poskytnout lepší šanci zaparkovat. Udělali jsme si předtím analýzu kapacity podzemních parkovišť. Ta jsou volná, jenom je třeba za ně zaplatit. Když někdo chce najít parkoviště, tak ho najít může. Tak ať si laskavě zaplatí a pak může parkovat. Rezidenti také platí roční poplatek a ještě k tomu mají trvalý pobyt na území hlavního města.
Jako největší úspěch jste uvedla Lítačku. Někdo si ale může myslet, že se Praha nechová jako řádný hospodář, když zahodila Opencard, do které již investovala 1,7 miliardy korun.
Ale vždyť my jsme za ty peníze nic nezískali. Byly to v podstatně všechno provozní náklady. Kromě hardwaru, tedy počítačů, za ně nemáme žádný majetek. Město léta vydávalo peníze na totální nesmysl. Lítačka je celá naše a můžeme s ní dělat, co chceme. Nikdo nám nebude říkat, že nám neprodlouží certifikáty, aby nám systém dál fungoval. Nikdo nás nebude dál vydírat.
Bude provoz Lítačky levnější?
Rozhodně ano. Zatím jsme museli udržovat oba systémy najednou, protože ten starý nemůžeme jen tak odstřihnout. Někteří lidé mají ještě červenou kartičku a nebudeme je honit jako nadmuté kozy, aby si chodili zbytečně vyměňovat platný kupon a kartu. Ale ani náklady na oba systémy nejsou zdaleka tak vysoké, jako byly na ten jeden předchozí. Navíc jsme teď ještě snížili náklady na provoz červené kartičky o tři sta tisíc korun měsíčně.
Radní si často stěžují, že předchozí vedení nepřipravilo žádné dlouhodobé projekty a oni musí začínat se vším nanovo...
S tím musí souhlasit každý, kdo pozoruje Prahu a kdo ví, že tady máme zákon o veřejných zakázkách a ještě k tomu stavební zákon. Těmito dvěma báječnými legislativami trpí nejen Praha, ale i celá republika. Od začátku projektu až po jeho realizaci uběhne zpravidla osm až deset let a my jsme tady jen dva roky. Snažíme se ale dohnat, co jde. Třeba projekt obnovy Václavského náměstí stál jedenáct let a teď máme platné územní rozhodnutí a jdeme do stavebního řízení.
Adriana Krnáčová (56 let)
|
V minulém roce bylo v rozpočtu 8,5 miliardy vyčleněno na kapitálové výdaje, ale více než třetina se neproinvestovala. To přece nelze svádět na předchozí vlády.
Ano, jenomže pak musíme mít radní, kteří jsou schopní tyto peníze proinvestovat, když už je jednou mají alokované. Bohužel, například naše kolegyně Jana Plamínková (STAN) z nich loni vyčerpala jen 0,3 procenta. S tím ale já nic neudělám, ledaže se zamotám do její kompetence a budu to dělat já.
Ale já přece nemohu dělat všechno. Uvědomuji si, že není možné takto postupovat, ale máme nějakou novou koalici a máme rozdělené pravomoci. Mohu jen apelovat na toho člověka, aby se své práci věnoval a – v případě paní Plamínkové – aby byl více radním a méně starostou Slivence.
Rok 2016 byl rokem Karla IV. nebo třeba rozšířením parkovacích zón. Čím bude rok 2017?
Rokem veřejného prostoru a chytrého města. Budeme se připravovat na to, abychom začali Prahu řídit na základě dat a poskytovali některé služby elektronicky. Letos bude důležitá i naše součinnost při dostavbě východní části Pražského okruhu. K tomu určená meziresortní komise zatím funguje velmi dobře. Doufám, že budou termíny dodrženy a koncem roku 2018 budeme mít stavební povolení a v roce 2019 začneme stavět.
V rozpočtu na letošek je největší investicí rozšíření čističky odpadních vod. Ta je samozřejmě důležitá, ale chybí tam velký projekt typu Blanky či metra D.
V případě metra D postupujeme zejména v tom, že bychom rádi razili nejdříve tu samotnou štolu. Musíme s tím pohnout. Je to ale obtížné, protože naši předchůdci na projektu neudělali takřka nic. Zejména pokud jde o výkup pozemků. Udělat za dva roky naší dosavadní vlády nemožné je opravdu nemožné.
„Pokud se neshodneme, vyšleme možná na letiště tramvaj“
Co významného tedy Prahu letos čeká?
Chceme například dosáhnout dohody se státem o železničním spojení Prahy a Letiště Václava Havla. Když se nám to nepodaří, najdeme alternativu. Je možné, že na třetí terminál letiště vyšleme tramvaj a další terminály pak obslouží elektrobus. Chceme také opravit nebo alespoň připravit opravu řady náměstí. Letos by mělo být hotové Malostranské a Palachovo náměstí. Karlovo a Václavské náměstí o rok později. Chceme se věnovat i rekonstrukci Šlechtovy restaurace a Výstaviště. V plánu máme také změny holešovické a Staroměstské tržnice.
Jaké dlouhodobé projekty zbudou v Praze v roce 2018 po vás?
Určitě metro D, které bude třeba dodělat. Pak také Městský okruh a s ním spojené radiály a samozřejmě také Pražský okruh. To jsou věci, které jsou pro život v Praze zcela zásadní. Děláme vše pro to, aby byly připraveny k dokončení.
Každý primátor chce po sobě něco zanechat. Máte i svůj vysněný projekt.
Mám. Je jím centrum současného umění. Myslím si totiž, že Praze chybí budova, kde je možné současné světové umění prezentovat.
Mluvila jste již o několika místech, kde by mohlo vzniknout. Máte aktuálního favorita?
Mám, ale nemohu zatím říct, který to je. Mohu ale říci, že galerie bude stát mimo centrum Prahy. Ostatní městské části jsou také krásné, ale bohužel nejsou tak často navštěvované a turisté zatěžují pouze střed města. Inspirací je nám Paříž, která spustila projekt La Défense mimo své centrum a podařilo se jí tak podnítit rozvoj celé tamní čtvrti.
Jste historicky první žena, která se stala pražskou primátorkou. Co byste vzkázala ženám, které uvažují, že se zapojí do komunální politiky, a chtějí se možná stát i primátorkou?
Je to nejlepší práce, kterou může někdo dělat. Člověk si ale musí uvědomit, že při ní nemá soukromí a jeho rodina tím trpí. Musí být také schopný neustálé změny a být každý den připraven věnovat Praze 24 hodin svého času. Toto není veřejná správa, jak ji známe, toto není klid a ticho. Je to provozní jednotka na výrobu rozhodnutí. Lidé se jich nesmí bát, ale musí být ostražití a rozhodovat v zájmu města, nikoliv někoho jiného nebo čehokoliv jiného. Pokud ty ženy chtějí mít rodinu, tak bych jim možná také doporučila věnovat se nejdříve jí, protože primátorku člověk s malými dětmi dělat vážně nemůže.
Co byste Pražanům popřála do nového roku?
Abychom více naslouchali jeden druhému, byli vůči sobě spíše velkorysí a upřímně si přáli navzájem všechno dobré.
