Omlouvám se, ale jak se s tímhle dá žít?
Domnívám se, že v tom má asi prsty Vladimír Valenta. (směje se)
Takže chodíte v přestrojení?
Proč bych to dělal? Ani to není nutné. Čechy jsou větší než Slovensko, takže tady se ta přízeň určitě rozdělí mezi víc herců.
To jste hodný, že jim dopřejete! Vážně, máte nějakou zkušenost s neodbytnými fanynkami?
Tady zatím ne, ale na Slovensku jsem se s tím už setkal. Jistá dáma si na mne sehnala číslo. Nejdřív to bylo docela roztomilé, ale pak to přešlo do agresivnějších a omezujících projevů. Nakonec se to vyřešilo. Nic nikomu nezazlívám, snažím se lidi chápat.
Jak se vám žije v české metropoli?
To víte, jsem tak trochu přesazený. Můj život je teď naruby. Před nějakou dobou jsem si v Bratislavě koupil byt, nestihl se zabydlet a do toho přišla nutnost devět měsíců cestování kvůli Republice. Jsem tady pořád jako na služební cestě. Mám hodně práce, takže teprve teď jsem měl první volný víkend, šel na procházku se známými a konečně byl na Petříně! Krásné místo.
Tak to vypadá, že První republika vám změnila život. Někteří o ní dokonce říkají, že je to takové české Panství Downton...
Downton Abbey je hezká inspirace, ale je z ní cítit i velkorysý rozpočet. První republika je každopádně alternativa vůči tomu, co jsem dosud dělal. Vážím si toho, že jsem dostal příležitost stát se součástí takového projektu. Je to melodrama, trochu sladké, trochu idealizované, ale hlavní věc je, že si našlo svého diváka.
Vaše čeština je výtečná, opravdu klobouk dolů. Prý se lidé dokonce sází o to, jestli je vaše postava nadabovaná?
Děkuji. Když se bavím s Čechy, tak automaticky ze slovenštiny přecházím na češtinu. Důležité bylo pro mne najít knoflík, kterým budu ovládat přepínání mezi jazyky, aby se navzájem neovlivňovaly. Zkouším si to na pumpě, v obchodě, v restauraci. Ale improvizovat v divadle ani rapovat bych v češtině určitě nemohl.
Můžete nám prozradit něco o připravovaném projektu 1914?
Jde o koprodukční projekt Národních divadel. Zkoušíme denně už měsíc od devíti od rána do desíti do večera. Styl práce režiséra Roberta Wilsona mne neskutečně baví. Pro něj je text zajímavý jen zvukově, ne významově. Herci musí být k dispozici nalíčení a v kostýmech a Robert třeba celý den řeší filtry na světla. Stojíme tam i šest hodin, někdy beze slova, ale stát tam stojí za to. Tam jinak plyne čas, člověk je v jiném vesmíru, kam nepatří nic, co by nás vyrušovalo v našem nadšení z práce.
Jak jste na tom s příkladně kladným Vladimírem? Máte ho rád?
Je pro mě vlastně novinkou to, že hraji takhle kladnou postavu. Na Slovensku mě v seriálech zaškatulkovali jako drsného macho muže. Bude to nejspíš tím, ze mám dva metry a hranaté rysy. Ale víc jsme si podobní s Vladimírem Valentou, taky jsem někdy až moc hodný a podobný ťunťa!
Ján Koleník
|
