Třiasedmdesátiletý Arnošt Navrátil je profesorem na pražské Fakultě architektury ČVUT. Specializuje se na sportovní stavby, nicméně v 70. letech se dostal k unikátní zakázce.
Společně s architekty Jaroslavem Paroubkem, Radkem Černým a Janem Sedláčkem měl na svahu pražské Hanspaulky navrhnout vládní hotel. Objednala si ho přímo komunistická strana. K zakázce se dostal přes soutěž pro vyzvané týmy.
Jaké bylo zadání soutěže?
Vládní hotel pro státní návštěvy. Program, co vše tam má být, byl velice podrobný, podstatně podrobnější, než se to dělá nyní. Dnes si mohou architekti mnoho věcí odvodit sami.
Komu jste návrhy předkládali?
Bylo to na vládní úrovni a na úrovni ÚV KSČ.
Líbily se soudruhům?
Líbilo se jim to velice. Na projektu pracovalo hodně lidí. Učitelé fakulty, projekční ústav i studenti. Nebyly počítače, takže o prázdninách rýsovali a líbilo se jim to.
Protestoval tehdy někdo?
Ne, žádné protesty nebyly.
Museli jste se při projektování vypořádat se specifickými požadavky? Říká se, že hotel měl fungovat jako protiatomový kryt.
To je úplný nesmysl. Požadovaly se jen věci, které v té době byly v lepších hotelech zvykem. Měl pět hvězdiček. Bylo tam kadeřnictví, salonky, herny, kuželník či kruhový bazén. Luxusní hotely jsou dnes daleko rozsáhlejší.
Hotel svými terasami připomíná dům v přímořském letovisku. Kde jste se inspirovali?
Využili jsme velice zajímavý terén. Hotel skutečně neměl být postaven na Krymu, jak jsem slyšel, ani jsme se neinspirovali v Miami, jak se říká. Soustředili jsme se na pohled z protilehlých kopců, z nichž byla parcela krásně vidět. Říkali jsme si, že by bylo pěkné, kdyby dům ze zatravněného svahu vyrůstal a zeleň by se táhla nahoru po fasádě. Snažili jsme se, aby nebyl moc vysoký a nevyčníval. Díky tomu jsme soutěž vyhráli. Ostatní návrhy byly podstatně vyšší.
Kritici argumentují, že je hotel příliš robustní. Že do vilové čtvrti Hanspaulky jednoduše nepatří.
Dívám se na to jako jeden z autorů, čili je jasné, že jsme s tím byli spokojeni. A nejenom my. Kolegové, a dokonce i někteří obyvatelé Hanspaulky to kvitovali. Zejména poté, co se hotel po Listopadu otevřel všem a oni tam mohli chodit. Řekl bych, že je Hotel Praha celkem brán jako zajímavá stavba.
Arnošt NavrátilNarodil se v roce 1940. Na Stavební fakultě ČVUT v Praze vystudoval v roce 1964 obor architektury a urbanismu. Záhy se stal jejím pedagogem a na fakultě učí dodnes. V roce 1976 mu byla udělena vědecká hodnost kandidáta věd v oboru architektura. V letech 1991 až 94 byl proděkanem Fakulty architektury ČVUT pro pedagogickou činnost a od roku 1998 se na čtyři roky stal prorektorem pro výstavbu a investiční činnost. V roce 2001 byl jmenován profesorem. Specializuje se na sportovní stavby. Nyní se dle jeho návrhů staví zimní stadion ve Vlašimi. Podepsán je i pod rekonstrukcí Podolské vodárny, sportovního areálu FTVS Univerzity Karlovy v Praze. Navrátil je též autorem portálů tunelů pod Mrázovkou. |
A dnes již téměř nic nestojí v cestě, aby ho vlastník zbořil ...
Myslím si, že je to cílené, aby se tamní pozemek získal k něčemu jinému. Demolice je hrozný omyl.
Nicméně současný majitel i vlastníci před ním hovořili o tom, že je jeho provoz nezaplatitelný.
To je nesmysl. Po převratu hotel provozovala Praha 6 a některé věci se tehdy musely upravit, aby splnil pětihvězdičkové požadavky. Když se budoval, musely být použity výrobky československé provenience. A některé nedosahovaly takové kvality jako ty zahraniční. Proto se v 90. letech musely rekonstruovat třeba koupelny. Tyto změny jsem projektoval a všechny stavební úpravy, a to včetně výměny koberců a zařízení v interiéru, byly hrazeny z toho, co hotel vydělal. Byl v kladných číslech.
Aby hotel vydělával, musely by se asi dělit velkorysé apartmány pro stranické funkcionáře ...
Praha 6 tehdy vyzvala tři projektové týmy, aby se to pokusily vyřešit. Zejména zvýšit počet lůžek a případně i parkovacích míst. My jsme to vyhráli, protože jsme budovu dobře znali a věděli, kde její rezervy rychle hledat. Dokázali jsme navýšit kapacitu o 60 lůžek na asi 180. Nicméně i teď má hotel stále rezervy, a to především kvůli veškerému technologickému vybavení, jako je vzduchotechnika či vytápění, jež je tuzemské výroby a zabírá obrovský prostor. Celé jedno podlaží. Není tedy pravda, že hotel nelze přizpůsobit takovým podmínkám, aby byl plně ekonomický.
Pokládáte hotel za unikátní stavbu, která vybočila z nudné šedi dobové výstavby?
V té době vzniklo více takových staveb, které se úplně vymykaly běžné produkci. Vysílač na Ještědu, obchodní dům Máj. Možná jde ale o zažitý dojem, který zatlačil spoustu skvělých staveb do pozadí. Všechny budovy se řešily jako typové projekty. A typizace byla tak silná, že veřejnost vnímala především negativní stránky architektury a těchto mimořádných a kvalitních staveb si nevšimla.
Kam byste tuto stavbu zařadil v žebříčku svých realizací?
Člověk vždycky musí zvážit, za jakých okolností ta která realizace vznikala. Tato je nejlepší z hlediska výsledku. Jednoznačně. Samozřejmě jsem projektoval i jiné stavby, ale člověk u nich neměl takovou možnost určité věci dokázat. Na Hotelu Praha jsme vymysleli jedinečnou architektonickou formu. Každé podlaží má úplně jiný tvar, jiné zakřivení. Je to budova prostorově nesmírně náročná a vzhledem k tomu se musely vyvinout i technologie, které se tehdy nepoužívaly, a musely se ověřovat. To bylo strašně zajímavé.
Dostal jste za vládní projekt více peněz než za jiné stavby?
Řekl bych, že množstvím práce a časovými nároky to byla asi nejméně lukrativní práce. Ale zas naprosto nejzajímavější. Většina architektů na tohle fakt nehledí a vlastně na to doplácí. Jakmile dělají na zajímavém projektu, věnují mu obrovskou spoustu času, zabývají se každou maličkostí a čím je dům náročnější, tím víc času potřebuje.
Setkal jste se někdy s výtkou, že jste vzal zakázku pro KSČ?
Ne, žádnou kritiku tohoto druhu jsem nezaznamenal. Je to naše trvalá smůla, že se tu architektura politizuje. Takhle ji nelze měřit. Naopak si myslím, že politizování jako argument pro zbourání hotelu je ta největší chyba. Od historie se prostě nemůžeme oprostit. Taková byla doba a my v ní žili. Teď je zaplať pánbůh doba jiná, ale je chyba tu předchozí mazat z dějin.
Jak vnímáte situaci, kdy se proti bourání hotelu demonstruje?
Mě těší, že odpůrci demolice, kteří nyní protestují, ti historici, památkáři, architekti a další, jsou mladí lidé. Nesmírně mě to překvapilo. Má určitou váhu, když mladá generace bojuje za věc, jejíž vznik a kontext doby nepamatuje.
