Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Praha je rozplizlá do okolí a má moc městských džunglí, míní architekt

  20:10aktualizováno  20:10
Praha má kvalitní letiště i MHD, přesto je pro cizince problém dostat se do centra autobusem, vinou špatně popsaných automatů na jízdenky, upozorňuje architekt Petr Štěpánek. Městu by podle něj hodně pomohlo zlepšit takové detaily. Odstranit keře z parků, jinak rozvrhnout náměstí.

Příkladem dobře fungujícího pražského náměstí je podle architekta Petra Štěpánka náměstí Míru. | foto:  Nguyen Phuong Thao, MF DNES

Co v Praze z urbanistického hlediska funguje dobře? Čím by naše hlavní město mohlo jít příkladem jiným srovnatelným evropským metropolím?
Silnou stránkou je unikátní postavení Prahy v kontextu České republiky. Například v Německu je několik center. Je tady také velice silný lidský potenciál. To znamená, že je tu velká koncentrace vzdělaných, kreativních a iniciativních lidí. Z mého pohledu architekta je velkou výhodou, kromě památkového dědictví, morfologie krajiny. Řeka a sedm vrchů, na kterých se hlavní město rozkládá, napomáhá tomu, že vyznění města je vynikající. Praha má také několik infrastrukturních silných stránek, vzhledem k tomu, že její hlavní rozvoj proběhl od konce 19. století do první republiky. A drobné dílčí věci, jako je pražské metro a solidní městská doprava.

Petr Štěpánek

Ing. arch. Petr Štěpánek absolvoval Technickou univerzitu ve Zvolenu a Fakultu architektury Slovenské technické univerzity v Bratislavě. Mezi roky 2007 a 2010 byl ředitelem Státního fondu životního prostředí. V minulosti také řídil multimediální divize vydavatelství Economia. V současnosti působí jako vysokoškolský pedagog. Je členem řídícího výboru Strategického plánu Hl. m. Prahy. Věnuje se projektům i výzkumu udržitelného bydlení a plánování měst a problematice smart cities.

iDNES.cz hovořil se Štěpánkem na mezinárodní konferenci Better cities for better life, která se koná v Praze ve dnech 12. až 13. května 2014.

A v čem vidíte naopak největší problém Prahy?
V její správě. Uvedu to na jednom příkladu. Když někdo přiletí na Letiště Václava Havla. To letiště je perfektní, dokonalé, je tam slušný navigační systém a tak dále. My zasvěcení víme, že z letiště se dostaneme rychle za euro nebo čtyřiadvacet korun autobusem k metru. Ale to bohužel neví cizinec, který přiletí do země s exotickým jazykem, s exotickou měnou. Možná, že dokonce narazí na automat na jízdenky, ale koupit si tu jízdenku je obrovský problém. Je velká pravděpodobnost, že ho zkásne revizor, anebo ho ošidí taxikář. Takže my máme ten dokonalý hardware, jako je pražská doprava a letiště za miliardy, ale celé se to zadrhne na automatu na jízdenky. Je to chyba vizuální komunikace.

Největší problémy jsou ty, které jsme si na sebe ušili sami. Tak trochu jsme zmarnili posledních patnáct let stavebního boomu. Díky stavebním předpisům jsme vlastně stavěli neměstotvorným způsobem. Výsledkem jsou satelitní obce. Ty jsou obrovským problémem, protože lidé, kteří v nich žijí, se samozřejmě neživí sběrem plodů a zemědělstvím, ale jezdí zpátky do Prahy. Tím zahušťují dopravu. 
Prahu jsme také nechali jakoby rozpliznout.

Proč je velikost Prahy problém?
Praha je příliš rozplizlá přes své hranice. Má například o půl milionu méně obyvatel než Vídeň, a přitom o dvacet procent větší rozlohu. Ve Vídni jasně vidíme, kde končí a kde začíná.

Nenese to s sebou zároveň výhodu, že uvnitř města je více zelených ploch?
Je jich více, ale já osobně bych zelené plochy raději viděl v rámci městských struktur, to znamená stromořadí, více zelených fasád, parky. My máme ale ohromné množství takzvaných městských džunglí, které nesouvisí s rekreací. To jsou takové plochy neplochy, které ani nevnímáme jako zeleň a, upřímně řečeno, dají se možná využít jako alternativní toalety, ale nejsou městotvorné. Najdeme je ve všech městských obvodech.

Takže skutečně využitelných rekreačních ploch je v centru nedostatek?
Dá se to tak říct. Zeleň v Praze je navíc ve srovnání třeba s Vídní spravována nekoordinovaným způsobem.

Když se podíváme do center řady západních metropolí, vidíme mnoho lidí, kteří posedávají v parcích na trávě, pořádají pikniky, čtou si... To se u nás, až na výjimky jako například Riegrovy sady, příliš nevidí. Čím to je?
Parky jsou v mnoha případech špatně založené a spravované. To neznamená, že by byly špinavé. Ale jedna z podmínek toho městského bivakování je, že v parcích nebudou převažovat keře, které vytvářejí bariéry, ale budou tam převážně stromy, což vytváří schéma průsvitného, průhledného, transparentního místa, kam se nebojíte zajít. Vemte si Karlovo náměstí, které je největším středoevropským náměstím. Park je zde ohraničený hradbou keřů. Karlovo náměstí, po kterém by se mělo křížem krážem korzovat, nakupovat, občerstvovat se, je limitováno na velmi malý prostor. Nikoho nenapadne chodit skrz ten park, je to psychologická bariéra. Překáží tam keře, které je třeba odstranit.

A co takové Václavské náměstí?
Václavské náměstí je špatně skoro celé. Mělo by tam být více stromořadí. Lidé by neměli být koncentrováni na úzkých chodnících. Zeleň, která tam je, má skoro nulovou estetickou funkci, a hlavně brání chodit cik cak. Když se na Václaváku na chodníku zastavíte, hned do vás někdo vrazí. Je tam celá řada podivných obchodů s podivnými reklamami, které jsou špatně zpracované graficky.

Pěkně nepůsobí ani záplava nočních klubů...
To je další problém. Pravda je, že Krakovská ulice byla ulicí nevěstinců už dávno, protože to bývala poslední ulice před hradbami. Ale dnes je to zbytečné a ulice, které ústí do Václavského náměstí jsou hrozně nevlídné, některé působí až jako vyloučené lokality.

A příklad povedeného pražského náměstí?
S náměstími je to těžké. Malostranské náměstí je vlastně parkoviště. Karlovo náměstí je zelená bariéra. Václavské náměstí také nefunguje. Senovážné náměstí je vlastně už nyní mrtvá zóna. Velmi dobře funguje náměstí Míru. I když mu trochu hrozí, že se z něho stane kruhový objezd, ale zatím tomu čelí. Uprostřed náměstí navíc vyrostla malá obyčejná cukrárna, která je mimořádně pozitivním městotvorným prvkem, protože udržuje lidi v tom prostoru. Pěkné náměstí je také Jiřího z Poděbrad.

Řekl jste, že Praha je kvůli budování satelitních vesnic příliš rozplizlá, co ale na druhou stranu soudíte o výstavbě nákupních středisek a administrativních budov v centru města?
Ekonomickou strukturu určitého místa můžeme neuváženou zástavbou zabít. Například tím, že postavíme ohromné nákupní středisko, které kanibalizuje veškerý sektor služeb v ulicích. Tím zmizí lokální ekonomika, ale i lidé, kteří chodí po ulicích. Základem pro udržitelné město je, abychom udrželi lidi, kteří nakupují, chodí do kaváren, kupují si noviny, květiny a podobně, uvnitř města. Když celý obchodní život koncentrujeme do několika nákupních center, tak celé ulice a třídy ztrácejí obchodní šmrnc, který měly dříve. Například ulice Sokolská a Legerova byly dřív hlavní vinohradská korza a dnes, protože prakticky není možné je přejít pěšky, tam jsou nějaké třetiligové obchody. Ani stavba Palladia na náměstí Republiky není úplně šťastná záležitost. Na druhou stranu administrativní budovy v centru jsou mimořádně důležité. V dobré čtvrti jsou obchody, kavárny, kadeřnictví a tak dále. Ale aby se tyto obchody uživily, je třeba, aby čtvrti byly jednak sociálně smíšené a aby zde byli lidé i přes den, nejen když přijdou z práce.

Kde můžeme vidět příklad takovéto dobré pražské čtvrti?
Velký potenciál ma Karlín. Kvalita života se tam zlepšuje, mimo jiné proto, že se tam přesunulo mnoho ekonomických aktivit.

Kde se podle vašeho subjektivního názoru v Praze dobře žije?
Některým lidem se možná dobře žije i v satelitních městech a já jim to nechci brát. Nicméně určitým indikátorem toho, kde se žije dobře, je cena lokality. A ta nám říká, že dobře je v Dejvicích, na Vinohradech, v části Vršovic možná i v části Žižkova. Lidé mají rádi klasickou blokovou zástavbu, to, že je tam tramvaj. Ocení také zeleň. Dobře se žije i na některých sídlištích, ale tam je to hodně diferencované. Jsou sídliště dobrá a špatná.

Jak se liší dobré a špatné sídliště?
Paradoxem je, že úplně nejdražší byty jsou v úplně prvních panelových domech na Petřinách, které jsou současně technicky nejméně kvalitní. Ale sídliště tam má stále lidský rozměr a lidé tam žijí rádi. Struktura velkých panelových sídlišť je ale někdy monofunkční a nutí lidi cestovat nejen za prací, ale i za základními službami.

Je možné špatně řešené sídliště vylepšit? Plánuje se nějaká revitalizace sídlišť v Praze?
Obávám se, že jsme promeškali příležitosti, které jsme měli na začátku devadesátých let. Špatný krok byl, že jsme sídliště privatizovali, aniž bychom je předtím rekonstruovali, a nyní je těžké rekonstrukce vůbec zorganizovat.

Řekl jste, že je dobré, aby čtvrti byly sociálně smíšené. Jak na tom je Praha v tomto ohledu?
Jednou z výhod Prahy právě je, že je mimořádně sociálně kohezní. Na rozdíl od jiných měst ve světě si s průměrným příjmem můžete dovolit bydlet prakticky kdekoli. Nejsou tu téměř žádná sociální ghetta. Právě jejich vznik je jednou z hlavních hrozeb pro Prahu.



Témata: Praha, Praha-město




Hlavní zprávy

Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí
Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí

Recenze si přečtěte na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.