Osmadvacetiletá Ludmila Zusková má ve dvoupokojovém panelákovém bytě precizně složených a roztříděných přes 70 dámských kostýmů a více než 20 pánských z období od první světové války až po konec druhé. „Naopak moderní džíny mám jenom jedny,“ přibližuje svůj koníček mladá žena.
Vždy je dokonale upravená, označení módní návrhářka ale nemá ráda. „Jsem spíše modistka, kostymérka,“ říká sběratelka a tvůrkyně originálních kousků.
Období rukaviček, klobouků a politického kvasu kolem vzniku Československa ji natolik oslovilo, že rafinované oděvy začala oblékat i v osobním životě.
Téměř sto krásných kompletů jí v bytě rozhodně neleží jen tak bez využití. Příležitostí, kdy je někdo oblékne, přibývá.
„Třeba před časem pro dobový dokument o salonním voze prezidenta Masaryka nebo na vojenskou akci. Už mám proto třeba autentický kostým řezníka, účetního, dělníka, hostinského s fezem, učitele, továrníka, kominíka a podobně. Jednou bych ráda měla prostoru, kde bych modely mohla vystavit, aby si je zájemci mohli prohlédnout. Takovou obří výstavní šatnu,“ přeje si.
Pravidelně navštěvuje akce pořádané po Čechách Klubem vojenské historie. Spolu s přítelem a maličkým synem na nich v dobových kostýmech účinkují a letos se chystají i na akci do Anglie. Společně zavítají zhruba na patnáct takových akcí ročně.
Královna středočeských sekáčů
Na podobné akce vždy volí armádně laděné modely. „Mně nevadí chodit v armádě jako žena se zbraní, mnohdy jsem mezi sto chlapy jediná. Buď bývám jako prostý samopalník, nebo jsem si pořídila odstřelovací zbraň. Přítel je zase v ruské armádě...,“ vypráví.
Kostýmy na akce šije sama. Jak říká, vyžaduje to velkou opatrnost a porci svědomitosti.
„Na akcích potkáváme lidi, kteří události zažili, nesmíte je urážet tím, že vypadáte jako komediant. Musím studovat řadu knih a mnoho jsem se dozvěděla i během četných debat s veterány, kterých už ale mnoho není,“ říká.
První šaty, originální ze skutečného módního salonu doby první republiky, dostala od pamětnice už v 9. třídě, tedy v patnácti letech.
„Lánská základní škola tehdy slavila 80 let od založení a já jsem při té příležitosti vystupovala s číslem ve stylu třicátých let. Do těch šatů se stále vejdu,“ vypráví nadšeně.
Ludmila Zusková vystudovala potravinářskou průmyslovku a před mateřskou se živila jako vedoucí v železářství. Šít se učila postupně.
„Jsem královnou středočeských sekáčů. Vybírám si jednotlivé kousky, pak je doma přešívám, upravuji do prvorepublikového stylu. Mnohdy z původních zakoupených šatů zbude jen materiál ke stvoření nového modelu. Třicátá a čtyřicátá léta reprezentují hlavně krásné klobouky. Takže zkrátím šaty a ze zbytku látky si udělám třeba klobouček se síťkou nebo kabelku, aby to ladilo. Největší problém je sehnat odpovídající boty,“ popisuje sběratelka.
Přítel ji požádal o ruku v muzeu
Nejvzácnějším kouskem její sbírky je pravý perziánový kožich. Pro syna pořídila i dobový kočárek. „Začínali jsme kraječkami, zavinovačkami, dnes už má několik kompletů, kalhoty, vestu a motýla. Motýlků už má asi šest. Kočárek jsem nyní zapůjčila do expozice lánského Masarykova muzea, se kterým dlouhodobě spolupracuji, a oblékla i panenky do dalších kočárků na výstavě,“ líčí Zusková.
Po loňské přehlídce jejích modelů v lánském Masarykově muzeu, kdy kousky ze své sbírky poprvé představila veřejnosti, ji přítel v expozici zákopů z první světové války požádal o ruku. Svatbu plánují přesně za rok právě v Masarykově muzeu.
„Seznámili jsme se na indiánských akcích, kam jsem jezdívala s rodiči. My byli severoameričtí Šajeni a on texas ranger. Znali jsme se deset let, než jsme spolu začali chodit. A historie nás drží dál, o víkendech nekoukáme na televizi, ale jezdíme na výlety, do muzeí, do přírody a tak dále. Na svém dítěti vidím, že je to nejlepší výchova, jaká může být. Syn se umí chovat mezi lidmi, i v restauraci, je pohodový, zvídavý,“ popisuje.
Modely ze sbírky Ludmily Zuskové lidé mohou vidět také například příští týden 10. května na módní přehlídce v Klecanech.
Přímo na náměstí se bude konat program k 70. výročí osvobození. V tentýž den bude v sousední vsi Odolena Voda rekonstrukce bitvy, kam půjčuje modely lidem na barikády. V půlce září ji pak čeká přehlídka v Benešově.
A jestli se na ni lidé divně koukají, když si vyjde v dobovém kostýmku? „Občas na mě zírají, ale nevadí mi to. Když může někdo nosit růžové vlasy nebo mít půlku hlavy vyholenou na kůži a druhou střapatou, proč bych já nemohla chodit oblékaná, jak se mi to líbí a v čem se cítím dobře,“ uzavírá.
